V letošním roce uplyne sto šedesát pět let od narození skotského prozaika, básníka, cestovatele a dobrodruha Roberta Louise Stevensona (1850–1894). Do češtiny se Stevenson hojně překládal za první republiky, ale pokud jej čeští čtenáři dnes znají, je to ponejvíce v souvislosti s dobrodružným románem pro děti Ostrov pokladů, případně s hororovou novelou Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. Jeho dílo je však daleko bohatší a rozmanitější a zahrnuje mnoho žánrů – povídky, novely, eseje, dobrodružné příběhy, poezii, divadelní hry i cestopisy. Stevenson také ovlivnil mnoho dalších významných literárních osobností, mezi nimi i Josepha Conrada a Jorgeho Luise Borgese, který se nechal slyšet, že dílo tohoto skotského autora pro něj představuje jednu z podob štěstí.

Stevenson se narodil v Edinburghu do rodiny úspěšného stavitele majáků a sám napřed studoval na technice, ale záhy se rozhodl, že se stane spisovatelem. Ačkoliv nakonec po dohodě s rodiči dokončil alespoň studium práv, nikdy se žádné profesi kromě literatury nevěnoval. Velký vliv na něj mělo náboženské přesvědčení rodičů, kteří byli přesvědčenými stoupenci skotského presbyteriánství. Jeho prvním vydaným dílem (na otcovy náklady) tak byla báseň pojednávající o povstání takzvaných „stoupenců Úmluvy“, radikálního presbyteriánského hnutí, které v sedmnáctém století otřáslo historií celé Británie. Za studií se však Stevenson s náboženstvím, v němž byl vychován, radikálně rozešel a prohlásil se za ateistu. Náboženská situace ve Skotsku a některé aspekty kalvinistického smýšlení však sehrály významnou roli v jeho tvorbě.

Od raného dětství trpěl Stevenson chronickými nemocemi dýchacích cest a jeho zdravotní stav byl povážlivě křehký i v dospělosti. Ve snaze upevnit si zdraví po celý život cestoval a své postřehy z cest následně s úspěchem vydával. Jeho první cestopisná díla, Plavba do vnitrozemí (An Inland Voyage, 1878) a Cesta s oslicí do hor (Travels with a Donkey in the Cévennes, 1879), popisují Stevensonovy toulky po Francii. A právě při tamějších cestách se Stevenson seznámil s Fanny Van de Grift Osbourne, o jedenáct let starší vdanou Američankou, která žila v Paříži v odluce od nevěrného manžela a studovala umění. Jejich další setkání vyústilo v milostný vztah, nicméně Fanny se náhle rozhodla pro návrat k manželovi. Roku 1879 se však Stevenson proti vůli rodičů i přátel vydal do Ameriky a poté, co se Fanny podařilo dosáhnout rozvodu, se vzali. O svém dramatickém putování do Ameriky, během nějž se ocitl na pokraji smrti, Stevenson píše v knize Emigrant amatér (The Amateur Emigrant, vydáno posmrtně roku 1895).

Když se Stevenson i s Fanny a Lloydem, jejím synem z prvního manželství, vrátil do Skotska, začal pracovat na Ostrovu pokladů (Treasure Island). Inspiraci pro svůj slavný román získal dle vlastních slov z plánku ostrova, který si s Lloydem z dlouhé chvíle nakreslili a jenž se v jeho představách následně sám od sebe začal zalidňovat postavami. Ostrov pokladů nejprve vcelku úspěšně vycházel na pokračování v časopise pro mládež, ale teprve když se roku 1883 objevil jako kniha, stal se z něj skutečný bestseller. Po Ostrově pokladů následovaly další dobrodružné příběhy: Černý šíp (The Black Arrow, 1888), odehrávající se v Anglii v době války růží, a velmi úspěšný a kritiky ceněný Únos (Kidnapped, 1886), jehož dějištěm je skotská Vysočina v druhé polovině osmnáctého století. Dobrodružnou zápletku si Stevenson vymyslel, ale zapojil do ní i skutečné události. Zejména Únos a jeho pokračování Katriona (Catriona, 1893), ač běžně označované za literaturu pro děti, mají potenciál zaujmout svým vykreslením společenské a politické situace na Vysočině i dospělé čtenáře. Stevenson významně zasáhl do vývoje dětské literatury, neboť svými svižnými příběhy, plnými fantazie, tento žánr osvobodil od přílišné didaktičnosti a mravokárnosti.

