„Amerika neexistuje. Já to vím, protože jsem tam byl.“
Alain Resnais, Mon oncle d´Amérique

New York, Ellis Island, 12. dubna roku 1903: italský zaoceánský parník Repubblica společnosti White Star Line (mezi její lodě bude v budoucnu patřit i Titanic) opouštějí tisíce lidí plných naděje a víry v lepší život. Není jediný. Připlouvají sem lodě z Brém, Rotterdamu, Liverpoolu, Kodaně a Hamburku. Na palubě Repubbliky se nacházejí dva hlavní hrdinové této knihy – devítiletá Vita a jedenáctiletý Diamante Mazzucco. Obě děti pocházejí z malé a chudé vesničky jménem Tufo di Monturní, nacházející se v Laziu. Do „země zázraků“ se vydaly se souhlasem rodičů, kteří doufali, že alespoň ony naleznou štěstí a uniknou tak všudypřítomné otupující bídě. Oba se pokusí o štěstí, ale jen jeden z nich uspěje. Jejich osudy se podobají osudům dalších statisíců emigrantů, kteří na přelomu 19. a 20. století zaplavili Spojené státy americké.

Během vyprávění se seznamujeme s mnoha dalšími hrdiny, většinou emigranty, kteří se pokouší nebo pokoušeli dát svému životu jiný směr a zlepšit své sociální zázemí. Asi nepřekvapí, že těch, kterým se to povedlo, bylo velmi málo a mnohdy k tomu došlo jen díky spojení s proslulým mafiánským klanem na americkém kontinentu, Černou rukou, který si v italských ghettech brzy zajistil bezkonkurenční postavení a ovládl veškeré dění.

V nevýznamné části italského ghetta na Prince Street žije v malém bytě rodina Agnella Mazzucca. O domácnost se mu stará milenka Lena. Kromě ní zde pobývají především jeho syn Nicola, který se nadšeně přejmenuje na Coca-Colu, a bratranec Rocco. Po čase se počet navýší o dva nové strávníky. Do Ameriky totiž dorazí i Agnellova dcera Vita a její nerozlučný kamarád Diamante. Oba měli příjmení Mazzucco - jaký byl ale mezi nimi příbuzenský vztah, se autorce románu nepodařilo zjistit. Už od prvního setkání jsou vztahy mezi dcerou a otcem napjaté. Vita mu nemůže odpustit, že zatímco na něho doma v Itálii čeká téměř slepá manželka, její matka, on žije s Lenou a na návrat domů nepomýšlí. Agnello je naopak rozmrzelý nečekaným zjištěním, že Vita je příliš malá na těžkou práci a bude mu tedy jen přítěží. Vita pomáhá v domácnosti a s drobnými pracemi. Lenu nenávidí čím dál tím více, s okolním světem vede skrytý i otevřený boj a jediný, na koho se její vzdor nevztahuje, je Diamante. Spolu se radí, vyprávějí si, učí se anglicky a prožívají spoustu krásných okamžiků. Oba počítají s tím, že se jednou vezmou.

Zlomem v jejich přátelství je Diamanteho zrada. Dospívající chlapec neodolá svodům přitažlivé Leny a tím naruší dětský sen, který spolu s Vitou několik let opatrovali. Jejich cesty se potom i fakticky rozdělí, když se Diamante vydá za prací do jiných koutů Ameriky. I přesto však mezi nimi zůstává silné pouto a myšlenky na Vitu pomáhají Diamantemu přežít těžké pracovní i životní podmínky a neztratit víru. Mezitím však Vita dospěje a znovu se zamiluje – nikoli do Diamanta. Před návratem Diamanta do Itálie se však usmíří a znovu si slíbí brzké shledání a svatbu. Osud jim ale karty zamíchal jinak a s pomocí neblahých historických událostí posunul jejich setkání o několik let. Dojde k němu nakonec v Itálii. Samo o sobě působí melancholicky – oba se velmi změnili, každý z nich vede odlišný život. Jediné, co zůstalo a co je ještě pojí, jsou krásné vzpomínky na společně strávené roky života. Pro ambiciózní Vitu je návrat do Itálie symbolickým návratem k rodinným kořenům, jejichž prostřednictvím chce vrátit i část společné minulosti. Jediným nepřítelem se jim ale stane čas.

Ve vyprávění je nutné od sebe oddělit dva samostatné celky: vlastní příběh Diamanteho a Vity a autorčinu intervenční rovinu, která spočívá v jejích nepravidelných vstupech. Ty mají doplnit vyprávění faktograficky a umocnit tak opravdovost příběhu podle skutečných událostí. K tomu slouží jednak údaje z archivu v Ellis Island, týkající se emigrace na přelomu století, informace z novinových článků, geografické a historické údaje, jednak vyprávění strýce Amedea Mazzucca, fotky a písemnosti z rodinného dědictví.

Příběh Vity a Diamanteho je z větší části vyprávěn chronologicky, ale některé události, lépe řečeno jejich důsledky, jsou anticipovány. Retrospekce je použita v několika případech pro objasnění událostí předcházejících rok 1903, které ovlivnily charakter obou protagonistů i jejich odjezd do Ameriky.

