Pověst skandálního díla provází nejnovější román Jurije Andruchovyče (nar. 1960) Dvanáct obručí (nakl. Krytyka 2003). Stačilo jediné: prestižní knihkupectví Ukrajinská kniha ve Lvově ho odmítlo prodávat. Proč? „Knihy antiukrajinských autorů čtenářům nenabízíme,“ odpovídá vyhýbavě pracovnice knihkupectví.

Po plodné první polovině devadesátých let minulého století, kdy kromě básnických sbírek vyšly mimořádně úspěšné romány Rekreace (ukázku z českého překladu Rekreací otiskly Literární noviny č. 16/2002), Moskoviáda a Perverze, se Jurij Andruchovyč v posledních letech ohlašoval především jako esejista (společně s Andrzejem Stasiukem vydal knihu-dvojesej Moje Evropa) a redaktor (např. projekt webového časopisu Poťjah 76). Nový román jednoho z nejúspěšnějších ukrajinských autorů byl tedy netrpělivě očekáván už několik let.

Orfeus, rituál, smrt, láska, Ukrajina, střední Evropa, Karpaty, hory („Hory jsou skutečným hrdinou knihy a díky putování po horách také vznikla,“ tvrdí autor) - to všechno jsou témata, která čtenář v románu Dvanáct obručí nalezne. Do kategorie libri prohibiti předního lvovského knihkupectví román odsoudila část, věnovaná ukrajinskému básníkovi Bohdanu Ihoru Antonyčovi (1909-1937). Tímto donedávna opomíjeným autorem se Jurij Andruchovyč zabýval již ve své disertační práci. V románové fiktivní biografii nyní studium básníkova života a díla zúročil: „Chtěl jsem narušit stereotyp vnímání Antonyče jako usedlého člověka z dobré rodiny. Pokusil jsem se představit si ho jako Jima Morrisona 30. let minulého století,“ nabídl autor vysvětlení v jednom z rozhovorů. Ikona ukrajinského písemnictví první třetiny 20. století tak získala třeba kontury veselého kumpána, se kterým se dobře flámuje a tropí skandály.

„Alternativní“ Antonyč narazil. Podle spisovatelky Iryny Kalynec je Andruchovyčova interpretace básníkova života sprostým výmyslem a básník, pro něhož v odiciální ukrajinské literatuře dlouhou dobu nebylo místo, si nezasloužil, aby byl „karikován jen kvůli ambicím jednoho současného spisovatele“. (O skandály na literárním poli Ukrajina - zdá se - nouzi nemá. Před několika lety rozpoutal živou diskusi Oles Buzina knihou o ukrajinském bardovi Tarasu Ševčenkovi).

„Ne každá kniha psaná v ukrajinštině je ukrajinskou i svým obsahem. A naše pozice je přísně ukrajinská,“ zní unisono zpoza pultu knihkupectví Ukrajinská kniha. Čtenář navnaděný sporem o skandálně beletrizovaného básníka si ale zoufat nemusí: v knihkupectví Ševčenkovy vědecké společnosti, které s Ukrajinskou knihou těsně sousedí, je románu Dvanáct obručí plný regál.

René Kočík (Literární noviny č. 50/2003, 8.12.2003)