„Moře je počátek všeho. Vlny z hlubokého pravěku námi proudí jako ozvěny drobných šplouchnutí do nepřístupné jeskyně u břehu.“ Žánrově nezařaditelná kniha norského novináře, historika a spisovatele Mortena A. Strøksnese (nar. 1965) je zároveň vědecké pojednání, historický exkurz, osobní vyprávění i dobrodružný příběh. Hlavní postavou všech jeho částí je moře, konkrétně chladné a divoké severské vody u souostroví Lofoty.

Moře je jedním z největších přírodních fenoménů naší planety. Pro určitou skupinu lidí je dodnes obživou – od malých rybářů po celá odvětví průmyslu. Pro turisty je každoročním cílem cest, přijíždějí k němu, aby se v něm koupali, lovili, potápěli a nechávali se unášet na vlnách. Pro umělce je zdrojem inspirace, nekonečná plocha měnící tvář dle nálad počasí dala vzniknout tisícům stran literatury, nepřebernému množství obrazů i hudebních skladeb. Rozmanitost moře fascinuje i Mortena A. Strøksnese, který opakovaně přijíždí hledat klid na lofotský ostrůvek Engeløya za svým přítelem Hugem. Na postavě Huga autor přibližuje život lidí na Lofotech, souostroví, o němž ještě na začátku devadesátých let věděli jenom znalci, zatímco v současnosti jde o jednu z turistických atrakcí Norska. Hugo je nadaný malíř, který na tomto konci světa renovuje starou stanici pro výkup a zpracování ryb. Tento svérázný muž nikdy nevzal do úst smažené rybí prsty a nemá v úmyslu je kdy ochutnat. Jiné pokrmy z vodních živočichů jsou mu naopak každodenní stravou a spolu s autorem jich máme možnost pár v průběhu četby ochutnat.

Každý člověk má své sny a oba muži touží ulovit žraloka grónského. Strøksnesova kniha je reportážní záznam lovu vzácného a nevyzpytatelného zvířete, jehož chycení musí předcházet poctivá příprava, studium, a i tak je výsledek nejasný, navíc není bez rizika. Tento druh žraloka dosahuje délky až šesti metrů a vážit může i tunu. Autor s Hugem se opakovaně v různých ročních obdobích vydávají na loď a čekají na den, kdy se nad nimi vody smilují a pomohou jim jejich přání splnit. Spatřit žraloka, nebo ho chytit na návnadu ale ještě neznamená, že pokus bude úspěšný. Obří tvor má navrch a moře je většinou na jeho straně. „Valí se na nás hluboký, slaný, černý oceán, studený a lhostejný, bez jediného náznaku empatie. O nic se nezajímá, jen o sebe sama. Tak se chová každý všední den, nás k ničemu nepotřebuje, nestará se o naše naděje, obavy – a už vůbec ne o to, jak ho popisujeme. Temná tíha moře je nadřazená síla.“

Strøksnes mezi epizody lovení žraloka, které tvoří páteř příběhu, vkládá dlouhé pasáže, v nichž přibližuje historii studia oceánů, píše o jednotlivých oceánografech a jejich výzkumech, zabíhá až do dávné doby začátku našeho letopočtu. Zajímají ho i evoluční teorie a mytologie. Nejde však jenom o vodu samotnou, autor se v myšlenkách i reálně s potápěčskou výzbrojí noří pod hladinu a píše o tvorech či rostlinách vytvářejících na dně svébytnou říši. Chvílemi přechází ke krásné literatuře, jindy ho myšlenky odvedou k současnosti a reflektuje letní turistický ruch, během něhož se Lofoty marně brání nájezdům stovek zájezdů. Všímá si postupného odumírání malých rybářských podniků na úkor průmyslového lovu. Kritizuje neekologický přístup ovládaný krátkodobým ziskem – rybářské velkolodě ničící korálové útesy či farmy vypouštějící škodliviny. Zdánlivě přeskakuje od tématu k tématu, od jednoho stylu k druhému, ale stále krouží okolo oceánu, jenž mu nedovolí se odchýlit příliš. Kniha je tak konzistentní, každá část má v rámci celku svůj smysl. Strøksnes má za sebou dlouhou a oceňovanou kariéru novináře píšícího pro největší norské deníky a je vidět, že umí s žánry, jako je esej či reportáž, dobře pracovat.

O sobě mluví autor minimálně, vystupuje spíše jako mlčenlivý vypravěč, který hledá na severu Norska spojení s přírodou a řád, jejž mu velkoměsto bere. Do vyprávění chvílemi problesknou zmínky o vzácném přátelství dvou mužů, které se většinou obejde beze slov, občas je poznamenáno hádkou, jindy však stačí pohled, a oba vědí, na co myslí. Zvláštní pouto dvou dospělých hrdinů je utužováno loveckou touhou – zda je cílem opravdu žralok, nebo spíše samo moře, jehož sílu ryba reprezentuje, je na čtenáři.

Kniha o moři získala jak v domácím Norsku, tak mimo ně nečekanou odezvu a o její překlad projevilo zájem přes dvacet zemí. Oceněna byla v kategorii non-fiction v roce 2015 norskou literární cenou Bragepisen a Kritikerprisen. Morten A. Strøksnes vytvořil text na hranici mezi literaturou faktu a osobní reflexí. Je z něj cítit erudici autora i citovou angažovanost. Během čtení se mnohé dozvíme, pochopíme, chvílemi jsme dojatí nebo se bojíme o život hrdinů. Ptáme-li, co je vlastně poselstvím tohoto zvláštně neuchopitelného díla, tak je jím uvědomění si, že moře a příroda bez člověka existovat mohou, my bez nich nikoliv.