Aleš Palán (nar. 1965) je zřejmě nejpilnějším českým knižním publicistou: za posledních deset let publikoval jako autor, spoluautor nebo editor na 20 titulů. Je specialistou na knižní rozhovory, které vede s křesťanskými mysliteli či církevními autoritami (jezuita Ludvík Ambruster, kněz Bohumil Vít Tajovský) či křesťanskými umělci a jejich potomky (rodiny Florianovy a Reynkovy). Ale publikoval už také tři portréty slavných jihlavských hokejistů. Kromě témat mají jeho knihy společné také místo, totiž autorovu rodnou Jihlavu a obecně Vysočinu.

Události, z nichž vychází Palánův letošní román Ratajský les, se odehrály nedaleko hranic Vysočiny, v rolnické vsi Mirošovice (v románu se jmenuje Smrk) u Rataj nad Sázavou. V dotyčném roce 1952 byly takové vesnice terčem zájmu komunistické moci, která se snažila po sovětském vzoru kolektivizovat pole i celá hospodářství, v Mirošovicích byla v tomto směru horlivě aktivní funkcionářka Anna Kvašová. Jeden z místních už měl její šikany dost a domluvil si se známými, že ji postraší únosem do lesa a ostříháním. Akce se ale zvrtla a – dle historiků psychopatický - Antonín Landstof Kvašovou zastřelil. Pachatelé zůstávali kupodivu až do roku 1958 nedopadeni, až tehdy byli po udání zatčeni a v příslušně rozsáhlém a propagandisticky využitém procesu odsouzeni k smrti; další, víceméně nevinní účastníci procesu dostali těžké žaláře.

Tolik skutečná historie, kterou v souvislosti s knihou připomněl naposledy Petr Zídek v Orientaci Lidových novin (19. března). Palán totiž tuto historii využívá jako základ pro thrillerovou zápletku. Nutno dodat, že ne úplně šťastně, protože onen případ je v knize vylíčen relativně přesně, ale s několika fabulacemi, které jej zkreslují. Jistěže to nevadí u současné linie knihy, která líčí osudy potomků tehdejších aktérů, ba ani u linie prostřední, z roku 1958, kdy sledujeme příběh a motivace udavače (ve skutečnosti se neví, kdo jím byl). Ale Palán fabuluje i v postavě vraha a vraždy: Landstofa přejmenuje na Salvetra a vykreslí jej jako sveřepého protikomunistického odbojáře v duchu bratří Mašínů, který Kvašovou (v románu se jmenuje Felbabová) zastřelí po zralé úvaze, protože poznala jeho komplice. A i v pozdějších pasážích Salvetra portrétuje jako zásadového odbojáře, který při procesu bere všechnu vinu na sebe a zapírá spolupachatele. Kdyby Palán případ Kvašové nějak více zakamufloval, asi by to tolik nevadilo, ale v pojetí těch pasáží knihy, které se opírají o pečlivě prozkoumané historické skutečnosti, to nutně působí jako přibarvování historie.

O něco přípustnější je fabulace v případě udavače Melichárka, byť jeho motivace (usiluje o zadanou ženu) jako by připutovala z nějaké telenovely: nicméně Melichárkova následná anabáze, kdy se nedočká vysněného cíle a s cejchem udavače musí pryč z rodné vesnice, aby se dal plně do služeb Státní bezpečnosti, má nekonvenční tragický náboj. Nejvíce se – celkem logicky – Palán do fabulování pouští v linii současné. Ale i tady se vnucuje pocit, že to trochu přehání: asi si lze představit skupinku antikomunistických radikálů, kteří se na vlastní pěst rozhodli potrestat komunistické zločince, když je na ně spravedlnost krátká nebo příliš měkká, ale že by se objevila protichůdná skupinka levičáků, kteří pravicové mstitele pronásledují, to už je konstrukce příliš krkolomná. Ne že by u nás neoperovaly levicové bojůvky, ale ty se rozhodně nezaměřují na ochranu stalinistických soudruhů.

Je škoda, že v líčení hluboké minulosti Palán nepřípustně přibarvuje a v líčení současnosti příliš fantazíruje. Jinak je totiž Ratajský les napsán skvěle a mohl by být příkladem, jak v českém prostředí psát žánr thrilleru, aby nebyl vnímán jen jako pokleslý. Palán střídá vypravěčské perspektivy i formy (první, druhá i třetí osoba), pravidelně přeskakuje mezi léty 1952, 1958 a 2014, přičemž vypráví svižným až úderným hovorovým jazykem. Umí se vžít do uvažování hned několika rozdílných postav, umí vytvořit napětí, atmosféru strachu a ohrožení. Vlastně všechny postavy tu jsou rozporuplné a venkoncem tragické a jejich činy nikdy nevyústí v kýžené cíle. Vraždu Felbabové komunistická moc využije k rychlejšímu a tvrdšímu kolektivizování místních sedláků, Melichárkovo udání způsobí tragédii dalších nevinných a mladá antikomunistická mstitelka chce nakonec spirálu násilí také zastavit, ale už je pozdě. Ona nesmyslná nekončící spirála je pro praktikujícího křesťana Palána leitmotivem románu, proto asi ta nepravděpodobná neokomunistická bojůvka, nicméně zdá se být až příliš explicitní.

Ratajský les není kniha úplně podařená, nicméně pokud publicista Palán míří směrem ke spisovatelskému řemeslu, pak mnoho jejích prvků značí, že míří správným směrem.