V poměrně krátké době se na české komiksové scéně objevily dva sborníky českých autorů. Jeden od nakladatelství MOT - Inseminátor, druhý zaštítil BB/art - O (ne)mrtvých jen dobré. Každý z nich sleduje poněkud jiné cíle a je určen odlišnému publiku, oba jsou ale důkazem toho, že komiks u nás získává stále více příznivců. V obou naleznete díla nejmladší generace autorů, někteří z nich dostávají touto cestou první „velkou“ příležitost.

První z nich, Inseminátor, zaujme pevnými deskami a kvalitou zpracování, aby taky ne, když na sebe podvědomě bere úlohu jakéhosi manifestu českého komiksu konce dvacátého a začátku nového století. Je tak i koncipován, editoři vybírali pokud možno co nejznámější komiksové tváře, které si již během krátkého života této kultury stihli vydobýt nějaké jméno. Zároveň se snaží profilovat jako avantgarda i jako škola konkurenceschopná světovému dění.

Úvod almanachu Inseminátor proběhne ve snovém beztextovém komiksu autorské dvojice Tomáš Prokůpek a Tomáš Kučerovský. Oba zmiňovaní se věnují vydávání komiksové revue Aargh. Impresivní podívaná, která vznikala několik let, vizuálně rozhodně zaujme, s pochopením obsahu a významu je to už poněkud horší. Rozhodně se nejedná o mainstreamový komiks, o což se autoři ani nesnaží. Celkový dojem je nad očekávání skvělý.

Dalších několik kratších příběhů pro sborník obstaral Jiří Grus se scénáři různých autorů. Ten patří v současné době k nejvýraznějším tvářím na české komiksové scéně a jako prvnímu vůbec se mu podařilo se svým dílem se prosadit i na stránkách jednoho z nejznámějších světových komiksových časopisů – v Heavy Metalu. Tam otištěná povídka Princip nepravděpodobnosti, jejíž scénář napsal Štěpán Kopřiva, se poprvé objevuje v české verzi právě na stránkách Inseminátoru (mimo to vyšla ve světě v řecké a portugalské verzi). Grusův styl se výborně hodí pro akční a dynamické komiksy a na vybraných ukázkách jeho prací je dobře rozpoznatelný stále ještě nedokončený vývoj kreslířského stylu. Gruse můžeme bez jakékoli nadsázky označit jako velkou naději českého komiksu s vlastním stylem a vysokou kvalitou.

Závěrečný příběh Maso od Jakuba Němečka a kreslíře Karla Jerieho je nejslabším místem almanachu a stále z něj čiší jakési fanouškovské nadšení nahrazující profesionalitu předchozích otištěných příběhů, stejně je tomu u scénáře, jenž zdaleka nedosahuje lehké vypointovanosti již relativně vypsaného Kopřivy.

Obálku almanachu obstaral další výborný kreslíř Vladimir 518, který bohužel nepřispěl vlastním komiksem. Jméno Inseminátor je vybráno vtipně a příhodně, a to i v případě, že odhlédneme od fabulace osvětlující tento název historkou o únosu několika žen mimozemšťany a oplodnění spermiemi nesoucími genový potenciál pro kreslíře komiksů, kteří v naší kultuře žalostně chyběli. Dále autoři představují teorii profesora Jana Horáka, podle níž mají komiksy vysokou provázanost s politickým zřízením a stupněm totality té které země.

Komiksová scéna v našich zeměpisných šířkách ale doopravdy potřebuje pomoc umělého oplodnění a Inseminátor je počin více než chvályhodný.