Narodil se roku 1960 v Porrentruy v kantonu Jura, kde strávil své dětství. Studoval na filosofické fakultě v Ženevě a na Vysoké škole sociálních věd v Paříži. Od roku 1986 do 1990 přednáší literaturu na Univerzitě v Pize, zatímco pobývá na italském venkově poblíž Florencie. Tento pobyt ho inspiroval k napsání prvního románu L'Ombre de mémoire (Stín paměti, 1990). Román se setkává s velkým úspěchem a Bernard Comment nato odjíždí do Paříže, kde píše literární esej o Rolandu Barthesovi (Roland Barthes, vers le neutre, Roland Barthes na hranici neutrálnosti, 1991) a zároveň pokračuje ve spisovatelské dráze sbírkou dvanácti textů o vlasti, kulturním dědictví, osobních kořenech a exilu, Allée et venues (Odjezdy a návraty, 1992). Rovněž spolupracuje s mnoha literárními časopisy, např. Critiques, Ecriture, Art Press, L'Infini či Quai Voltaire. Roku 1993 je jmenován čestným hostem prestižní Francouzské akademie v Římě (Ville Médicis). Z tohoto ročního italského pobytu pochází další román, Florence, retours (Návrat do Florencie, 1994). Od roku 1997 žije Bernard Comment v Paříži, působí jako literární ředitel rádia France Culture, překládá romány Antonia Tabucchiho, spolupracuje na scénářích s Alainem Tannerem (Fourbi, Jonas et Lila, a demain, Requiem - natočen podle románu A. Tabucchiho), a samozřejmě pokračuje v psaní románů: Les Fourmis de la Gare de Berne (Mravenci z Bernského nádraží, 1996), L'Ongle noir (Černý nehet, 1997), Eclats cubains (Kubánské střípky, 1998), Meme les oiseaux (Dokonce i ptáci, 1998).

Florence, retours (Návrat do Florencie, 1994) napsal Bernard Comment při svém druhém italském pobytu, tedy rovněž během návratu na Apeninský poloostrov po třech letech. Ani hlavní postavu románu nedělí od první návštěvy Florencie o mnoho více let než samotného autora. Dá se říci, že první pobyt mladého architekta ve Florencii byl více méně účelový, tehdy přijíždí jako účastník konkurzu na rekonstrukci historické věznice. Zde se seznamuje s Elenou, rovněž mladou architektkou - účastnicí konkurzu, s níž prožije milostné dobrodružství. Po pěti letech se mladý architekt, trpící těžkými žaludečními bolestmi, jež mohou být známkou vážného onemocnění, vrací do Florencie s nejistým cílem - vyhledat Elenu, prožít stejné pocity štěstí, uniknout Paříži, své snobské a chladné ženě Claire, strachu z vážné nemoci a smrti. Pocity melancholie, lásky a vzteku se mísí s dusným létem, se vzpomínkami na chladnou, ale bezstarostnou, téměř bohémskou zimou před pěti lety, zatímco všemu vévodí všudypřítomná, magická historie města, blízká srdci nejen mladého architekta, ale především samotného Bernarda Commenta.