Atlantida na Jadranu
Baretić, Renato: Osmi povjerenik 1

Atlantida na Jadranu

Recenze na první román Renata Baretiće, za který autor obdržel všechny významnější chorvatské literární ceny za rok 2004.

Místo činu
Trećić (dalo by se přeložit jako Třetník), utopický ostrov na Jadranu – něco podobného novověké Utopii a Platónově Atlantidě. Nedá se tam připlout trajektem; nejsou tam přístavy, kromě těch pro loďky místního obyvatelstva a italských pašeráků, kteří zásobují to stejné (velmi zámožné) obyvatelstvo. Nejsou tam e-maily, ani jedna mobilní síť nepokrývá ostrov signálem (nejsou tam ani pevné linky), není tam proud, neexistuje vodovod ani kanalizace. Není tam lékař ani starosta.

Doba činu
Současnost, což dokládají solární panely a satelitní antény.

Špatně převyprávěný příběh
Běh času je velmi subjektivní, jakpak ne, i kontakt s globální civilizací je vzácný, pomyslel si asi důvtipný Osmý (vládní) pověřenec, kterého Baretić přivedl na zapadlý jadranský ostrov, na nějž Bůh zapomněl někdy v dobách Francouzské revoluce. Siniša Mesnjak, ambiciózní politik vládnoucí garnitury (kterého premiér bezpodmínečně brání), se tu kaje za hříchy ze svých sexuálních a alkoholických skandálů; dostává spasitelský úkol – civilizační misi. Je osmý na řadě, který má na Trećići ustanovit místní správu po vzoru parlamentní demokracie.

Společenská skladba
Společenská skladba Trećiće (název ostrova symbolizuje, zeměpisně přirozeně, vzdálenost od pobřeží, neboť ostrov se nalézá několik hodin plavby lodí od Prviće a Drugiće, tedy tam, kde už ani lišky nedávají dobrou noc), protiřečí současné civilizaci – obyvatelstvo se úspěšně vyhýbá globalizaci, privatizaci, tudjmanizaci, Mc donaldizaci, christianizaci. Aby nebyla mýlka, obyvatelé Trećiće nejsou anarchisté. Ba naopak, pokud někde existuje řád, tak právě na Trećići. Obyvatelstvo si váží, přímo v náboženském duchu, Bonina Smeraldicha, australského emigranta a úspěšného podnikatele. Jinak jsou tu všichni emigranti nebo jejich potomci, kteří již třetí (někteří i čtvrtou) generaci žijí na Trećići. Trećićané mluví... dialektem... ne, zvláštním jazykem, který se za pomoci Renata Baretiće lehce zvládne. Podle mého názoru je tento jazyk nejbláznivější část chorvatské literatury. “Benarivoali na Tretjitj, uvi stoun tir, uvu lakrimu oj kamika!”, tomu by na začátku románu nikdo bez překladatele nerozuměl, ale když román přečtete (jedním dechem), stanete se součástí velké rodiny, která více méně úspěšně tímto jazykem hovoří. První lekce: je to kombinace anglicismů, italianismů a čistokrevné dalmátské ostrovní čakavštiny (jeden z chorvatských dialektů). Je to lehké, věřte mi. Několik morbidních zvyků, např. ovčí potraty, a zimniční odpor starců, kteří na Trećići žijí, jsou neodolatelně směšné – Baretić je, na rozdíl od I. Aralici a jemu podobných agresivních jedinců, kteří ještě nepochopili, že mohou utéci od spáchaných hříchů do nějaké myší díry a tam nerušeně přežívat, tlumočník smyslu poetického vyjadřování; prozradil intelektuální metabolismus chorvatské moci, která nás bezmála již pět století terorizuje a není ani náznak, kdy chce přestat. Způsobem skutečného znalce poetiky zasadil do příběhu tragický moment. Přesně tak, jak to dělají opravdoví mistři. Celý příběh má tak i druhý plán.

Postavy
Pornoherečka, nymfomanka a Selim, její partner, jsou bosenského původu a na ostrově se skrývají. Kvůli něčemu. Hovoří štokavsky (jiný chorvatský dialekt, v blízké podobě užívaný i v Srbsku). Nikdo se s nimi nenudí. Ani Nepohyblivý stařec, ani Tonina, básník-překladatel a epileptik, neuvěřitelně vybavený, který je Osmému pověřenci, tj. Sinišovi Mesnjakovi, většinu času k ruce. Na ostrově žijí ještě aborigiňanky (původní domorodky) a tři středozemní medvědice. Na konci Siniša Mesnjak potká Sedmého pověřence - matematika z Liky (chorvatský region), který se nevrátil do Metropole, ale věnuje se kariéře hlídače majáku. Po neúspěšné misi.

Dobře a mámivě
Baretić vystudoval literaturu, napsal několik scénářů a vydal sbírku (výborných) básní. Nyní je novinář a píše velmi čtivě, dobře a mámivě. Nabízí se nám vysvětlení, že není z Chorvatska. Kromě toho ale dostal za svůj román už hromadu ocenění. Ale zatím se ho nikdo, kromě Trećićanů, nezeptal na jeho vlastní názor. Uběhne pár staletí než se takovýto román stane součástí školní četby.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Renato Baretić: Osmi povjerenik (Osmý pověřenec). AGM, Zagreb, 2003, 255 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země: