Zatímco první román Joea Hilla (Černá krabice) u nás vyšel bez připomínání faktu, že autor je synem Stephena Kinga, jeho první česky vydaný komiks obsahuje tuto informaci hned několikrát. Pravděpodobně je to daň za to, že ze všech fantastických žánrů je na tom u nás právě horor nejhůře – a v komiksu zvlášť. Skutečně: Zámek a klíč je naprostým solitérem (v poslední době se o horor letmo otřel možná loni vydaný Solomon Kane), který však nepochybně oplývá dostatkem předností, aby stav věcí změnil…

Příběh se točí okolo rodiny Zámkových – po vraždě svého manžela se paní Zámková i se svými třemi dětmi stěhuje kamsi do Nové Anglie, do kraje jménem Lovecraft. Už zde je jasně naznačeno, že zde nemáme co do činění s tuctovým zástupcem žánru, ale že nám autoři chtějí nabídnout i hru s tradicí hororu. Na starém rodinném sídle Klíčově se tak rozvíjí – nebo k němu směřuje – hned několik zápletek, které odkazují k různým subžánrům. Máme zde rodinu v neznámém prostředí, odlehlý kraj plný gotických aluzí, poctu moderním středoškolským hororům, jak je proslavila televizní Buffy Josse Whedona, je tu duchařská linie, motivy buranského hororu i masových vrahů čekajících na cestách po celých USA… Oba autoři si zároveň uvědomují, že pouhá encyklopedie hororových motivů jim úspěch nezaručí. Je třeba je nějakým způsobem propojit a především nabídnout postavy, v nichž se čtenář „najde“ a které jej přimějí, aby se ke komiksu pravidelně vracel (v USA vychází série již dva roky a její popularita stále roste – chystá se i televizní seriál).

Z tohoto hlediska rozhodně netřeba mít o Zámek a klíč obavy. Rodina Zámkova je na úvod představena v několika časových rovinách, v okamžicích, kdy není možné jí nefandit. Jednak tedy sledujeme vraždu manžela a otce Rendella Zámka, kterou má na svědomí vyšinutý student Sam, s nímž se Rendell seznámil coby středoškolský poradce, a následně boj zbytku rodiny o holý život. V další rovině sledujeme smuteční obřad a nakonec příjezd do nového prostředí, kde se brzy začínají množit náznaky, že nic není tak obyčejné, jak se zdá… Střídání perspektiv je pak charakteristické i pro zbytek komiksu, kdy se ke Klíčovu blíží z vězení uprchlý Sam, aby dokončil svou „práci“.

Základ pro další vztah čtenáře k postavám je vytvořen už v úvodní kapitole. Víme, jaké mají trauma, s čím musejí žít (není to pouze vražda blízké osoby, ale především vyrovnání se s tím, co v daný okamžik dělali či byli donuceni udělat oni sami). Zámek a klíč tedy nefunguje pouze v rovině „atrakcí“, ale disponuje i na žánr nevídanou mírou psychologie. Sympatie k postavám podtrhuje i pochmurná kresba Chilana Gabriela Rodrigueze, která je vykresluje jako ztrhané, zmučené a běsy pronásledované bytosti, ve světě zcela ztracené.

Což ovšem neplatí pouze pro kladné hrdiny. I vrah Sam, jenž se ukáže být pouze loutkou mnohem mocnějších sil, je tvor hodný politování. A pokud jsme se zmínili, že komiks nabízí hru s žánrem jako celkem, pak by jistě neměla nezaznít poznámka, že Samova anabáze skrze USA – a jeho charakter – v mnohém připomíná Popeláče ze slavného románu Stephena Kinga Svědectví. Jinak však vede hledání spojnic mezi Hillem a Kingem spíše do slepé uličky. Oba sice používají podobné motivy (jenže který hororový motiv za více než čtyřicet let své kariéry King nepoužil?), ale zcela odlišným stylem. King je spíše intuitivní typ autora – i díky tomu jeho romány mnohdy neúměrně bobtnají a ne vždy drží pohromadě. Hill je naopak zcela zřejmě autor, který má vše promyšlené – zde se to odráží v propracované struktuře vyprávění, kde se kromě časových linií umně proplétají i linie snové.

Na trochu jiné úrovni může být dokladem této promyšlenosti způsob, jakým autor distribuuje jednotlivé motivy. Sam je uvězněn v ústavu San Lobo, vlka má vytetovaného na zápěstí a vlk se zjevuje v hrůzyplných snech nejmladšího z rodiny Zámků – Bódi. Podobně jsou propojené a znásobené všechny plochy, které odrážejí obraz – klasická zrcadla, vodní hladiny, oči… Ne nadarmo se pak jedná o motivy, kolem kterých je vystavěna celá řada hororů.

Opět je však třeba zdůraznit, že Zámek a klíč obstojí i bez širší znalosti hororu (přestože osobně se těším na větší práci s motivy lovecraftovskými) a jeho pravidel. Pochmurná kresba a depresivně vyznívající příběh, v němž je každé vítězství pouze vstupní branou k ještě většímu utrpení a temným tajemstvím, které se kolem rodiny Zámkových objevují, mohou zaujmout i běžného čtenáře. Nejedná se o komiks, který by nějak posouval možnosti média, ale o poctivé vyprávění, které již známé možnosti komiksové řeči využívá na jedničku.

Comics Centrum navíc, jak je jeho dobrým zvykem, vybavilo komiks do světa ve dvojí podobě: brožované a vázané, navíc v překladu renomovaného Jana Kantůrka. Jediná potíž tak nakonec tkví v čekání na pokračování…