Lausannský festival BDFIL byl letos zahájen 15. dubna. Největší komiksová událost ve frankofonním Švýcarsku trvá přesně dva týdny, nabízí bohatý program pro mládež i širokou veřejnost a do města na břehu Ženevského jezera každoročně zve desítky domácích i zahraničních hostů. Letošní 18. ročník se tematicky zaměřuje mimo jiné na humor či belgický komiks, ale také na palčivá aktuální témata, jakou jsou změna klimatu, inkluze či lidská práva. Progresivní směřování festivalu přitom nebude náhodné – jednou z dvojice ředitelek festivalu je Léonore Porchet, poslankyně národní rady za švýcarskou stranu zelených a samozřejmě také celoživotní fanynka komiksu.

iLiteratura: Proč se největší komiksový festival ve frankofonním Švýcarsku koná v Lausanne, a ne v Ženevě, kde se komiks zrodil?
Léonore Porchet: Má to dva hlavní důvody. Zaprvé je festival BDFIL nástupcem mezinárodního komiksového festivalu v Sierre, který se v kantonu Valais konal dvacet let. Proč zrovna ve Valais, to vám říct nedokážu. Ale když se pak festival musel přesunout, město Lausanne se přihlásilo – a vyhrálo. A proč? To je právě ten druhý důvod. Lausanne je totiž vlastníkem jedné z největších a nejvzácnějších komiksových sbírek na světě, větší fond má jen Angoulême. Ten zdejší patří lausannské městské knihovně. A právě díky tomu můžeme komiks propagovat a zároveň jej ukazovat jako kulturní dědictví.

iLiteratura: Jak je ve Švýcarsku na komiks pohlíženo v současnosti? Čtou Švýcaři komiksy?
Léonore Porchet: Švýcarsko je zajímavá země. Jak možná víte, mluví se zde čtyřmi úředními jazyky. A komiks se s jazykovou kulturou úzce pojí. V každé jazykové oblasti tak vznikají – a také se čtou – trochu jiná díla. Například u nás, ve frankofonním regionu, se komiks těší podobné oblibě jako ve Francii nebo Belgii. Každou čtvrtou prodanou knihou je komiks. Naopak v německojazyčné části země, tedy v té největší, tvoří komiksy jen 10 % literární produkce. Lišíme se tedy v tom, co čteme, ale také v tom, jaké komiksy tvoříme. Ve frankofonních regionech vznikají díla, která se blíží komerčnímu komiksu, to se ale netýká veškeré tvorby, zato v německém Švýcarsku vznikají prakticky jen ty alternativní.

iLiteratura: Čtou francouzsky mluvící Švýcaři švýcarské komiksy? Nebo tu hraje prim francouzsko-belgická tvorba?
Léonore Porchet: Švýcaři mají švýcarské komiksy rádi. Máme zavedené hvězdy, které čtou všichni, jako jsou Titeuf nebo Yakari, postavy švýcarských autorů Zepa a Deriba. Našli bychom tu ale i další tvůrce, například našeho letošního čestného hosta Toma Tirabosca, který se počítá mezi bestselleristy ve Švýcarsku i Francii. Je velmi oblíbený nejenom v Ženevě, kde působí, a v celém frankofonním Švýcarsku, ale i v tom německy mluvícím.

iLiteratura: V některých zemích mohou ještě o komiksech panovat předsudky, že jde o pouhé čtení pro děti či mládež, která je líná číst „pořádné“ knihy. Bojuje komiks s podobnými názory také ve Švýcarsku? Nebo je zde uznáván jako svébytné umění?
Léonore Porchet: Je to různé. Někteří lidé komiks stále vnímají jako podřadnou četbu, ale jsou tu snahy – a ty podporuje i BDFIL – ukázat, že takový pohled je chybný. Umět číst zároveň text i obraz a získané informace propojovat, to je specifická kompetence. Je to vlastně těžší než číst „pouhý“ text. A to chceme vyzdvihovat. Proto také nabízíme rozsáhlý program pro školy. Na festival k nám chodí stovka tříd, které se učí komiksy číst. Pak je dokážou i lépe ocenit.

iLiteratura: Jsou komiksy ve Švýcarsku součástí školní výuky? Probírají se v hodinách?
Léonore Porchet: Běžnou součástí výuky francouzské literatury nejsou, popř. jen velmi málo. Nicméně BDFIL školám nabízí podpůrné pedagogické materiály, které mohou být u příležitosti návštěvy festivalu do výuky zařazeny.

iLiteratura: Co je kromě programu pro školy hlavním posláním vašeho festivalu? Čemu chcete letos nebo do budoucna věnovat pozornost?
Léonore Porchet: BDFIL je v první řadě oslavou komiksu. Naším posláním je tedy toto deváté umění propagovat, a to všude, mezi mladými lidmi, dětmi, ale také mezi dospělými. Chceme oslovit všechny, kdo mají komiksy rádi a mají o nich rozsáhlý přehled, ale také další, kteří komiksy zatím moc nečetli a potřebují si k nim teprve najít cestu. A pak bychom byli rádi co nejinkluzivnější. Proto jsou všechny naše výstavy doplněny doprovodným textem ve francouzštině, ale také textem pro děti a textem ve zjednodušené francouzštině, tzv. FALC. Ten je určen lidem, kteří umí francouzsky jen málo nebo mají potíže se čtením obecně.

