Vrací se Ivan Wernisch ve svých vzpomínkách? Jsou to vzpomínky, nebo nejsou? Kdo vzpomínal a kdo vzpomínky zapsal? Pro koho? Když Petr Motýl píše o tom pravém a jediném mistru z Malvazinek, otázky se jen hrnou. Chcete znát odpovědi? Možná se jich dočkáte v následujícím textu.
JL
Jan Lassner
Když se samozřejmostí říkáte věci zcela nesamozřejmé, když jste citlivý, a přesto ironik, jehož ironii je občas těžké odhalit, pak možná žijete soustředěně jako hráč Mikáda…
Kniha haiku Romana Darmošlapa Szpuka v sobě snoubí básnické a výtvarné umění tematizující pohyb i nehybnost. Také díky vydařené grafické úpravě knihy se jedná o jedinečný čtenářský zážitek z dobrého slova i působivého obrazu.
Se sbírkou Včelí války jsou potíže. Jde o enviromentální poezii, nebo ne?
Víte, co je šibumi? Termín označující náladu připomínající hořkosladkou chuť čaje. Třeba ji při četbě sbírky Ve skvrnách světla také ucítíte na patře…
Básnický debut Anny Sedlmajerové se dočkal nominace na Cenu Jiřího Ortena za rok 2023. Třeba v budoucnu rostlina její poezie vykvete ještě výš.
Michal Bauer píše poezii poučenou nejen svým oborem – literární historií – a básníky druhé poloviny 20. století. Především se v ní skrývá intimní vyznání vnitřní tísně z nemožnosti vyjádřit se pomocí jazyka. Mohou být alespoň barvy doslova?
Čím to je, že básníci tolik milují mrtvý chlad pokročilého podzimu, těžké mraky a prázdné ticho večera? Možná jde o formu sebemrskačství, možná jen do této atmosféry projektují své nitro. Podobně jako Jan M. Heller v debutové sbírce Spády.
Formálně krátká, přesto s velkým přesahem, znenáhla umlkající, přesto „nemlčí“. Taková je poezie známého jihočeského autora Jiřího Hájíčka. Nejvýstižnější báseň jeho nejnovější sbírky, která vyjadřuje dokonale její charakter, zní: „s každým snem / odletí šedá volavka / do ranní mlhy“.