Navzdory úspěchu Ostrova pokladů Stevenson na rozhodující zlom ve své kariéře stále čekal. Ten přinesl až Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde), inspirovaný neobyčejně živou noční můrou. Útlá novela popisuje tragický osud londýnského lékaře Henryho Jekylla, který se stane obětí svého ambiciózního vědeckého projektu, v němž se snaží od sebe oddělit dobro a zlo v lidské povaze. Podivný případ vyšel poprvé v roce 1886, záhy se stal literární senzací a Stevensona proslavil v Evropě i v Americe. Stal se rovněž jedním z určujících děl moderní skotské literatury a jedním z nejznámějších literárních vyjádření takzvané „kaledonské protikladnosti“ (Caledonian antisyzygy), která je tradičně považována za jeden z hlavních rysů skotské národní povahy. Geograficky, nábožensky i jazykově rozdělené Skotsko skutečně dalo vzniknout několika zásadním uměleckým dílům, v nichž se objevuje téma duality a rozštěpení. Vedle Stevensonových povídek a románů k nim patří například slavný román Jamese Hogga Vyznání ospravedlněného hříšníka (The Private Memoirs and Confessions of a Justified Sinner, 1824), kde se stejně jako v Podivném případu objevuje jedinec, který ve víře, že jedná v zájmu vyššího dobra, překračuje morální hranice a ničí sebe i své okolí. Postavy ve Stevensonových dílech na první pohled často působí jako neslučitelné protiklady, ale postupně se ukazuje, že jsou spíše dvěma stranami jedné mince než opačnými póly na škále dobra a zla. Stevensonovy povídky a romány tak představují na svou dobu komplexní a moderní pohled na lidskou psychiku.

V osmdesátých letech se Stevenson často stěhoval a hledal prostředí, které by vyhovovalo jeho zdravotnímu stavu. Roku 1888 se rozhodl pro zásadní změnu klimatu a na rodinné jachtě vyplul ze San Francisca do Pacifiku. Následující léta strávil putováním po polynéských ostrovech a během pobytu na Havaji se například spřátelil s členy místní královské rodiny. Své dojmy a poznatky zpracoval v knize Do jižních moří (In the South Seas, 1896). V průběhu cest po Polynésii dokončil i jedno ze svých vrcholných děl, mrazivý historický román Pán z Ballantrae (The Master of Ballantrae, 1889). Ten byl do češtiny sice přeložen hned dvakrát (autorkou prvního českého překladu je Milena Jesenská), přesto je v českém prostředí prakticky neznámý. K jeho nadšeným obdivovatelům patřili například Henry James, Bertold Brecht a Italo Calvino. Děj Pána z Ballantrae začíná v době druhého jakobitského povstání v roce 1745, kdy se ve Skotsku vylodil princ Charles Edward, následovník stuartovské dynastie, a pokusil se o povstání proti vládnoucí dynastii hanoverské. Rod Durie řeší dilema, kterému musely čelit mnohé skotské rodiny: podporovat britskou vládu, nebo se přidat k rebelii? Otec rodiny nakonec rozhodne, že jeden syn se přidá k povstalcům, druhý k vládním jednotkám. Kromě soupeřících politických stran reprezentují bratři protichůdné tendence i v jiných ohledech: Henry je zodpovědný a mírný, leč poněkud nudný, kdežto James je charismatický, sebestředný a možná má co do činění s těmi nejtemnějšími silami. Tak je alespoň představuje vypravěč příběhu, starý majordomus. Jak dalece se na jeho vyprávění, silně zabarvené fanatickým kalvinismem, lze spolehnout, si ovšem čtenář musí rozhodnout sám.

Roku 1890 se Stevenson s celou rodinou usadil na samojském ostrově Upolu, v domě na úpatí hory Valea. Nové prostředí mu přineslo i podněty pro literární tvorbu – z tohoto období pochází jeho povídky a novely inspirované Tichomořím (např. Falesánské pobřeží, Ostrov hlasů či novela Odliv). Zároveň se Stevenson angažoval v lokální politice a protestoval proti nekompetentní koloniální správě. Přijal i samojské jméno „Tusitala“, které znamená „vypravěč příběhů“. Když 3. prosince 1894 ve věku pouhých čtyřiceti čtyř let zemřel, pravděpodobně na krvácení do mozku, byl na vrcholu tvůrčích sil. Zanechal po sobě nedokončený román Weir z Hermistonu (Weir of Hermiston, 1896), odehrávající se v Edinburghu v době napoleonských válek, jehož si velmi cenil a který považoval za své nejlepší dílo.

