Spisovatel Andri Snær Magnason (nar. 1973), jenž se českému čtenáři představuje poprvé young adult titulem Truhla času (Tímakistan, islandsky 2013), patří na Islandu mezi jednu z nejznámějších osobností. Není jen literární tvůrce, ale především přední společenský kritik a aktivista, který po celou dobu své více než dvacetileté kariéry bojuje proti klimatickým změnám. V roce 2016 dokonce kandidoval v prezidentských volbách a skončil se čtrnácti procenty hlasů na třetím místě.

Psát začal Andri Snær Magnason hned po skončení vysoké školy a v jeho portfoliu nalezneme téměř vše: knihy pro děti a mládež, non-fiction, poezii, divadelní hry, ale i dokumentární filmy či hudbu. Tématu životního prostředí, jež dle autora přesahuje svou naléhavostí vše ostatní, se věnuje nepřetržitě. Za knihu pro děti Sagan af bláa hnettinum (Příběh modré planety, islandsky 1999) získal prestižní Icelandic Literary Prize. I jeho poslední titul Um tímann og vatnið (O čase a vodě, islandsky 2019, český překlad je ohlášený na červen 2021) sbírá jedno ocenění za druhým, naposledy ho portál Chicago Review of Books zařadil v březnu 2021 mezi 12 titulů měsíce s dovětkem, že to je publikace o klimatu, jaká tu ještě nebyla.

Už nikdy víc únor!
Každý z nás by asi uměl vybrat jeden měsíc v roce, který z nějakého důvodu zrovna nemusí – je moc zima, pořád prší, nebo je tak nějak všude okolo nuda. Představte si, že byste tento měsíc, třeba únor, tedy osmadvacet dnů zbytečného času, ušetřili, a protáhli si svůj život o červenec, který máte mnohem raději. Právě na touze po lepší budoucnosti bez práce staví Andri Snær Magnason svůj příběh. Skupina dětí a teenagerů se vzbudí do zpustlého města, kde stromy a keře prorůstají domy, zkolabovala ekonomika i společenský systém, dospělí zmizeli. Jedinou cestou k záchraně Země je pochopit starý pohádkový příběh o králi Dimovi, jenž nejprve ovládl čas a poté i celý svět. Jeho nesmrtelná dcera je klíčem ke všemu, co se stalo a co nějak souvisí s truhlami, v nichž se zastavuje čas a v nichž teď leží rodiče dětí, jež bezcílně bloumají ruinami místa, kde se kdysi narodily a které už sotva poznávají. Jediným jejich dospělým rádcem je záhadná žena, u níž není zřejmé, na čí straně stojí.

Zpracovat environmentální problematiku do příběhu pro young adult čtenáře tak, aby edukativní záměr nepřevážil nad literární kvalitou, není vůbec snadné. Námět mezi autory, rozhodně tedy těmi severskými, v posledních letech tak častý navíc zavání klišé či snad i vypočítavostí. Truhla času Andri Snær Magnasona ale přináší nad rámec klasického popisu dystopického světa něco navíc, a to otázku odpovědnosti člověka, respektive nevůli vzít na sebe odpovědnost za svět okolo sebe. Takto filozoficky postavené téma propojuje autor s odvěkou touhou člověka ovládnout či zastavit čas.

V rozhovorech autor přiznává inspiraci islandskou mytologií, což je zřejmé i z příběhu Truhly času. Struktura románu mísí dvě vyprávění, přičemž to o začarovaném království, nesmrtelné princezně a krutém králi má jasně navrch. Líčení starý časů je ale chvílemi rozvláčné a boji teenagerů je věnováno v součtu jenom několik málo desítek stran. Tato vrstva by si naopak zasloužila dopracování a psychologicky prokreslenější hrdiny, na jejichž bedrech tkví záchrana lidstva. Přeci jenom tento svět je young adult publiku bližší, má reálnější kulisy a s jeho postavami se lze snadněji identifikovat. Závěr potom přichází tak rychle, že si ho nestačíme užít a neubráníme se jistému zklamání. Ve vyústění knihy je patrná, byť do té doby dobře skrývaná, didaktičnost – o čem se vypráví, je důležitější, než jak se vypráví.

Lepší časy přijdou co nevidět!
Truhla času je příběh o teenagerech pro teenagery, i když jeho poselství jistě míří i k dospělým čtenářům. Nad nimi, a tím i nad svou vlastní generací, autor láme pomyslnou hůl a několik let před vypuknutím hnutí Fridays for Future dává moc mladým lidem, klade jim do rukou odpovědnost za svět, ve kterém musí žít, anižjeho problémy způsobili. Autor předešel dobu, na mladé se nedívá skrz prsty, nedělá z nich přihlížející diváky bez životních zkušeností, ale naopak vyzdvihuje jejich ochotu riskovat, obětovat kus svého času na to, aby bylo lépe, jejich touhu žít tady a teď.

Při čtení Truhly času se nejde zbavit myšlenky, kolik z nás by využilo možnosti vlézt do truhly a vylézt z ní, až skončí pandemie. Jenomže ona ochota zavírat oči před problémy, svalování viny na jiné a pasivní čekání na lepší časy přináší katastrofu nedozírné velikosti, již islandský román vykresluje poměrně přesně. Nejde jen o vzpouru proti času, ale především o sobeckou chuť brát si ze života jenom to, co nám vyhovuje, a od zbytku dávat ruce pryč. V Truhle času nechybí ani byznys, jenž dokáže zpeněžit vše, aniž by se zamýšlel nad důsledky svého zisku. Vždyť jde jen o nabídku a poptávku, jak ostatně slýcháváme dnes a denně. Podobně reklamní slogany, jimž se jen těžko odolává, jsou trefa i do našeho terče. Kdo by nechtěl přeskočit všechna nesnesitelná pondělí?

Promarněný den už se nikdy nevrátí!
Andri Snær Magnason tvrdí, že se svými díly snaží přemýšlet nahlas nad tím, co znamenají mnohdy složitě uchopitelná varování klimatologů a dalších vědců. Souzní tak s mnoha dalšími severskými autory, kteří chtějí burcovat a vzbudit zájem široké veřejnosti, a zejména mladých lidí a dětí o naši planetu. Nutno říci, že se jim to díky pro Seveřany typickému readers-friendly stylu, v němž se fakta mísí s osobním příběhem či subjektivními postřehy, daří a tituly jsou často velmi úspěšné a překládané. Připomeňme Knihu o moři Morten A. Strøksnese nebo Tajný život úhořů Patrika Svenssona. V kategorii literatury pro děti můžeme zmínit klimatickou bajku Josteina Gaardera Anna nebo komiks Zelená (se) Země Oleho Mathismoena a Jenny Jordahlové. Navíc tradice psaní pro děti a mládež je na Severu natolik silná, že je spíše výjimkou, když se alespoň některým textem autor neobrátí i na nastupující generaci.

Námětů k přemítání nabízí Truhla času dost, otázkou je, zda její až příliš pohádkový ráz neodradí mladé čtenářky, či spíše čtenáře racionálnějšího zaměření. Čas plyne a varování vědců, že stav planety se nezadržitelně zhoršuje, se tak blíží době, kdy se předpovědi stanou skutečností.