Samotné vyprávění o Vitě a Diamantovi však můžeme rozdělit ještě do dalších tří časových rovin. Ta první zahrnuje první desetiletí strávené v Americe, během něhož oba hrdinové dospějí, najdou si práci a dojde mezi nimi k roztržce. Diamante se nakonec po ztrátě zbylých ideálů a s podlomeným zdravím vrací zpět do Itálie. Druhá časová rovina je krátká, dějově však bohatá. Rozvíjí se na konci druhé světové války, kdy se na jihu Itálie vyloďují spojenci. Mezi nimi se nachází i syn Vity, kapitán Dy (zkrácená podoba jména Diamante), který hledá muže, jenž měl být jeho otcem. Kapitán Dy se nikdy nespokojil se svým vlastním slabošským otcem, jehož ani matka nemilovala, a upnul se ve svých představách k muži, kterého znal již léta z četných a cituplných matčiných vyprávění. Jeho cílem je Diamanta najít. Nevědomky se s ním v Římě setká. Nepozná ho, protože neodpovídá jeho idealizovaným představám. Už totiž neexistuje muž s krásnýma modrýma očima, plnýma jasu, energie a života. Třetí a poslední časová rovina se odehrává několik let po válce, kdy do Říma u příležitosti církevních slavností přijíždí i Vita. Po různých peripetiích se tato tvrdohlavá, teď již bohatá Američanka, s Diamantem setká a chce s ním prožít zbytek života.

Příběh hrdinů této knihy je zasazen do Ameriky a do Itálie. V Americe je to především New York, ale i Ohio a Denver, v Itálii Řím a rodné Tufo di Minturno. Itálie, kde Itálii příběh hrdinů začíná i končí, je sama o sobě je jakousi alfou i omegou příběhu. Hlavními hrdiny jsou Vita a Diamante. Společnost jim dělají povětšinou rodinní příslušníci a jiní emigranti. V kontrastu k nim zde pak vystupuje postava Enrica Carusa, jenž se stává synonymem italského úspěchu na americkém kontinentu a také pohlazením po duši. Časem se změní ve vzpomínku na společně prožité chvíle. Jeho zpěv a životní osudy vstupují i do životů postav. V jedné epizodě se setkáváme i s v té době neznámým Charlie Chaplinem, který Diamantemu zachrání život.

V knize se prolínají důležité i méně důležité události, vrství se a působí na nás dynamickým a rozevlátým dojmem. Zachytit život takový, jaký je, jaký možná byl, to je cílem autorky, jejíž přítomnost ve vyprávění je neustále patrná. Nostalgie, již v nás probouzí popis Tufa di Minturno, nedovoluje pochybovat o citové vazbě, kterou autorka cítí ke svým kořenům.

Zvláštní bohatost a zpestření dodává příběhu jazyk (zejména v dialozích). Např. otec a bratr Vity, Agnello a Niccola (Coca-Cola), často užívají (tedy hlavně, když klejí) dialektu jejich rodného Tufa di Minturno. Tyto věty nejsou zvýrazněny kurzívou, nemají být totiž ničím výjimečným, co tvoří samostatný celek v kontrastu k něčemu odlišnému, mají naopak vytvořit symbiózu s dalšími použitými jazykovými prostředky, kterými jsou např. výrazy na hranici mezi slangem a argotem. Jinak je tomu u anglicismů, které jsou kurzívou zvýrazněny a mají podtrhnout fakt, že je dané prostředí pro hrdiny knihy cizí, neosobní. V převážné většině textu se však setkáme se standardní italštinou. To, jak si autorka s jazykem pohrává, svědčí o její dobré jazykové znalosti a tvořivosti.

Vita je nejen jméno jedné z hlavních postav knihy, ale v překladu znamená i „život“. Její název je tedy dvojsmyslný. Vita představuje i vzpomínku na autorčina dědečka (Diamanta), jenž patřil k tisícům těch, kteří se pokoušeli o své štěstí v jiném koutě světa a nad nimiž visel jako Damoklův meč strach z bídy a smrti. Nejen strach patří mezi témata zmíněné knihy, ale i emigrace, láska, štěstí, odloučení a válka. Jedná se o témata, která jsou autorce blízká a lze je nalézt i v dalších jejích románech. Její spisovatelská činnost se ve své funkci podobá publicistice – informovat a nenechat zapomenout. Vita je nadčasovým příběhem představujícím apel na solidaritu a toleranci. Poslání, které tato kniha nese, je univerzální a nelze ho vztahovat pouze na italskou společnost. Nepovznese nás do vyšších intelektuálních sfér, ale připomene nám obyčejný lidský život, kousek štěstí a lásky, kterých je na světě pořád málo.

Vyprávěný příběh započal více než před sto lety, ale lidská společnost se od té doby v některých ohledech nezměnila a neposunula kupředu tím správným směrem. Až budou lidé cestovat pro potěšení a ne ze strachu a nutnosti, pak už takovýchto knih nebude zapotřebí. Do té doby nás autoři jako Mazzuccová budou muset probouzet z blahobytného spánku.

Internetové odkazy:
http://www.rcs.it/rcslibri/rizzoli/_minisiti/vita/testolibri.htm (italsky) - Recenze Vity a krátký autorčin životopis.
http://www.rizzoli.rcslibri.it/rizzoli/_minisiti/vita/ (italsky) - Recenze Vity, rozhovory, fotografie Tufa di Minturno, dopisy čtenářů.
http://www.randomhouse.de/dynamicspecials/mazzucco_vita/index.jsp?men=0&page=1 (německy) - O románu Vita.
http://www.librialice.it/news/primo/mazzucco-stella.htm (italsky) - Rozhovor s Mazzuccovou o emigraci a románu Vita. http://www.rcslibri.corriere.it/rizzoli/_minisiti/vita/paese.htm (italsky) - Recenze románu Vita. http://www.unilibro.com/find_buy/result_scrittori.asp?scrittore=Mazzucco+Melania (italsky) - Informace o všech dosud publikovaných knihách Melanie Mazzuccové.