iLiteratura: Vy jste na pedagogické fakultě vystudoval český jazyk a rodinnou výchovu. To je myslím skvělá průprava k překladatelství, že?
Roman Tilcer: Na katedře češtiny byla spousta skvělých lidí, předali mi toho hodně, to je pravda. Rodinnou výchovu krátce po mém absolvování přejmenovali na výchovu ke zdravému životnímu stylu, dnes se to jmenuje výchova ke zdraví. Žáci se v tomhle předmětu mají učit třeba i o osobní bezpečnosti nebo o rodinném rozpočtu.

iLiteratura: A to vám tehdy opravdu bylo nějak blízké?
Roman Tilcer: Něco z toho ano. Problém je, že tenhle předmět se na spoustě škol všelijak upozaďuje. A já při studiu celkem záhy pochopil, že učitel ze mě asi nebude, protože je to špatně placená dřina. Doufal jsem, že budu moct překládat, což je taky špatně placená dřina, ale opravdu mě to baví.

iLiteratura: A jak jste se k překládání vlastně dostal?
Roman Tilcer: Věnovat se překládání profesionálně mi umožnilo až umístění v Soutěži Jiřího Levého. Oslovil jsem pak nakladatelství Laser-books a to mi dalo první zakázku, překlad povídky do antologie. Potom jsem pro ně pracoval soustavně, přeložil jsem pro Laser třináct knih a sedmnáct povídek.

iLiteratura: Jaký text jste do soutěže poslal?
Roman Tilcer: Byl to úryvek z Automatické Alenky od Jeffa Noona. Od toho jsem znal dva romány, které u nás vyšly (Vurt a Pyl), nakladatelství ale další tituly neplánovalo. Tuhle knihu jsem si našel díky Carrollově Alence a celou ji přeložil do šuplíku. Potom už jsem ale neprosadil její vydání. Pořád nad tím dumám. Po těch letech by se to ale muselo zrevidovat, je to román plný slovních hříček, vtípků a různých narážek a pro mě to byl první velký překlad.

iLiteratura: Jak jste vůbec začal překládat?
Roman Tilcer: Nejdřív jsem zkoušel amatérsky překládat počítačové hry, ale to byly takové drobné, nikdy nezveřejněné pokusy, pár řádků tady, pár řádků tam. Asi ve třeťáku na gymplu jsem si začal jen tak pro sebe překládat povídky o Conanovi od R. E. Howarda. Nebyl jsem schopný sehnat si je česky, byly zrovna vyprodané, na knihovnu jsem ani nepomyslel, protože jsem měl potřebu knihy vlastnit, a antikvariát nepřicházel v úvahu, protože jsem potřeboval vlastnit knihy nové, neohmatané (tuhle úchylku už jsem trochu zkrotil). A tak jsem Howarda začal číst anglicky a zjistil jsem, že mě to hrozně namáhá, tehdy jsem totiž měl za sebou jen dvě bilingvní knihy (zrovna Alenku od Lewise Carrolla). Začal jsem si ty povídky přepisovat do češtiny, abych si je potom mohl přečíst znovu, bez námahy, a měl z toho lepší zážitek. Tak jsem začal překládat.

iLiteratura: Porovnával jste si to pak s vydaným českým překladem?
Roman Tilcer: Ano, později jsem to porovnával s Janem Kantůrkem. Ze začátku jsem měl samozřejmě pocit, že jsem nejlepší, až postupně jsem přicházel na to, že to není pravda. Nesrovnával jsem překlady ale úplně systematicky, spíš jsem sem tam nakoukl do toho, co mě zajímalo. Pak jsme se s jedním známým vyhecovali, že oba něco od Howarda přeložíme a vydáme to. Já opravdu přeložil pár povídek, on se na to vykašlal. Tak jsem se pustil do jiných textů a jeden z nich jsem nakonec poslal do Soutěže Jiřího Levého.

iLiteratura: Byl jste takové to dítě, co hodně četlo?
Roman Tilcer: Četl jsem jako malý, potom bylo čtení nějakou dobu na vedlejší koleji, chytlo mě zase až tak v šestnácti letech. Četl jsem třeba Dunu od Franka Herberta, Čaroděje Zeměmoří od Ursuly K. Le Guinové, Pána Prstenů… A hlavně klasiky, velká jména, která se jako že vyplatí – Nabokova, Woolfovou, Rimbauda a tak podobně. Vážně se to vyplatilo.

iLiteratura: A překládáte stále fantasy a sci-fi?
Roman Tilcer: Během posledních let jsem přeložil čtyři detektivky a jeden špionážní román, hlavně proto, že mi krachl Laser a hledal jsem práci jinde. Byla to pro mě zkušenost k nezaplacení. Fantasy jsem ale neopustil, mám k tomu žánru silný vztah, jeho četba mi hodně dala. Chci mu splatit dluh a zprostředkovat nové knihy mladým čtenářům.

iLiteratura: A dnes dáváte při čtení přednost fantastice, nebo beletrii?
Roman Tilcer: Obecně teď nemám na čtení moc času, ale když už si ho najdu, v rámci oddechu od fantasy a sci-fi sáhnu často po světové literatuře. Poslední dobou louskám celkem dost i komiksy, takové ty bez superhrdinů. Četba cizích překladů mě ohromně nabíjí. A pravidelně čtu i naše autory – mám rád třeba Topoly: Filipa i Jáchyma, teď jsem přečetl Jezero od Biancy Bellové. Miluju Egona Hostovského a Ladislava Fukse.

iLiteratura: Myslíte si, že čeština překladu a čeština původní české literatury je v něčem jiná?
Roman Tilcer: Překladatel si musí hlídat, aby nesklouzl do takzvané překladatelštiny a nepřeváděl text příliš doslovně. Zní to pak šroubovaně. Třeba nepravé vedlejší věty – těch je překladová fantastika plná. Proto se snažím číst českou beletrii a udržovat kontakt s přirozenější a rozvinutější češtinou.

iLiteratura: Fantasy a sci-fi komunita je poměrně živá. Čím to je?
Roman Tilcer: Fanoušci dělají spoustu malých i větších akcí a rádi se sdružují. Já mezi lidi moc nechodím, takže se toho neúčastním, byl jsem zatím jenom na jednom conu, ale je super, že se to pořádá.

iLiteratura: Takže spíš sedíte doma a googlujete?
Roman Tilcer: Ano, googluju často. Dokonce se mi stalo, že jsem googloval nějaké prapodivné formulace a ty už Googlu připadaly podezřelé a musel jsem opakovaně zadávat ověřovací heslo.

iLiteratura: Myslela jsem spíš různé weby a fóra věnované fantasy a sci-fi.
Roman Tilcer: To sleduju hodně. Je to velmi živá komunita, kolikrát se hodnotí i překlady. Jenže na (bývalém) největším serveru Fantasy Planet zavedli před nějakou dobou nutnost registrace a diskuse celkem utichly. Člověk se tam občas setká s kritikou svých překladů. Ne vždy ovšem taková kritika míří k věci, bývá to spíš takové neurčité mrčení. A pak jsou ještě zvláštní případy – jednou mi třeba kritizovali skloňování slova gang v množném čísle, přitom varianta, kterou prosazovali, nebyla gramaticky správně.

iLiteratura: Když si při překládání nevíte rady, píšete autorům? A už jste se s některým setkal?
Roman Tilcer: Když to jde, tak s nimi většinou komunikuju. Při překládání fantasy občas vyvstane otázka výslovnosti různých jmen a názvů. Co se týče setkávání se s autory, poprvé jsem byl dost nesvůj – to bylo s Davidem Vannem. Ze začátku jsem se málem nedokázal vyjádřit, nakonec jsem se ale rozpovídal a mrzelo mě, když jsme se museli rozloučit. Podruhé to bylo s Kevinem Hearnem, to už jsem si náramně užil, Kevin nám dokonce zazpíval, protože se jednu dobu živil jako zpívající číšník.

