Českému čtenáři se Jurij Vitaljevič Mamlejev (1931) představil románem Šatuni (Argo, Praha 1998), a krátkou povídkou Ženich, která vyšla v Revolver revue. Oba texty přeložené do češtiny byly napsány v "podzemním" období Mamlejevovy tvorby. Od 50. let žila ruská literatura intenzivním životem mimo oficiální sféru. Po celá 60. léta se v Mamlejevově moskevském bytě v Južinské uličce scházeli mladí umělci, tzv. sexuální mystici, které spojoval zájem o filosofii, východní náboženství a mystiku, oproštěný od politiky. Mezi občasnými návštěvníky schůzek, které se odehrávaly kdesi za hranicí reality, byli i představitelé tzv. lianozovské školy - básníci G. Sapgir a I. Cholin či malíř Oskar Rabin. (Románovou podobu těmto hledáním průniků do jiných světů, které naplňovaly setkání v jeho bytě, dal Mamlejev ve své knize Moskevský gambit.) Přestože Mamlejev nebyl pronásledován režimem, v 70. letech se svou ženou emigroval nejprve do USA, kde přednášel na Cornellské univerzitě (zde své přednášky o ruské i západní literatuře četl i V. Nabokov), a poté do Francie. V emigraci se Mamlejev začal soustavněji věnovat filosofii (v této době dopsal své první rozsáhlejší filosofické pojednání Osud Bytí) a pokračoval v psaní kratších povídek, které postupně začaly vycházet tiskem. Po roce 1991 se Mamlejev vrátil do Ruska, kde přednáší filosofii, píše prózu a stále organizuje setkávání mladých lidí, které zajímá zásvětní život, hranice lidské duše a morálky či osud Ruska, který se pro Mamlejevovo myšlení stává stále důležitějším.

Poslední Mamlejvova kniha Zádumčivý killer je sbírka povídek, které jsou rozděleny do dvou částí. První část obsahuje zcela nové texty napsané v posledních letech. Do části druhé jsou zahrnuty již známé a několikrát otištěné povídky z různých cyklů (Rané povídky, Centrální cyklus, Americké pohádky a Národně mytologický cyklus). Kritériem pro výběr starých povídek pro novou knihu bylo jejich téma. V každém z vybraných textů se jeho hrdina dopouští nějakého prohřešku, morálního přestupku či trestného činu. Přívlastek "zádumčivý" v názvu knihy podle slov Mamlejeva vyjadřuje to, že veškeré "zločiny" v knize popisované jsou obestřeny nerozluštitelným tajemstvím. V titulní povídce Zádumčivý killer nájemný vrah likviduje ty, kteří byli určeni k zabití. V jeho rutinní práci nastane zlom. Vrahova ruka se zastavuje a on se již nemůže bez zábran postavit před svou obět, a proto se jí zříká. V závěru povídky se objevuje záhadný mafián, který vyslovuje požadavek, aby se vraždilo bez krve, násilí a hluku, což v jeho pojetí představuje "inteligentní" a přijatelnou vraždu. Právě "zádumčivý killer" jeho požadavek splňuje, jelikož jeho oběti umírali bez ohledu na to, vystřelil-li po nich či nikoli.

Mamlejevova literární tvorba bývá označována jako tzv. metafyzický realismus, za jehož zakladatele je Mamlejev považován. V této linii, jež vede od "podzemních" schůzek v 60. letech, Mamlejev pokračuje spolu se skupinou mladých autorů, tzv. nových mamlejevců, kteří se již neschází v Mamlejevově bytě, ale na Tverské v uměleckém centru Mozaika. Mamlejevův metafyzický realismus pokračuje nejen v jeho vlastní tvorbě, která se stále více soustřeďuje na postavení Ruska ve světě a na jeho budoucnost, ale i v dílech mladých spisovatelů jakými jsou Natalie Makejevová, Nikolaj Grigorjev, Líza Novikovová či Dmitrij Bortnikov.