Věra Křížová

V roce 2013 si světová italianistika připomínala sedmisté výročí od narození Giovanniho Boccaccia, zakladatele moderní prózy, nejmladšího z trojlístku italských literárních velikánů Dante – Petrarca – Boccaccio. Česká kulturní scéna se ke světovým oslavám připojila hned několika počiny.

Sardinie v polovině minulého století, místo, v němž jsou hluboce zakořeněné a generacemi udržované tradice stále živé – do takového prostředí nás zavádí Michela Murgiová v románu Accabadora, díle ověnčeném několika italskými literárními cenami, zejména významným Premio Campiello. Strhující příběh upoutá zejména tím, s jakou bezprostředností autorka zachycuje myšlenky a osobní dramata protagonistů: čtenář jako by měl postavy na dosah.

Italský název La Storia v sobě zahrnuje dva významy: příběh i historii. Ústřední část příběhu se odehrává za druhé světové války. Vypráví životní osudy Idy Ramundové v kolotoči světových dějin, její boj o přežití, o vlastní nepatrné místo na slunci.

Boj proti mafii může mít různé podoby včetně té, kterou volí mladý italský spisovatel Roberto Saviano již několik let. Prostřednictvím svých textů seznamuje veřejnost s problematikou italského jihu, zejména své rodné Neapole, na jejímž území vládnou camorristické klany ve všech oblastech lidského života. Poprvé se tímto tématem autor obšírně zabýval v románu Gomora (česky Paseka, 2008).

Od samého začátku jsme zataženi do víru vyprávění, slova se na nás valí velikou rychlostí, bezprostředně, se silným citovým nábojem. Právě city jsou základním stavebním kamenem celé povídky.

Vodově zelená je kniha napsaná formou deníkových záznamů. První pochází z listopadu 1981 a poslední z listopadu 1984. Datace pouze vymezuje dobu vzniku knihy, ne však období, o kterém autorka hovoří.

Rodinná sága začíná v době vzniku italského státu příběhem dona Francesca Falconeho. Don Francesco je bohatý vesničan, který díky výhodnému sňatku i tvrdé práci shromáždil velké jmění.

Kniha je sestavena ze čtrnácti rozhovorů s lidmi, kteří mnohdy žijí „z ruky do úst“, ačkoliv mají vysokoškolské vzdělání a nechybí jim chuť pracovat a něco v životě dokázat. Pravidla, která v současné společnosti vládnou, jim to však nedovolují

V osudu Pietra a jeho rodiny jsou, jak je u Ammanitiho (snad s výjimkou románu Žábry) obvyklé, zachyceny některé sociální aspekty dnešní Itálie.

První Ammanitiho kniha, román Branchie, vznikla kuriózně jako vedlejší produkt psaní diplomové práce: tu Ammaniti, na rozdíl od románu, nikdy nedokončil.

V noci ze 7. na 8. května 2008 zemřel v Římě ve věku 81 let výrazný představitel současné italské literatury Luigi Malerba, pravým jménem Luigi Banardi.

Claudio Forti je profesí lékař, jeho hlavní životní náplní se však stala práce pro divadlo. Vedle divadelních her napsal i několik operních libret a povídek, Sarka je jeho první román.

Giovanni Catelli (*1965, v italském městě Cremona) je profesí advokát, který se však oboru, jejž vystudoval, vůbec nevěnuje.

Moraviův krátký román Agostino, který autor vydal poprvé ve válečném roce 1944 a vzápětí hned v roce 1945, je výpovědí o obtížích dospívání

Jako každý rok, i letos přinášíme zprávy o udělení tří nejprestižnějších literárních ocenění, která se na Apeninském poloostrově udělují. Jako první byla vyhlášena cena Strega.

Goldoni byl nejvýznamnější italský dramatik 18. století a zakladatel moderního, nejen italského divadla.

Je libo zákusek? Zajděte si do Baru Sport na slavný koláček Luisona, který již něco pamatuje a stal se skutečnou kultovní záležitostí. Je to tak slavný zákusek, že má 9. prosince dokonce i svůj svátek

Na trhu se nedávno objevila graficky vydařená knížka se značně matoucím názvem Bla Bla Bla

Dostala se vám v posledním roce do rukou kniha Tajemný plamen královny Loany od Umberta Eca? Otevírali jste ji nervózně a chvatně

V neděli 10. září byl vyhlášen vítěz ceny Campiello, čímž se uzavřela sklizeň těch nejprestižnějších literárních ocenění udílených každoročně na Apeninském poloostrově.

Román mladého italského autora Roberta Cotronea (1962), odehrávající se ve starobylém jihoitalském městečku Otranto.

Následující ukázka zachycuje jednu z klíčových částí příběhu poněkud roztříštěně vyprávěného restaurátorkou Velli

Ammaniti nás přenáší na italský jih v osmasedmdesátém roce a mistrně evokuje atmosféru parna panujícího o tehdejších prázdninách.

Následující ukázka z románu Já se nebojím zachycuje klíčový moment celého příběhu: první setkání hrdiny Michela s uneseným Filippem

Velmi komplikované je zařadit Pennův osobitý styl do některého z tehdejších proudů či literárních hnutí a bylo by to koneckonců i značně násilné. Tuto snahu popírá i samotný postoj básníka, který nikdy nepocítil potřebu přiklonit se k určitému okruhu literátů.

Elsa Morantová, několik let manželka jednoho z nejznámějších a nejpřekládanějších moderních italských prozaiků, Alberta Moravii, pronikla v českých překladech k našemu čtenáři již před dlouhou dobou: její Příběh v historii i Aracoeli jsou často k nalezení v regálech českých antikvariátů.

Stefano Benni je v současnosti zcela svérázným a ojedinělým zjevem na italské kulturní scéně.

Časoskokan, jedna z nejvíce vychvalovaných Benniho knih, je v jádru velmi smutnou, zároveň však také značně kritickou výpovědí o italské společnosti.

Úspěšný román italské spisovatelky Paoly Mastrocolové získal letos ocenění Premio Campiello.

Giuseppe Culicchia (nar. 1965 v Turíně) se na italské literární scéně objevil poprvé v roce 1990, kdy publikoval několik povídek v antologii Papergang Under 25 III (ed. Pier Vittorio Tondelli). Nejúspěšnější byl jeho román Spadla lžička do kafíčka, za který získal cenu Premio Montblanc a Grinzane Cavour pro začínající autory.

K osmdesátému výročí narození velkého italského spisovatele, kritika, překladatele a neklidného cestovatele Itala Calvina.