iLiteratura: Jakým způsobem přispívají překlady do vašeho rodinného rozpočtu?
Roman Tilcer: Dřív jsem jenom překládal, nevydělal jsem zrovna moc, ale nějak jsme to s manželkou zvládli. Před pár lety ale šla žena na mateřskou a okolnosti mě donutily převzít její místo – složil jsem jazykovou zkoušku a teď na půl úvazku učím angličtinu na základní škole. Po finanční stránce to vychází podobně, jako když jsem pouze překládal, ale je to přece jen o něco lepší, protože mi škola pomáhá hradit pojištění. Už se ale těším, až budu zase sedět doma, poslouchat hudbu a nořit se do textu. Na překládání se mi líbí, že mi někdo zadá práci, pak mě vůbec nekontroluje a zabývá se až konečným výsledkem.

iLiteratura: Používáte při překladu nějaké triky, například ohledně času?
Roman Tilcer: Dřív jsem překládal nepřetržitě, včetně víkendů, většinu svého životního času. Chtěl jsem se zlepšit, hodně jsem text přepisoval. Časem se ukázalo, že víkendy mají svůj smysl, a taky jsem nechtěl zanedbávat rodinu, tak jsem si vypočítal, kolik toho musím za den stihnout, a naučil se vstávat brzo ráno, aby mi překládání nezabralo celý den. Vždycky se ale vyskytne něco nepředvídaného, takže jsem často ve stresu a pracuju skoro pořád. Teď hlavně po nocích, přes den to nejde kvůli dětem. Žádný jiný trik než tohle ne zcela úspěšné plánování nepoužívám, jen pravidelné přestávky na protažení. Ty jsou vlastně docela důležité.

iLiteratura: Dělá s vámi něco obsah knihy? Brečíte někdy u překládání?
Roman Tilcer: To ne. Teď jsem ale dělal na románu Páté roční období od N. K. Jemisinové, v tom se hlavní hrdinka vyrovnává se ztrátou dítěte, kterému nebyly ani tři roky. My máme v podobném věku dceru a číst o něčem takovém pro mě bylo celkem náročné. Nebo v knize Jess Kiddové Živel dojde k vraždě psa – všelijak jsem se té pasáži vyhýbal, ale nakonec mi nezbylo než ji přeložit.

iLiteratura: Která z fází překládání vás nejvíc baví: hrubá verze, přepisování, dokončování?
Roman Tilcer: To se u mě vyvíjelo. Dřív jsem rád přepisoval. Teď mě baví spíš práce na té hrubé verzi, to je takový zpomalený film, člověk si velice pečlivě prožije celý děj knihy. Užívám si ale i to dolaďování.

iLiteratura: Máte nějaký překladatelský vzor?
Roman Tilcer: Jestli ano, tak Milana Žáčka. Jeho překlady jsem hodně četl na gymnáziu a žasl jsem nad tím, jak rychle a v jak dobré kvalitě je produkuje. Když jsem pracoval pouze jako překladatel, taky jsem se snažil nasadit takové tempo, ale bez úspěchu. Dnes už se s Milanem znám, tak vím, že maká jako drak, bez chvíle odpočinku.

iLiteratura: Překládáte z elektronického, nebo papírového originálu?
Roman Tilcer: Radši koukám do papíru než do pédéefka. Někdy to ale jinak nejde, protože kniha ještě nevyšla ani v originále a nakladatel na to spěchá.

iLiteratura: A nemáte strach, že něco vynecháte?
Roman Tilcer: To se stává běžně, že člověku sem tam vypadne věta. Proto to po sobě musí kontrolovat.

iLiteratura: Jaký je váš postup?
Roman Tilcer: Nejdřív text přeložím nahrubo, abych tam dostal ten význam, co tam má být. Pak ho po sobě čtu, upravuju stylistiku a porovnávám s originálem. Když je čas, čtu text ještě jednou, jen kvůli stylistice. Potom mám pár betačtenářů, kamarádů, kteří jsou schopní sem tam něco přečíst a poskytnout mi zpětnou vazbu. Vesměs jsou to češtinářky a angličtinářky, moje spolužačky z vysoké.

iLiteratura: A knihy k překladu si vybíráte sám?
Roman Tilcer: Dřív jsem bral, co mi nabídli, dnes už si víc vybírám. Respektive sám si vyberu tak třetinu toho, co dělám, zbytek jsou pokračování rozjetých sérií – třeba pro zmiňovaný Laser, ten se po pár letech vzchopil a teď mi nabízí další tituly od autorů, které jsem pro ně už překládal.

