„Snažím se říkat pravdu. Myslím, že pravda by neměla být sezónní záležitost jako hokej nebo senná rýma. Říkat pravdu by měl člověk dokázat za každých okolností.“ Těmito přímočarými slovy charakterizoval své spisovatelské úsilí jeden z významných kanadských prozaiků současnosti, montrealský rodák židovského původu Mordecai Richler. A zdá se, že jeho pověst byla s jeho smělým prohlášením v souladu: byl znám jako nepříjemně kontroverzní autor, který o lidech a jejich konání vyslovuje pravdu spíše drsnou a nelichotivou než laskavě blahosklonnou. (V Itálii, kde je Richler hojně překládán, se dokonce pro politické invektivy ujal termín Richleriano.) Ironií jeho uměleckého osudu se mu nejvíce kritiky dostalo z řad židovské komunity, ze které sám pocházel – důvěrně totiž poznal její méně vznešené, ale o to úzkostlivěji tajené rysy. U nás se Richler poprvé představil před vánoci románem Učňovská léta Duddyho Kravitze.

Duddy Kravitz je průzračný, tradičně vyprávěný příběh o mladíkovi, který má zcela jasný a v zásadě nezpochybnitelný cíl: uspět ve světě businessu, a zajistit si tak uznání svého okolí. Tento cíl sleduje s fascinujícím odhodláním, které hraničí s posedlostí, a je ochoten mu obětovat cokoliv – bohužel, včetně morálních zásad, a v závěru i posledních zbytků jakýchkoliv ohledů.

Abychom porozuměli Duddyho úporné, v mnoha situacích krkolomné snaze, musíme vzít v úvahu, jak fatálně jeho identitu determinuje prostředí, z něhož pochází. Duddy je nejenom kluk z chudé rodiny, kde se nepěstuje příliš citové výchovy, je to zároveň kluk z židovské čtvrti, kde se bizarně mísí tvrdošíjně zachovávané prastaré tradice s vlivy moderního světa, v němž se vede tvrdý boj o přežití. V Montrealu se navíc tato i jinde prožívaná zkušenost židovstva komplikuje tím, že místní židovská čtvrť – v okolí Richlerem proslavené ulice St. Urbain – je v anglofonní části převážně frankofonního města. Jedná se tak o jakési násobené odsouvání přesně definované skupiny lidí směrem ke společenskému okraji – a o vytváření specifického kulturního prostředí. Ve svém předchozím románu Son of a Smaller Hero (1957) ho Richler jednoznačně definoval jako novodobé ghetto: „Ghetto v Montrealu nemá skutečné zdi ani opravdové rozměry. Jeho zdmi je zlozvyk atavismu, a jeho rozměry jsou iluze. Ale ghetto přesto existuje.“

Duddy se pravidlům boje o přežití naučí velmi záhy; další typicky richlerovskou, jistě záměrně cynickou ironií osudu jeho osobní bitvu o místo na slunci odstartuje nabádání jeho dědečka, starého Simchy, poněkud dojemného představitele toho nejlepšího v tradičním židovství: „Chlap bez půdy je nula.“ Duddy si toto ponaučení vyloží po svém, a zatímco Simcha, přestože nikdy žádnou půdu nevlastnil, do konce života neztratil prostou lidskou důstojnost, Duddy je ochoten svému a dědovu snu dostát za každou cenu. A cena, kterou zaplatí, je opravdu vysoká.

Román o Duddym Kravitzovi je příběhem člověka ve velmi křehké a velmi specifické životní situaci: v období dospívání a lidského učednictví, ve kterém je u Richlera vždy nejdůležitější lekce z morálky; dobrá známka z tohoto předmětu je nejjistější zárukou dobrého vysvědčení ve škole života. Duddyho osobní válka o místo na výsluní je zároveň fascinujícím, místy až krkolomným bojem o čas. Duddy má velmi naspěch, nemůže a nechce nechat výsledky svého úsilí dozrávat v přirozeném rytmu, potřebuje vyhrát okamžitě, a současně jako by mu chyběla psychologická hloubka umožňující porozumět všem důsledkům vlastního jednání. Tato okolnost na jedné straně mírně zplošťuje skvěle odpozorovanou Duddyho postavu, na druhé straně zvyšuje tempo příběhu a činí z románu napínavé čtení: až do konce si nejsme jisti, zda Duddy uposlechne další rady do života, obsažené v dlouho neotevřeném dopise od strýce Benjyho: „Chlap může mít dvě, tři, čtyři různý tváře naráz, ale dospělej chlap jenom jednu. Ty ostatní v sobě musí udusit. Máš v sobě dravce, Duddele – skutečnýho behémota -, a v tomhle drsným světě je jednoduchý nechat ho, aby tě ovládl. Nedopusť to, Duddele. Buď gentleman. Buď chlap.“

Přes značný časový odstup od vydání originálu (román poprvé vyšel v roce 1959) je český překlad Učňovských let Duddyho Kravitze nejen zajímavou sondou do stále platných dilemat morálních, ale i vítaným příspěvkem k poznávání bohaté a mnohohlasé kultury současné Kanady. Richlerova smrt před dvěma lety byla pro moderní prózu velkou ztrátou.