Sarka
Forti, Claudio: Sarka

Sarka

Claudio Forti je profesí lékař, jeho hlavní životní náplní se však stala práce pro divadlo. Vedle divadelních her napsal i několik operních libret a povídek, Sarka je jeho první román.

Za italským názvem románu se, jak je na první pohled zřejmé, skrývá české ženské jméno Šárka. Jmenuje se tak spoluprotagonistka příběhu pojednávajícího o zajímavém tématu života ve virtuálním světě Second life.

Již na přebalu knihy se dočteme, že se jedná především o milostný příběh. Během četby budeme mít příležitost se o tom na více místech skutečně přesvědčit (některé úryvky hraničí až s červenou knihovnou). Marco, renomovaný italský architekt, kterému táhne na padesátku, žije všedním životem rozděleným mezi práci a manželku. Tráví dlouhé hodiny u počítače a jednoho dne se rozhodne vyslat svoji postavičku Jozepha do virtuálního světa Second life. V tuto chvíli příběh teprve začíná. Nejprve z pohledu Jozepha sledujeme jeho učení se životu v Second Life a principům, které tam fungují, jsme svědky jeho prvních setkání s jinými postavičkami, které si ve virtuálním světě plní své sny, prožívají věci, které jsou jim v reálu odepřeny, kompenzují si tam svoji samotu, nebo prostě jenom unikají před problémy skutečného světa. Po čase Jozeph poznává virtuální Šárku, do které se na první pohled zamiluje. Milostným vzplanutím k ní zahoří však nejenom Jozeph, ale i jeho tvůrce, v reálném světě žijící Marco. Od této chvíle se Fortiho pozornost přesouvá ze zajímavých zákonitostí Second life na hrdinu ze skutečného světa, a čtenář má tak možnost sledovat především jeho hluboké vnitřní drama. Jozeph sice ustupuje do pozadí, ale přesto i nadále zůstává spojnicí mezi Markem a Šárkou. Stává se však pouze nástrojem k realizaci Marcových plánů vznikajících nad klávesnicí domácího počítače. Ty jsou jednoduché, přesto však zcela šílené. Stále více v něm totiž hlodá touha zjistit, kdo se za virtuální Šárkou ve skutečnosti skrývá, a osobně se s touto snad ženou setkat.

Do této chvíle byly fikce a realita odděleny jasnými konturami -bylo zřejmé, kdy se ještě pohybujeme ve světě fiktivního Jozepha a kdy se vracíme do reálného Marcova života. Ten byl postupně pohlcován událostmi ve virtuálním světě, a nyní, kdy začíná posedle pátrat po totožnosti skutečné Šárky, úplně přestává rozlišovat mezi fikcí Second Life a realitou. Tato jeho neschopnost rozlišit oba světy vede nakonec k rozchodu s manželkou, která ho opouští, aniž by si toho pořádně všiml, , ponechávajíc ho zcela zaslepeného touhou najít Šárku. Nakonec se rozhodne uskutečnit svůj šílený plán a odjíždí do Liberce, který je jedinou indicií, jež ho má dovést k jejímu nalezení. Tato část je pochopitelně českému čtenáři (ovládajícímu italštinu) z celé knihy nejbližší, hrdina se prochází po libereckých ulicích a ochutnává naše jídla, občas zaslechne pár slůvek v češtině. V Čechách také dochází k rozuzlení příběhu, které bohužel opět připomíná stránky z červené knihovny (samozřejmě je zde nebudeme prozrazovat). Po něm se situace uklidní, Marco i Šárka svoje postavičky z virtuálního světa Second life vymažou a jejich životy se navrátí k šedému, leč vyrovnanému, normálu.

I přes výtky, které bychom mohli mít ohledně zpracování milostného příběhu, je román zajímavý hned z několika důvodů. Především je to samotné téma dvou paralelních světů, skutečného a virtuálního, ze kterého lze těžit několika směry, jak činí i Forti. Ten oba světy staví proti sobě, konfrontuje je, abychom si zřetelně uvědomili hranici mezi nimi, nebo je naopak nechává prolínat navzájem: jednou vstupuje virtuální svět do reálného, jindy je to naopak, a čtenář si uvědomí, jak křehká a prolomitelná může tato hranice mezi nimi být. Toto pohrávání si s možným a nemožným, s dopady záměn obou světů na lidskou psychiku, je nejpřínosnějším a nejzajímavějším aspektem knihy. Bohužel naléhavost, nebo chceme-li dramatičnost prýštící z této hry, je místy smazávána laciností milostného příběhu, skrze nějž je téma zpracováno.

Dalším důvodem, proč si knihu přečíst, je i zdařilé vystižení problémů, se kterými se dnešní svět potýká. Jsou jimi především snadnost, s jakou lze propadnout nástrahám moderních technologií (uvědomíme si, jak málo stačí, aby si člověk vytvořil závislost na virtuálním světě umožňujícím snadný únik od reálných problémů), odcizení mezi lidmi způsobené komunikací přes internet (ale třeba i pomocí SMS), která je pohodlnější a méně komplikovaná než přímý střet dvou lidí (Marco bez problémů odhaluje své nitro Šárce, kterou vůbec nezná, zároveň však nedokáže komunikovat s manželkou, která od něho nakonec odchází). Nad tím vším se vznáší i otřepané téma krize středního věku, která je prapůvodní příčinou celého Marcova dobrodružství v Second life. Ačkoli se v jejím případě nejedná o novátorské téma, Forti jej díky zdařilému vykreslení vnitřních stavů hrdiny zpracoval zajímavě a čtivě.  

Román je napsán jednoduchou italštinou přístupnou všem čtenářským kategoriím. Během pobytu Marca v Liberci je, jak jsme již zmínili, do textu vloženo i několik výrazů v českém jazyce, kde je ale potřeba autorovi, potažmo vydavateli, vytknout nedůslednost, s jakou k češtině přistupovali; tyto sporadické úryvky se hemží chybami, kterým šlo jistě po konzultaci s nějakým italským bohemistou předejít. Je to však jen drobná vada na kráse.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Di Renzo Editore, Roma, 2008, 184 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%