Stevensonovu tvorbu obecně charakterizuje neobyčejná vynalézavost v oblasti vypravěčských technik. Často v jednom textu střídá několik úhlů pohledu, vypráví část příběhu formou dopisů nebo ho prezentuje jako nalezený rukopis. Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda začíná jako vyprávění ve třetí osobě, následně přechází do zápisků Jekyllova přítele Lanyona a končí varovným dopisem, v němž Jekyll zaznamenal postupný rozpad své osobnosti. Několik vypravěčů, deníkové záznamy a rámování příběhu do několika dalších vyprávění nacházíme i v Pánovi z Ballantrae, který je rovněž příkladem mistrovského užití nespolehlivého vypravěče. Toto zmnožování perspektiv přispívá k nejednoznačnému, znepokojivému vyznění mnoha Stevensonových děl a k nemožnosti udělat si přesný obraz o tom, kdo představuje dobro a kdo zlo, co s jistotou víme a co nám bylo zatajeno.

Za života byl Stevenson literární celebritou, avšak během dvacátého století se postupně ocitl mimo literární kánon. Zejména proto, že ho modernistická generace zatratila coby autora senzačních historických romancí, dětských příběhů a laciných hororů. Jeho jméno se po nějaký čas dokonce vůbec neobjevovalo v dějinách anglické literatury. Jak podotýká Gerard Carruthers, toto zkreslené vnímání Stevensonova díla mají z části na svědomí filmová zpracování: v honbě za vyprodanými kinosály adaptace Ostrova pokladů i Podivného případu své literární předlohy často zredukovaly na sled bujarých dobrodružství na tropických plážích v případě prvním a hororových výjevů v pochmurných londýnských ulicích v případě druhém. Na konci dvacátého století se však ke Stevensonovi opět obrátila pozornost literárních vědců a nyní je uznáván nejen jako jeden z nejvýznamnějších skotských autorů všech dob, ale i jako jeden z vrcholných tvůrců v anglickém jazyce vůbec. Stevenson je výjimečný svou velkou psychologickou citlivostí a neúprosným zkoumáním osobní i společenské morálky, při němž odhaluje temné stránky zdánlivě bezúhonných jedinců a institucí. V jeho tvorbě se odráží mnoho klíčových témat přelomu devatenáctého a dvacátého století, jako například znepokojivé aspekty vědeckého pokroku a odcizené prostředí velkoměsta. Lze také vysledovat četné zajímavé spojitosti mezi Stevensonovou tvorbou a díly Oscara Wildea, H. G. Wellse a dalších literárních osobností fin de siècle.

Dílo v českých překladech (výběr)
Černý šíp. Přel. Jan Čep. Praha, Melantrich, 1931.
Essaye. Přel. Jan Čep. Brno, Vetus Via, 1999.
Klub sebevrahů („Klub sebevrahů“, „Pavilon na písčinách“, „Markheim“, „Falesánské pobřeží“ aj.). Přel. Jarmila Fastrová, Břetislav Hodek, Jaroslav Hornát. Praha, Odeon, 1977.
Nové povídky tisíce a jedné noci. Přel. Ivan Schulz. Praha, Topič, 1922.
Obrana zahalečů. Přel. B. J. Durych. Brno, Zvláštní vydání, 1992.
Ostrov pokladů. Přel. Aloys Skoumal. Praha, Odeon, 1967. Též jako Poklad na ostrově. Přel. Jan Čep. Praha, Melantrich, 1930.
Pán z Ballantrae. Přel. Ivan Slavík. Praha, Lidová demokracie, 1964. Též jako Rytíř z Ballantrae. Přel. Milena Jesenská. Praha, Pražská akciová tiskárna, 1925.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. Přel. Jan Čep. Praha, Akropolis, 2000. Překlad Jarmily Fastrové vyšel ve výboru Klub sebevrahů (1977).
Únos, Katriona. Přel. Jarmila Fastrová. Praha, Albatros, 1985.

Anglické originály Stevensonových děl včetně autorovy korespondence je možno zdarma stáhnout na webu Projektu Gutenberg.