iLiteratura: A jak si vybíráte? Čtete knihu předtím, než se rozhodnete?
Roman Tilcer: Vždycky si ji nejdřív přečtu, jestli v ní není něco, s čím zásadně nesouhlasím. Text je dobré si předem přečíst už proto, že určité věci pochopíte až na konci. Dá se tak vyzrát na různé nejasnosti a při překladu vám pak neuniknou všelijaké narážky a předznamenání. A radši překládám fantasy než sci-fi. Moc konkrétní kritéria nemám, jde hlavně o to, aby mě bavil autorův hlas.

iLiteratura: Čtete některé knihy i po vydání?
Roman Tilcer: U prvních překladů jsem to dělal, protože mi je neposlali po redakci a mě zajímalo, co se s textem dělo dál. Jsem samouk, teprve jsem začínal, nevěděl jsem, jaká je běžná praxe. Dnes už si to hlídám a knihy po vydání číst nemusím.

iLiteratura: Stalo se vám někdy, že jste si při překladu v půlce knihy řekl: Hm, to jsem radši neměl brát?
Roman Tilcer: Nestává se mi, že bych překládal něco, co se mi nelíbí, na to si dávám pozor. Jednou se mi ale stalo, že jsem se docela přecenil. Šlo o novelu Velmi rychle a potichu od Catherynne M. Valenteové – je to hodně roztříštěný příběh, vypráví ho umělá inteligence, a navíc je to napsané dost poetickým jazykem. Strávil jsem překladem dvakrát víc času, než jsem předpokládal. Občas se stane, že si text přečtu a řeknu si: to se bude překládat jedna báseň – a pak se do toho pustím a zjistím, že zas tak jednoduché to nebude.

iLiteratura: V čem se liší překlad fantasy či sci-fi od jiné beletrie?
Roman Tilcer: Liší se hlavně tím, co si musí překladatel dohledávat. V beletrii to bývají různé reálie, historické nebo i právní záležitosti. Ve fantasy se řeší spíš mytologie a věci, ke kterým by se člověk jinak asi nedostal – třeba námořnictví nebo šerm. Může se zdát, že překládání fantasy a sci-fi je jednodušší, ale i autoři fantastiky často odkazují na jiná díla a různé kulturní fenomény.

iLiteratura: Je nějaký překlad, který vám změnil život?
Roman Tilcer: Román Lži Lockeho Lamory od Scotta Lynche. Byl to můj první velký překlad na zakázku, předtím jsem dělal jen kratší texty a jednu povídkovou sbírku. Ta kniha má skoro pět set stran a je stylisticky bohatá, takže to pro mě byla výzva. A překvapilo mě, jak velkou měla odezvu – Akademie science fiction, fantasy a hororu ji odměnila cenou pro nejlepší fantasy a vyšla spousta recenzí. Díky tomu jsem si uvědomil, že člověk musí být při překladu opravdu obezřetný.

iLiteratura: Jak tuto obezřetnost udržovat?
Roman Tilcer: Myslím, že je potřeba myslet jako autor. Já se dlouho bral jako autorův hluboce podřízený služebník, pak jsem ale pochopil, že to není nejlepší přístup – měl jsem někdy sklony překládat doslovně, zabil jsem tím třeba aliteraci v názvu jednoho místa. Časem mi došlo, že je to škoda a že se člověk může víc odvázat.

iLiteratura: Máte nějaký překladatelský sen?
Roman Tilcer: Rád bych na náš trh dostal Elrika z Melniboné od Michaela Moorcocka. Kdysi tu vyšly první dvě knihy, člověk se namlsal, a pak ticho po pěšině. Elrik je skvělý, pro žánr fantasy to byla zcela zásadní záležitost, pořád mám pocit, že u nás chybí. Líbí se mi, že to nejsou dlouhé knihy – jsou úderné, natřískané nápady a příběh je uzavřený. Současný trend je spíš opačný: co nejtlustší knihy, bobtnající série, zápletky bez konce. Moorcocka mám rád už léta a zrovna Elrik byl jedna z prvních věcí, co jsem překládal do šuplíku. A taky by se mi líbilo, kdyby nakladatelé znovu sáhli po Jeffu Noonovi. S chutí bych si přeložil třeba jeho nové, žánrově nevyhraněné, ale vysoce stylové detektivky A Man of Shadows a The Body Library.

