Bílé město švédské spisovatelky Karoliny Ramqvistové je román navazující na Gangsterovu přítelkyni, psychologický portrét introvertní Karin, celou svou existencí upnuté na partnera Johna. Karin se nedávno zhroutil celý svět. Mafián John zemřel, a jelikož ho už před nějakou dobou začal sledovat finanční úřad, Karin kromě svého milovaného přichází zároveň i o všechny peníze. Přátelé se od ní odvrátili, protože když už není přítelkyní mafiánského bosse, není pro ně nikým. S rodinou se kvůli Johnovi a svému rozhodnutí nechat se živit mužem rozešla ve zlém. Náhle je na světě sama a bez prostředků a má jediné – půlroční dcerku s příznačným jménem Dream.

Nitro hlavní hrdinky jako by tímto šokem zamrzlo, což Ramqvistová výmluvně znázorňuje i chladným domem bez elektřiny a s docházejícími zásobami jídla, kde Karin s dcerou žijí. Venku se kupí závěje sněhu, v rozhlehlém prázdném domě je vypnuté topení a zima se jeho obyvatelům zakusuje do těl. Karin nemá sílu starat se o sebe ani o domácnost, dříve uklizenou dokonale jako hotelový pokoj; tu nyní pokrývá nános prachu a špíny. Postrádá jakékoli emoce, o dítě, s kterým se ještě nedokázala sžít, pečuje spíš mechanicky. Vnímá ironii toho, že sama dítě nechtěla. John jí skrze ně sice zanechal něco ze sebe, o Dream se však nadále musí starat ona sama. Celá situace jí připadá neskutečná, dny proplouvá jako ve snu a pomalu klesá na stále hlubší dno.

Kromě všudypřítomného chladu je druhým hlavním motivem knihy mateřství. Ne však mateřství radostné a hřejivé, nýbrž nedobrovolné, nepochopitelné a částečně zoufalé. Ramqvistová nezúčastněně popisuje reakce Karinina těla na dítě jako na cizí, nezvyklý prvek a dokresluje tak odcizenou atmosféru Karinina světa. Vše mimo dům je hrozivé a nebezpečné, ale ani dům samotný už nepředstavuje útočiště – je v něm zima, dochází jídlo, na zemi se kupí nezaplacené účty a během pár dní hrozí exekuce. Pod Karin se rozevírá propast, ona je však jako ochromená a nedokáže tuto strnulost překonat.

Ramqvistová úspornými prostředky líčí Karinin nehybný boj o přežití tak, že čtenáře mrazí. Oproti Gangsterově přítelkyni je Bílé město bohatší na děj, jeho síla však tkví především v jazyce, v syrovosti a nahotě, s níž představuje fyzickou realitu mateřství a bezmoc, která člověka pohltí ve chvíli, kdy se mu zhroutí všechny jistoty. Ramqvistová v průběhu vyprávění stahuje čtenáře stále hlouběji do Karininy propasti, až ho v nečekaném zvratu na konci propustí a jemu nezbývá než doufat, že příběh o Karin bude mít další pokračování.