Píše se rok 1999 a mladý IT specialista Karim Issar přilétá z katarského Dauhá do New Yorku, aby investiční firmě Schrub Equities pomohl vypořádat se s takzvaným problémem Y2K neboli přechodem na letopočty začínající dvojkou. Karim je plný odhodlání vybudovat si v americké společnosti pořádnou kariéru, přičemž ho pohánějí mimo jiné myšlenky na jeho sestru Zahiru, které z části platí školné a rád by jí zajistil co nejlepší budoucnost. Nedlouho po příletu Karim skutečně zazáří. Navrhne program, s jehož pomocí lze předpovídat pohyb cen ropy, a to mu kromě několikanásobného zvýšení platu zajistí přízeň samotného šéfa Schrub Equities Dereka Schruba. Název programu i románu Teddyho Wayna, jehož je Karim hlavním protagonistou, zní Kapitoil.

Kapitoil analyzuje novinové články a převážně na základě zpráv o násilnostech na Blízkém východě, na něž trh s ropou vždy reaguje, přináší svým vlastníkům a tvůrcům finanční zisk. Karim si uvědomuje, že to není zcela v pořádku, ale sám sebe na nějakou dobu přesvědčí, že na vydělávání peněz na blízkovýchodních nepokojích není nic špatného. Program funguje správně pouze za podmínky, že se nechává běžet v krátkých intervalech několikrát za den, což dobře ilustruje nestálost některých trhů. Karim též upozorňuje, že je zapotřebí držet touhu po zisku na uzdě a provádět za pomoci Kapitoilu pouze drobné transakce, které na trhu s ropou nezpůsobí přílišné výkyvy. Nakonec tedy nepřekvapí, že se Derek Schrub začne všemožně snažit, aby nad Kapitoilem získal výlučnou kontrolu a používal ho, jak se mu zlíbí.

Román má formu deníku, který si Karim píše na základě nahrávek na diktafon, jejž nosí neustále při sobě. Přístroj je nejen jeho pomůckou při zdokonalování se v angličtině, ale několikrát také zasáhne do děje. Na konci každé kapitoly následuje glosář se slovíčky, jež se Karim tentokrát naučil. Některé vysvětlivky jsou velmi vtipné – ať už díky jeho neznalosti, nebo specifickému smyslu pro humor; ke slovu „hnusák“ si kupříkladu lakonicky poznamenává ekvivalent „James“.

Wayne svého hrdinu obdařil unikátním jazykem, k jehož vytvoření ho prý inspirovaly bezmála tři roky, během kterých se po škole živil opravováním motivačních dopisů uchazečů (z velké většiny asijského původu) o studium na amerických byznys školách. Jakožto programátor, který na škole exceloval v matematice, má Karim bezchybnou gramatiku a zpočátku si nemůže pomoct, aby neopravoval gramatické chyby v hovorové řeči rodilých Američanů. Tvrdošíjně odmítá existenci výjimek z gramatických pravidel, kterých se v angličtině najde požehnaně. Před příjezdem do Spojených států navíc čerpal slovní zásobu pouze z diskurzů informačních technologií a ekonomie, a tak má tendenci používat výrazy z těchto oblastí (anebo zkrátka výrazy příliš formální) v kontextech, kdy jsou naprosto nevhodné: „Jedna z žen má prostěradlem zakrytou tvář a tělo jako duch a v jediném otvoru je vidět velká dělicí prohlubeň v místě, kde její ňadra protíná půlicí osa.“ A když se Karim naučí nějaký nový výraz, rád ho pak používá za všech okolností. O nadřízených například mluví jako o „velkých zvířatech“ bez ohledu na to, jestli zrovna nemluví s jedním z nich.

Průběžně jsme svědky toho, jak se Karim postupně zamilovává do kolegyně Rebeccy, která mu otevírá mnohé nové obzory – jejich vztah, ale i hudba a knihy, s nimiž ho Rebecca seznamuje, postupně mění jeho uvažování. Kvůli tomu a proto, že při jednom z menších bombových útoků, které v zásadě pohánějí Kapitoil, se zraní jeho sestra Zahira, učiní Karim nakonec rozhodný krok.
Nebýt povedeného závěru, román by byl sotva víc než jazykově invenční příběh imigranta v USA říznutý romancí. I tak Wayne nenaplňuje očekávání, která tak dobrý nápad jako Kapitoil vyvolává – očekávání břitké kritiky finančnictví nebo zapojení širších politických souvislostí. Předzvěst určujících událostí začátku nového milénia má v knize podobu pouze velmi jemných náznaků. Schrub Equities sídlí v budově World Trade Center, na Blízkém východě je neklid, protagonistou knihy je západnímu vkusu celkem vyhovující Arab. Postavu Dereka Schruba lze číst jako symbol blížící se ekonomické krize. V prvé řadě je však Kapitoil příjemné retro z posledního „devadesátkového“ roku, doby klidu před bouří, kdy i k prasknutí takzvané internetové bubliny (jež Karim předpovídá) teprve mělo dojít.