Mihail Sebastian (původním jménem Josef Hechter, 1907 Brăila – 1945 Bukurešť) patřil k nejpozoruhodnějším literárním osobnostem předválečného Rumunska. Povoláním byl právník, ale už od dvaceti let se věnoval literatuře. V letech 1927–1940 přispíval do mnoha časopisů a novin, po vypuknutí války působil jako redaktor v Časopise Královských nadací a učitel literatury na židovském gymnáziu. Díky svým kritickým článkům si získal na bukurešťské literární scéně hluboký respekt, oblíbené byly i jeho literárněkritické studie (soustředil se zejména na Marcela Prousta), prózy a dramata.

První úspěch mu přinesl svazek povídek nazvaný Ženy (1933), velký ohlas vzbudil jeho román Dva tisíce let (1934), za zvláštní zmínku stojí romány Město s akáty (1935) a Nehoda (1940), z jeho dalšího díla pak dramata a ironický esej Jak jsem se stal chuligánem (1935), v němž pojednává o vztahu intelektuálů k politice. Ze Sebastianových dramat, která se dodnes hrají v řadě zemí (v angličtině, hebrejštině, čínštině aj.), jsou považována za nejzdařilejší Hra na prázdniny (1936), Bezejmenná hvězda (1943, uvedeno o rok později pod nepravým jménem) a Poslední hodina (1943–44, uvedeno 1946).

Text Deníku (Deník 1935 - 1944. Překlad Jindřich Vacek. Vydalo nakl. Sefer, Praha 2003) Sebastianova rodina po válce dlouho ukrývala v obavě, že by mohl být za stalinského režimu zkonfiskován, roku 1961 jej dal Sebastianův bratr poslat diplomatickou poštou do Izraele. V Rumunsku vyšel Deník teprve roku 1996, dva roky poté byl publikován francouzsky a v roce 2000 v anglickém překladu.