Jméno téhle sotva dvacetileté autorky (narodila se roku 1982) obletělo celou literární Evropu, sotva vydala svůj román Červená a bílá. Masłowská okamžitě zastínila své generační druhy a její román dokonce vyhrál národní anketu o nejlepší polskou knihu roku 2002.
Proč tolik cavyků kolem jedné knížky? Především protože hlavní hrdina Červené a bílé Silnej není žádný beránek. Je mu sedmnáct, bydlí na sídlišti a v životě jej zajímá jen násilí, drogy a opačné pohlaví. Jeho slovník je plný výrazů, které někde zaslechl a osvojil si je, přesto leckdy neví, co vlastně znamenají. Jeho chování je nezvladatelné, nemá před nikým respekt. Silnej je často pod vlivem povzbuzujících látek a styl vyprávění a tempo knihy se tomu přizpůsobují. Podstatnou část knihy tvoří právě blouznění a halucinace vyvolané drogami, věty jsou k nesnesení dlouhé, plné opakování a upřesňování. Silnej se soustředí jen na sebe, před dívkami, které chce okouzlit, se vytahuje svými známostmi na nejvyšších místech, vůči všem ostatním je agresivní. Skrytého nepřítele zastupují v románu „Rusáci“, původci všeho zla v Polsku. Jejich barva je červená, zatímco Poláky zastupuje bílá; odtud název knihy.

Masłowské debut je často přirovnáván ke kultovnímu Mechanickému pomeranči Anthonyho Burgesse, a to pro nebývalý jazykový experiment; českému čtenáři na mysli vytane Jáchym Topol. Jazyk, jímž mluví Silnej, je mluvou takzvaných „dresařů“, lidí ze sídliště, jejichž životním krédem je značkové sportovní oblečení. Tohle všechno kladlo nesmírné nároky na překlad, který se však náramně povedl: polské reálie převedla překladatelka na české, slang, jímž mluví dresaři, nahradila tuzemskými slovy, které mnoho z nás denně používá, aniž by si kdo uvědomoval, že jejich význam je už dávno vyprázdněný. Tahle kniha je mimořádná generační výpověď a takových dnes není mnoho.