Z překladů české literatury vzbudila v poslední době v Nizozemsku příznivý ohlas Europeana Patrika Ouředníka.

V knihkupectvích bývá kniha k nalezení mezi historickými publikacemi. První recenzní vlaštovka Roba Hartmanse „Dějepisecký světový rekord“ (De Groene Amsterdammer, 13. prosince 2003) je ještě ve znamení této žánrové nerozhodnosti. Autor knihu porovnává s jinými historickými přehledy 20. století, vydatně cituje a popisuje, ale na jakékoliv osobní hodnocení si netroufá – jako by si s tónem knihy nevěděl rady.

Z pozdějších recenzí vyplývá, že Ouředníkův svérázný humor Holanďanům přece jen dochází. Tak píše Atte Jongstra („Vše od podprsenky k eugenice“, NRC Handelsblad 2.1.2004). „Europeana jsou od prvních řádků svérázná historická příručka. Ouředník uvádí průměrnou výšku Američanů bojujících při spojenecké invazi a vypočítává, že celková délka amerických vojáků padlých v Normandii tvoří osmatřicet kilometrů. Jednou z pomůcek každého historika je statistika, psychologie pak jinou, ale této disciplině se Ouředník bedlivě vyhýbá. Právě to zřejmě působí, že jsou Europeana naprosto ohromující kniha. Dětský tón – nezaujatý, nevinný -, kterým autor skutečnosti prezentuje, dojem ještě umocňuje. (...) Z jazykové dílny (humor, ironie, sarkasmus, cynismus) používá Ouředník první nástroj, tedy humor, když vypráví o vynálezu perforovaného toaletního papíru či podprsenky – to jsou nevinné, zábavné stránky European. Pěkně ironický je Ouředník při promýšlení následků eugeniky (...). Sarkasmus do European proniká, když čteme o turecké genocidě arménské menšiny v roce 1915. (...) A konečně cynicky Ouředník oznamuje, že první zákon o sterilizaci menšin a asociálních živlů byl vydán v roce 1907 v USA. (...) Tón, snadnost a zdánlivá nezaujatost – všimněte si častého použití výrazů atp. apod. - , s jakou Ouředník plachtí po vlnách 20. století, působí, že chvílemi zapomínáme, jak úžasným množstvím údajů disponuje. Stejně snadno se pouští do filosofie, psychologie, přírodních věd, politiky, válečnictví, sexuologie atd. (...) Po všech těch hrůzách, které nám autor v Europeanech předestřel, zmiňuje na závěr „teorii o konci dějin“. Konec dějin bychom si skutečně skoro přáli, když o něm na 156. stránce Ouředníkovy nevšední historické příručky čteme. Ale pak všemu dodá korunu: „Ale hodně lidí tu teorii neznalo a dál dělali dějiny, jako by se nechumelilo.“ Tečka. Zatím tedy žijeme dál, v tom má Ouředník pravdu. Ale je v nás malá dušička.“

Také Arjan Terpstra („Absurdní pohled na 20. století“, Trouw 10.1.2004) neskrývá nadšení. „To je ale chytrá knížka, byl můj první i závěrečný dojem při čtení European, knihy ve Francii žijícího Čecha Patrika Ouředníka. Spád a vtipný styl psaní přispěly k prvnímu dojmu. Obdiv pro způsob, jak si Ouředník troufá zacházet s dějinami a dějepisectvím, k závěrečnému. S lehkostí a samozřejmostí řetězí události, které na první pohled nemají nic společného, ale které přesto postupně tvoří ucelený dějinný obraz Evropy 20. století. To předvádí Ouředník na pouhých 156 stranách, kde kombinuje velký smysl pro absurditu, humor a lidskou tragiku s vášní pro encyklopedické údaje a čísla. Ke sblížení těchto extrémů používá Ouředník mimořádně účinný stylový prostředek: jako bychom poslouchali školáčka, který na učitelku chrlí stále další údaje, jen aby nevyvolala někoho jiného. Dlouhé věty překypující událostmi často začínají spojkou „a“, na každé stránce najdeme na okraji mezititulky, které jako by logicky patřily k vyprávění, ale ve skutečnosti žijí vlastním životem. (...) Příjemný ironický podtón se postupně stává hlavní melodií, přičemž každou historickou sloku uzavírá ironický refrén – výroky historiků, vědců a filosofů o určitém období. S neomylným čichem pro teorie, které kdysi vypadaly jako zásadní, ale neodolaly pak času, ukazuje autor, jak krvavé a dramatické události 20. století provázela lidská neschopnost vyjádřit je slovy. Čímž skvěle zesměšňuje historiky, filosofy a další odborníky, kdežto dějiny zůstávají dějinami.“