Že by pak v pekelném ohnivém jezeru, ano, i v očistci ukazovali se čerti v způsobu hrozných draků, štírů a červů, také z jiných mnohých historií poznati se může. Jeden englický mnich, viděv očistec, takovou o tom zprávu dával (Apud Dionys. Carthus., lib. de 4 noviss., art. 47): Přijda do prvního místa očistce s svým vůdcem, jenž byl svatý Mikuláš, spatřil sem tam nesčíslné způsoby trápení. Neboť někteří pálili se ohněm, jiní škvařili se a smažili v kotlích, někteří drápání byli přeostrými pazoury tak tuze, že jeden oud od druhého se odtrhoval. Jiní se kou|pali v lázních z rozpuštěné smůly a síry, mědi, olova a zvonoviny udělaných, nesnesitedlný a přeukrutný smrad z sebe vydávajících. Někteří kousáni byli od jakýchs velmi ukrutných a potvorných červů. Jiní jinými, ale všickni přeukrutnými způsoby trápeni byli. Ti pak, kteříž na světě byli vrchními, dvojnásobné muky podstoupiti musili. Jestiť mi Bůh svědek, že kdybych viděl některého člověka, jenž by mně i všem mým milým všecko zlé učinil, cokoli na tomto světě může člověk člověku zlého učiniti, byť pak je byl i pomordoval, do těch přehrozných muk odsouzeného, tisíckráte (kdyby to býti mohlo) chtěl bych za něj raději smrt podstoupiti nežli dopustiti, aby on přišel do těch trápení, neboť všecky, co sem jich tam viděl, jsou tak hrozné a těžké, že není možné mně jejich těžkost vysloviti. Potom sme | přišli do druhé mučírny, kde sme viděli přehluboké oudolí, v němž tekla řeka a nad řekou vystupovala mlha s nevypravitedlným smradem. Bylť pak také v tom oudolí oheň, ale z druhé strany byl tak tuhý mráz, že sem soudil nic těžšího nad něj nebýti. A tam bylo duší bez počtu, kteréž jednák v té smradlavé řece potopovány byly, jednák se v ohni pálily, a když z něho vyšly, v tom přeukrutným mrazu trápiti se musily. A těch muky byly těžší nežli oněch, kteréž se na prvnějším místě trápily. Potom sme se dostali na třetí očistcové místo, kteréž tak hrozné bylo, že ani ty muky, kteréž se tam zdají býti nejmenší, žádným jazykem vysloviti a žádnou myslí pochopiti se nemohou. Tu bylo velmi veliké pole hroznou mrákotou přikryté a tu také tekl potok síry hořící a nevypravitedlný smrad z sebe vydávající. | A mlha černá jako smůla spolu s plamenem široce se po poli rozcházela. Po rovině pak téhož pole plazilo se nesčíslné množství červů, právě přehrozných, potvorných a z svých ust mrzký plamen vypouštějících, kteříž ty bídné lidi, ježto na to místo odsouzeni byli, s nenasycenou žravostí kousali, trhali a žrali. Nadto všecko čerti po nich skákali a jako vzteklí přeukrutně je trápili, neboť jakýmis rozpálenými železy jednák je na kusy oud po oudu rozsekávali, jednák všecko tělo až do kostí odškrabovali, jednák je do ohně uvrhše, jako nějakou zvonovinu v ohni rozpouštěli. Jestiť mi Bůh svědek, že to všecko, což se snažím povídati o mukách toho místa, jest velmi málo a jako nic. Poněvadž viděl sem, že ti bídní lidé snášeli v kratičkém času více nežli sto rozličných trápení, jimiž když tak zkaženi byli, jako by se v|nivec obrátili, hned zase byli celí: a potom opět zkaženi a opět obnoveni a tak vždycky. Ten pak oheň, kterýž tam hoří, tak hrozně pálí, že kdyby hořel všecken svět, všecken oheň hořícího světa proti pekelnému ohni mohl by se zdáti vlažný. Mnoho také červů na drobné kousky rozpukaných a mrtvých pod těmi bídnými lidmi po hromadách leželo a hnilo, z nichž právě nesnesitedlný smrad vycházel: a ten jim činil ještě větší trápení, nežli byly všecky předešlé muky. V těch pak mukách nejvíce se trápili ti, kteříž se byli někdy sodomského hříchu dopustili, neboť jakés velmi veliké ohnivé příšery přehrozného pohledění ustavičně se do nich dávaly, a jakžkoli oni se jim bránili, mocně je k sobě přitlačovaly, čímž se ti bídníci přeukrutně trápili, odkudž i třesouce se nesmírnou bolestí, vyli a řvali tak hrozně, že by někdo | řekl, že se jejich hlas rozlíhá po celém světě. Tentýž řeholník na témž místě viděl mnohé jisté osoby v přehrozných mukách, kteréž já pro krátkost tuto vypouštím a toliko to pravím: Jestliže ti, kteříž před svou smrtí skrze svaté pokání došli svých hříchů odpuštění a jsou v milosti Boží, tak ukrutné pokuty snášejí v očistci: ach, jakéž nebudou snášeti zatracenci v pekle, kteréž Bůh v ošklivosti má a které Kristus Pán jako psy od své tváři s zlořečením zažene, řka: Odejděte ode mě, zlořečení, do ohně věčného?

Ach Pane Ježíši Kriste, račiž pro tvé svaté drahé rány a skrze sedmero bolestí tvé nejmilejší matky, též skrze přímluvy a zasluhy všech tvých milých svatých nás vysvoboditi od horoucího pekla a přivesti k věčnému spasení. Amen.

Giovan Battista Manni: Věčný pekelný žalář, Atlantis, Brno 2002