Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.

„Přemýšlel jsem, co tedy může spisovatel dělat. A došlo mi, že psát. O nákaze a to zadarmo. Oslovil jsem devatenáct českých spisovatelů a spisovatelek, jestli by se mnou nešli do charitativní knihy,“ popisuje svůj nejnovější projekt spisovatel a publicista Aleš Palán.

I druhých osm rozhovorů se samotáři žijícími v odlehlých koutech Česka přiměje čtenáře uvažovat nad otázkou, o co všechno moderní člověk pod nánosem civilizace přišel - a zda by návrat zpět k přírodě nebyl pro většinu populace až příliš drsný.

V rozhovorech s průkopnicí paliativní a hospicové péče v České republice je přes záchvěvy humoru a odlehčení patrná určitá tvrdost k sobě samé, která Marii Svatošové paradoxně pomohla vybudovat dílo plné laskavosti, milosrdnosti a něhy nejen k pacientům.

Jaký je v dnešním Česku život mimo civilizaci? Radikálnost, s níž hrdinové knihy sledují své cíle, může být zvláště pro městské hledače optimálního duchovního směru pozoruhodná. Místo abstraktního vzývání přírodních principů se v osmi rozhovorech ukazuje skutečný a značně obtížný život na pokraji divočiny.

Události, z nichž román vychází, se odehrály nedaleko hranic Vysočiny, v rolnické vsi Mirošovice u Rataj nad Sázavou. Palán využívá reálnou historii jako základ pro thrillerovou zápletku. Nutno dodat, že ne úplně šťastně.

K dvacetiletí novodobého samostatného českého státu přichází publicista Aleš Palán s caesarovsky nazvaným svazkem, prezentovaným jako příspěvek k reflexi sdílené historie a varování dnešní generaci. Oním zlomovým momentem, společným traumatem, o jehož detailní nasvícení autor usiluje a jež prostřednictvím dobových novinových výpisků sleduje až k jeho kořenům, je konflikt mezi českou a slovenskou stranou.