iLiteratura: Jedním z témat letošního festivalu je humor. Nacházíme se ovšem v době, kdy se ve světě válčí, mění se klima, společnost se polarizuje… Moc důvodů ke smíchu není. Proč se vám tedy téma humoru zdálo pro letošní rok příhodné?
Léonore Porchet: Je skvělé, že to propojujete se současnou situací světa v krizi. Humor nám totiž může pomoci některé tyto krizové situace zvládnout. A právě to chceme návštěvníkům letos nabídnout. Cílem je ale také na současné výzvy nahlížet kriticky a humor je jednou z metod, jak tuto společenskou situaci a mezilidské vztahy prozkoumat.

iLiteratura: Švýcarský komiks problematiku „světa v krizi“, jak říkáte, tematizuje? A s humorem? 
Léonore Porchet: Ano, ale nejenom humoristickou formou. Například našeho letošního čestného hosta Toma Tirabosca velmi trápí otázka klimatu. Z naší výstavy, která je mu věnovaná, je patrné, nakolik se v té záležitosti osobně angažuje. Právě i díky němu jeden z našich letošních festivalových programů otevírá environmentální otázky. Festival také každoročně spolupracuje s La bûche, kolektivem švýcarských komiksových autorek angažujících se v otázkách rovnoprávnosti a ženských práv, a jejich prostřednictvím se věnujeme i této problematice. Letos máme také výstavu věnovanou hrdinkám komiksů Aya de Yopougon a Akissi z pera scenáristky Marguerite Abouet. Ta tematizuje otázku lidských práv v Pobřeží slonoviny, odkud pochází, ale také jinde ve světě, zvláště ve spojitosti s migrací z Afriky do Francie. A ke všem těmto problematikám se v komiksech přistupuje právě s humorem.

iLiteratura: V lednu proběhla na mezinárodním festivalu komiksu v Angoulême diskuse mezi organizátory evropských i mimoevropských komiksových festivalů. Ti mimo jiné mluvili o problému profesionalizace komiksových a obecně kulturních festivalů. Zmiňovali otázku financování, honorování členů týmu atd. Řeší tento problém i váš festival?
Léonore Porchet: Na BDFIL pracuje 200 dobrovolníků, a to ve všech oblastech. Od stavby přes dětský koutek, obsluhu na baru, kustody až po sociální sítě. Náš tým má tři stálé pozice a ty si mezi sebou dělí čtyři lidé. K tomu máme stážisty, které odměňujeme, jak jen je to možné. Takže ano, otázka financování je pro nás velmi důležitá, ostatně jako pro celý kulturní sektor. Zvlášť po covidu, protože mnoho institucí přestalo na kulturu poskytovat dotace nebo výši podpory snížilo. Je to pro nás zásadní téma. Na druhou stranu máme to štěstí, že nám některé instituce zachovávají věrnost a nadále nás podporují, především město Lausanne, kanton Vaud, společnost Loterie Romande (švýcarská loterijní společnost, jež veškerý zisk poskytuje neziskovým organizacím, pozn. red.). Z tohoto hlediska se těšíme výsadnímu postavení.

iLiteratura: Snažíte se s tím nějak bojovat? Existují případně nějaké veřejné nebo státní iniciativy, které by vám do budoucna mohly pomoci?
Léonore Porchet: Zaměřili jsme se na inkluzi. Festival jsme otevřeli co největšímu množství lidí, hlavně mládeži a školám, a to nám umožnilo oslovit sponzory, kteří by kulturu běžně nedotovali, ale podporují to, aby ke kultuře měla přístup mládež. Tato ne přímo finanční, ale inkluzivní strategie nám umožňuje festival pořádat. Kromě toho se také sdružujeme. Rádi spolupracujeme s dalšími festivaly z okolí Lausanne, jako jsou Festival de la Cité, Cully Jazz nebo filmové festivaly VIFFF a Cinémas d’Afrique. Uzavíráme partnerství, půjčujeme si výbavu, ale také spolupracujeme na programu. Často nám tedy pomáhá kolektiv a solidarita.

iLiteratura: Jste otevřeni i mezinárodní spolupráci, třeba se zahraničními festivaly?
Léonore Porchet: Každý rok je hostem festivalu vybraná země. V takovém případě samozřejmě spolupracujeme s tamními organizacemi. Tento rok je naším hostem Belgie, proto jednáme s belgickým centrem komiksu a s festivaly krátkometrážního filmu, díky čemuž můžeme promítat jejich pásma. Takže ano, mezinárodní spolupráci jsme otevřeni velice. Máme rozjednané projekty s dalšími festivaly ve Francii, o kterých ale ještě mluvit nemůžu, ale v rámci jedné výstavy například promítáme video z festivalu LyonBD. Velmi rádi bychom nějaké výstavy převzali, případně rádi zapůjčíme ty své. Spolupráci se tedy rozhodně nebráníme, právě naopak.