„Jsme všichni příliš citliví na to, abychom přežili – je příliš velká zima a naše těla jsou příliš vyčerpaná. Kolem je příliš živo. Ta mnohost je horečnatá, chorobná,“ poznamenal si Jack Kerouac do deníku v lednu 1944, když začal psát alegorickou novelu Zjevení Orfea, která se nyní poprvé dostává do rukou českému čtenáři. Toto rané dílo (připomeňme, že autorovi bylo v době jeho dokončení 23 let) bylo součástí soukromého archivu Kerouacovy manželky Stelly až do roku 1990, kdy byl archiv zveřejněn, a prvního anglického vydání se dočkalo v roce 2002. Pokrývá méně známé období Kerouacova života, léta 1944-1945, dobu jeho studia na newyorské Kolumbijské univerzitě, kdy se seznámil s Allenem Ginsbergem a Williamem Burroughsem, kteří se samozřejmě promítají do hrdinů novely.

Příběh se neodehrává „na cestě“, ale ve městě, a je tedy relativně statický. Proto je hlavní důraz položen na konfrontace postav a jejich pohyb vnitřní, tedy zejména proměnu hlavního hrdiny, či hrdinů, podle toho, jak pochopíme motiv dvojnictví, který tvoří základní osu textu. Kerouac tu odhaluje své postavy v setkáních a konfliktech, v přátelství stejně pomíjivém jako intenzivním, v lásce předem odsouzené k zániku i plné naděje.

Zjevení Orfea se symbolicky odehrává na jaře a mohli bychom ho klidně nazvat novelou „o začátcích“. Všechno je nové. Skupinka přátel objevuje literaturu: Dostojevského, Nietzscheho, Blakea a francouzské prokleté básníky. Probouzí se nejen příroda, ale také touha po poznání - často po poznání absolutním, které vede přes umělé ráje či estetická pekla.