Při četbě nového románu chorvatského autora Božidara Breziščaka Bagoly S one strane Dunava (Z druhé strany Dunaje, Matica Hrvatska, Zagreb 2002) se vskutku vydáváme na neobvyklé putování. A to hned v několika plánech. Především vyrážíme proti proudu času. Román se odehrává v období přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století v Jugoslávii. Tato léta byla poznamenána nenápadnými proměnami jugoslávského modelu samosprávného socialismu, starý soudruh Tito již zcela svou federací nevládl a duch bratrství a jednoty jugoslávských národů a národností se pomaličku začínal rozkližovat.

Pro českého čtenáře tak nastává vzácná příležitost poněkud blíže se seznámit se společenskou situací v tomto státě. Právě kvůli četným autobiografickým prvkům a drobným osvětlujícím odbočkám a zastavením (týká se především postav a událostí z historie jugoslávských národů) lze tento román vnímat i jako subjektivní záznam historie.

Spolu s hlavním hrdinou Richardem B. (autorova částečná autoprojekce) se také vydáváme na putování po Jugoslávii. Intelektuál Richard nám postupně objasňuje své hříchy mládí, důvod proč emigroval před Titovým socialismem do Mnichova a také proč se zase vrátil. Přestože je Richard Chorvat, zamíří přímo do Bělehradu a odtud postupně z různých důvodů do Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, do Slovinska, ve vzpomínkách i do Makedonie, a zase zpět do Srbska. V patách má staré i nové známé a přátele, chvílemi i jugoslávskou tajnou službu UDBU, nové i bývalé komunisty (sám hrdina do komunistické strany z čisté vypočítavosti vstupuje - již podruhé). Dalším plánem putování jsou Richardovy milenky - obvykle mu stojí po boku a zastupují všechny jugoslávské národy (s výjimkou Albánců), každá končí trochu jinak - jedna spáchá sebevraždu, druhá ho začne nenávidět apod. Richardův příběh se prostě hemží mnoha neopakovatelnými postavami, které reflektují složitost dějin této části Balkánu.

Autor ale naštěstí nesklouzává k lacinému prvoplánovému dělení světa na bílé a černé, každý tu má kus své pravdy. Sama hlavní postava především tápe a mnohé své kroky snad ani dobře nechápe. Ač se Richard snaží být nad věcí, někdy se stává spíše odtažitým až chladným. Vrcholem nejistoty hlavní postavy a potažmo i autora je závěrečný útěk domů - do chorvatského Záhřebu, jinými slovy do jámy lvové.