iLiteratura: Je nějaký autor, se kterým byste se rád setkal?
Roman Tilcer: Rád bych se setkal se skotským spisovatelem Alistairem Renniem. Už jsme se vlastně spřátelili na dálku, začal jsem si s ním psát, když jsem překládal jednu jeho povídku. O něco později jsem pak vypracovával posudek na jeho první román BleakWarrior. U nás tehdy sice nevyšel, ale Rennie ho přepsal a našel pro něj vydavatele v Americe. Je to naprostá bomba, něco takového tu ještě nebylo, říkám si, že tuhle knihu k nám musím dostat, i kdybych na ni měl vybrat peníze nějakým crowdfundingem.

iLiteratura: Povězte mi ještě něco o své facebookové skupině Tváře překladu. Kde se ten nápad vzal?
Roman Tilcer: Na začátku byl CEATL – Evropská rada asociací literárních překladatelů. Už ani nevím, kde jsem se o ní dozvěděl, buď na webu Obce překladatelů, nebo na kurzu literárního překladu, ten totiž vedla Kateřina Klabanová, naše zástupkyně v CEATLu a členka jeho výboru. CEATL uspořádal v roce 2016 fotograficko-výtvarnou soutěž Tvář překladu, jejímž cílem bylo propagovat literární překladatelství. Rozhodl jsem se zúčastnit se, vymyslel jsem si, jak by měla vypadat fotka, kterou bych do soutěže rád poslal, moje žena stiskla spoušť a díky nějaké vadě fotoaparátu se na snímku objevilo kolem mojí hlavy množství čar. Vypadalo to zajímavě, dokonce jsme tu soutěž vyhráli. Když jsem později přemýšlel, jak vylepšit náš bídný příjem, dospěl jsem k závěru, že lépe se snad daří překladatelům, o kterých se ví, než těm, kteří z přirozené skromnosti zůstávají neviditelní. A tak mě napadlo založit skupinu, kde by mohli ti, co o to mají zájem, propagovat sebe a svou práci. Skupině se daří, pěkně roste, členové ji využívají i ke sdílení zajímavých článků a rozhovorů a vyměňují si v ní zkušenosti všeho druhu.

iLiteratura: Čtenáři fantastiky mají název Tváře překladu spojený i s cyklem rozhovorů, které vycházely na webu časopisu XB-1. S těmi to bylo jak?
Roman Tilcer: S nápadem na seriál rozhovorů s překladateli sci-fi a fantasy přišel Martin Šust, redaktor časopisu XB-1. Takovou věc jsem nemohl odmítnout, vyzpovídal jsem tedy deset kolegů, rozhovory vycházely ob týden, čtenářům se to líbilo. Dokonce mi to vyneslo nominaci na zvláštní cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu, to jsem opravdu nečekal. Jen mě mrzí, že jsme nestihli dokončit rozhovor s Janou Rečkovou. Jana na tom nebyla zdravotně dobře, tak jsme se dohodli, že to odložíme, než jí bude líp, a ona krátce nato zemřela.

iLiteratura: Co doporučujete začínajícím překladatelům?
Roman Tilcer: Aby poslali příspěvek do Překladatelské soutěže Jiřího Levého. Tam totiž přijdou do kontaktu s profesionály a zjistí, co se dá dělat jinak a co všechno si můžou dovolit. Vynikající zkušeností pro mě byl taky kurz literárního překladu pořádaný Obcí překladatelů. Krom toho bych doporučil zajímat se o češtinu a číst české autory, nasávat jazyk v původní formě. A kdo to myslí s překládáním vážně, měl by cvičit záda a ruce. Jeden čas mě ruce bolely tak, že jsem měl sto chutí si je uřezat, takže doporučuju tenhle problém řešit preventivně, například prstovou jógou (ale pozor, všeho s mírou).

iLiteratura: Proč má vlastně smysl číst a překládat?
Roman Tilcer: Čtení mě naučilo hrozně moc o světě. A díky čtení a překládání jsem taky pochopil, jak je důležité věci zvažovat a promýšlet. Nemluvě o tom, že je to skvělá zábava!