Třetí díl hororové série Zámek a klíč budou fanoušci v knihkupectvích shánět dost těžko, což ale neznamená, že by se neměli snažit. Ona horší dostupnost je dána novou obchodní politikou nakladatelství Comics centrum. To si totiž na velkoformátových speciálech Kurva velký Sin City či Kolosální Conan vyzkoušelo, že výhodnější, než se handrkovat s knihkupci a distribučními sítěmi o počet dodaných výtisků a procenta z prodeje, je zajistit si vše po vlastní ose. Neboli jestliže v případě zmíněných velkolepých publikací museli čtenáři předem projevit zájem a zaplatit, aby bylo jasné, že se jich sejde dostatek k tomu, aby bylo české vydání rentabilní, nyní Comics centrum postupuje identicky také u série Zámek a klíč. Ta má sice formát i cenu standardní, ale protože je určena spíše fajnšmekrům než pro masový trh, zvolilo nakladatelství onu exkluzivní cestu také. Kdyby se mělo spolehnout na knihkupectví, patrně by sérii s nejistou rentabilitou rovnou zastavilo. Kdo tedy má o Zámek a klíč zájem, nezbývá mu, než se u Comics centra zaregistrovat a titul si předplatit. Což ovšem v případě třetího (a vlastně již i čerstvě vydaného čtvrtého) dílu nestihne a jedinou šancí, jak je získat, je buď osobní návštěva prodejny Comics centra, anebo některého knihkupectví (obvykle specializovaného na komiksy), které si tímto způsobem objednalo větší počet výtisků, aby jim na pultech nechyběly.

Ten dlouhý úvod věnovaný distribuci je důležitý jednak proto, aby zájemce marně nehledal v běžných distribučních kanálech, a za druhé proto, že naznačuje cestu i pro další menší nakladatele, která je sice náročnější, ale zároveň má své nepopiratelné výhody: nakladatel se o prodej knihy nemusí dělit s prostředníky (tj. distribucí a knihkupci), z nichž mnozí navíc tituly – a nejen komiksové – s podprůměrným nákladem odmítají, případně jich berou minimum a nejeví valnou snahu, aby je mezi masou novinek nějak zviditelnili. A cenné je i osobní setkávání se zákazníky, kteří si komiksy chodívají na prodejnu Comics centra vyzvednout: často atmosféra ve zdejším miniaturním obchůdku připomíná prvorepublikové maloměstské koloniály, kam si místní zašli kromě nákupu také popovídat – zde se spřízněnými komiksovými nadšenci za pultem.

Série Zámek a klíč je právě tomuto typu lidí určena: čtenářům starším, zkušenějším, které nudí triviální akční příběhy a odrostli pubertálním vtípkům. Přestože jejími hlavními hrdiny je rodina skládající se z ovdovělé matky, dvou pubescentů a jednoho malého kluka a v domovské Americe je cílena spíše na vrstevníky sourozenecké trojice, tedy na věkovou kategorii mezi 15 a 20 lety. Je však natolik inteligentní a nepodbízivá, že zaujme i čtenáře náročnější, zvláště v českém prostředí, kde teenageři v posledních letech vyrůstají častěji na komiksech japonských, zatímco Hillův a Rodriguezův tradiční, zdánlivě statický způsob vyprávění ocení generace dospívající v osmdesátých a devadesátých letech.

To podstatné o charakteru celé série již zde bylo řečeno v recenzích na oba předchozí díly. Koruna stínů se nijak zvlášť nevymyká. V seriálové hierarchii jde o díl řekněme udržovací, což znamená, že hlavní dějovou linku příběhu příliš neposouvá. Ne že by díl sám o sobě nebyl zajímavý. Skládá se ze čtyř kapitol, z nichž každá je trochu jiná. První je vlastně jakési intermezzo, kdy se zlodušská bytost v těle krásného, ale zákeřného teenagera vypraví do říše duchů, kde svede nečekaný zápas s duchem jednoho ze svých kumpánů (a obětí zároveň). Následně se pozornost přesune ke Kinsey Zámkové, která si v nové škole nachází i jiné kamarády (a nápadníky), než je onen pohledný neznámý. A ve finále dojde na velkolepou bitvu všech tří sourozenců s armádou stínů, kterou bytost probudila, aby jí pomohli jednak najít další klíč nutný k dokončení jejích zatím Hillem nevyjevených záměrů, jednak vypořádat se s rodinkou. Ta však projeví mnoho duchapřítomnosti a stínovým obludám se ubrání. Působivý je především finální souboj nejstaršího z trojice se stínovou obludou, který Rodriguez vyvedl v jedenácti celostránkových oknech.

Jinak se však objevují další tři nové klíče, které dobrým i zlým postavám otevírají nadpřirozené možnosti. Přičemž předchozí kouzelné klíče, které hrály zásadní roli v minulých dílech, už jako by nikoho nezajímaly. V tomto směru je cenný závěrečný seznam známých klíčů, fiktivní záznamy předka Zámkovic rodiny Benjamina Pierceho z konce 18. století, které postupně skládají legendu o tom, kde se klíče vzaly a proč. Je to další důkaz toho, jak chytře Hill s Rodriguezem stavějí kompozici svého seriálu a jak rozvíjejí jeho fiktivní svět. V tomto směru je nicméně docela paradoxní zjištění, že Korunu stínů lze číst a dočíst s pouze mlhavou vzpomínkou na to, co se dělo v dílech minulých: až na první kapitolu funguje dosti izolovaně. Z tajemství rodiny Zámkovy Koruna stínů odhaluje jen drobnosti a náznaky, namísto rozvíjení zápletek starých otevírá (a přinejmenším v dílčím smyslu rovnou uzavírá) nové. Alespoň, že v epilogu Hill pamatuje trochu také na matku Zámkovou, které předtím příliš pozornosti nevěnoval: matka propadá alkoholu a všechno zjevně snáší podstatně hůř než její děti, které před ní pro jistotu svá hororová dobrodružství tají.