V pondělí 29. března byla slavnostně představena zatím poslední kniha José Saramaga, Esej o zdravém rozumu (Ensaio sobre a Lucidez). K autorovu jménu se od roku 1998 téměř vždy přiřazuje dovětek: nositel Nobelovy ceny za literaturu a Portugalsko je na svého laureáta velice hrdé a vyjadřuje mu svou přízeň obrovským zájmem o každou jeho novou knihu.

Také Esej o zdravém rozumu přilákala mnoho zájemců včetně osobností veřejného a politického života. Pondělní slavnost se konala v auditoriu lisabonského Kongresového centra, kde se shromáždilo přes tisíc pět set diváků, na které z pódia kromě autora knihy shlížel i bývalý portugalský prezident Mário Soares a rektor Universidade de Lisboa José Barata-Moura. Debata pondělního večera se poměrně často točila kolem témat, která patří spíš do debaty o aktuálním dění v politice, ale právě taková témata s posledním Saramagovým dílem úzce souvisejí.

Příběh románu začíná v době voleb, které zcela bezkonfliktně probíhají v jedné nespecifikované zemi. Ovšem při prvním sčítání hlasů vyjde najevo, že asi sedmdesát procent voličů odevzdalo prázdné hlasovací lístky. Na konci druhého dne dosáhne podíl odevzdaných prázdných lístků dokonce osmdesáti procent. Vyděšená vláda, místo aby začala poctivě hledat příčiny, které voliče k něčemu takovému vedly, spustí rozsáhlou policejní operaci, aby našla ohnisko nebezpečného útoku na svou politickou moc. Proti propagaci postupu, kdy volič vyjadřuje svůj názor tím, že odevzdá prázdný volební lístek, se postavil ex-prezident Mário Soares a poukázal na rozpor mezi tím, co nabízí kniha, a autorovým jménem na kandidátce levicové CDU do Evropského parlamentu. Saramago vysvětlil svou kandidaturu jako pouhý „výraz věrnosti“. Saramago pak charakterizoval svou knihu stručně jako „bajku, satiru a tragédii“. Při psaní si prý velice užíval toho, že se mu daří vysmívat se politické moci odtržené od světa obyčejných lidí, které přitom ovládá.

V Eseji o zdravém rozumu se stupňuje téma prohlubující se propasti mezi existencí obyčejného člověka a mocného soukolí společenského systému, jež lze nalézt i v předchozích Saramagových dílech. Autor, který způsobil mezinárodní rozruch a dost rozzlobil Vatikán svým „ateistickým evangeliem“ O Evangelho Segundo Jesus Cristo (Evangelium podle Ježíše), se proslavil především sociálními romány zasazenými do historických kulis, např. Memorial do Convento, česky Baltazar a Blimunda, či História de Cerco de Lisboa (Historie obléhání Lisabonu). V zatím poslední etapě své tvorby ale častěji umisťuje děj do současnosti - např. Todos os Nomes (Všechna jména) nebo A Caverna (Jeskyně) či O Homem Duplicado (Dvojník).

Časově velmi aktuální má být i právě vydaná Esej o zdravém rozumu, což potvrdil i sám autor poznámkou, že mezi protagonisty jeho díla a ministry současné portugalské vlády lze nalézt jistou podobnost, která vůbec není náhodná. Během prvních čtrnácti dní v dubnu (do 18.4.) proběhlo víc než dvacet setkání autora s čtenáři a literárními kruhy v Portugalsku, na Azorech a Madeiře, při nichž byla kniha slavnostně uvedena na trh.