Jak velký vliv má učitel na vývoj žáka? Může kontroverzní doporučená literatura mladého člověka přivést na scestí? A lze vůbec pedagogovi klást za vinu, že se jeho svěřenec radikalizoval? V novém románu rakouského prozaika Norberta Gstreina si tyto otázky klade samotářský učitel literatury a dějepisu Anton, který věří, že se z jeho bývalého oblíbence Daniela stal náboženský fanatik. A není sám. Anonymní hrozby bombovým atentátem, které doprovázejí vzkazy s biblickými citáty, připisuje mladíkovi většina obyvatel provinčního maloměsta.

Na rozdíl od těch, kteří mají o viníkovi ihned jasno, by Anton rád porozuměl tomu, co nadaného chlapce s nespočtem možností přivedlo k tak mezním myšlenkám. Během hledání uspokojivé odpovědi se gymnaziální učitel v pozici vypravěče probírá vlastními vzpomínkami na jednotlivá setkání s Danielem, zpovídá jeho bývalé kamarády a pídí se po indiciích, které jeho podezření střídavě vyvracejí, nebo jej v něm naopak ještě utvrzují. Současně se Anton vzpírá tlaku okolí – policejního inspektora, ředitele školy i místních štamgastů, kteří na něj pohlížejí, jako by byl přinejmenším Danielovou spojkou, ne-li rovnou jeho nejbližším komplicem.

Horké léto na mlýnici
Lze-li věřit vypravěčovým slovům, převyšoval Daniel ostatní studenty už od počátku, záhy si od Antona nechával doporučovat vhodnou četbu, a dokonce se v jednu chvíli stal předmětem sporu mezi učitelem matematiky a místním knězem, kteří se jej oba pokoušeli zlákat pro svůj obor. Když se Daniel toho léta před deseti lety, krátce po maturitě, společně s kamarádem Christophem objevil na pozemku polorozpadlého rodinného mlýna, kde Anton v ústraní trávil prázdniny, vypadalo to zprvu jen na zdvořilostní návštěvu. Oběma chlapcům však plácek u řeky zcela učaroval a zbytek slunného léta strávili s Antonem polonazí v houpacích sítích s knihou v jedné a pivem v druhé ruce. Ve městě se o jejich malém kousku ráje tehdy šuškalo všelicos a houfy zvědavců se srocovaly na hranicích odlehlého pozemku, aby zahlédly alespoň náznak jakýchkoliv nepřístojností. Christoph později vystudoval architekturu, oženil se s dcerou vlivného místního politika a stal se součástí establishmentu, Daniel naopak studium brzy vzdal, trávil nějaký čas v Izraeli i jinde ve světě a vždy se nečekaně objevil před Antonovými dveřmi, aby za pár dní zase zmizel neznámo kam, utopený ve svých filozofických a náboženských úvahách. Je to skutečně on, kdo teď formou výhrůžek nabádá lidstvo k prozření? A pokud ano, jakou roli v jeho vývoji hrálo to jedno zdánlivě nekonečné léto na mlýnici?

Vše to totiž možná začalo ještě mnohem dříve; přespříliš dychtivou četbou Alberta Camuse a nezdařeným školním představením Francouzova rozporuplného dramatu Spravedliví, Danielovou vůbec první cestou do Izraele v doprovodu zmiňovaného kněze, o které napsal znepokojivou reportáž do lokálních novin, neodůvodněnou sebevraždou Antonova milovaného mladšího bratra Roberta, jemuž Anton doporučoval stejné knihy jako později Danielovi a jehož místo Daniel fakticky zaplňuje, jakkoliv to vypravěč sám sobě nechce zcela přiznat, a možná dokonce nouzovým přistáním amerického válečného letounu na nedalekém poli za druhé světové války, událostí, která do města o mnoho let později přivádí fanatického amerického reverenda, syna přeživšího pilota, který Evropanům přichází zvěstovat brzký příchod mesiáše a od nějž se Daniel nechá „zachránit“.

Mozaika rakouského venkova
Norbert Gstrein z těchto střípků, útržkovitě zaznamenaných v Antonově „spolehlivé“ paměti a čtenáři dovedně servírovaných v podobě kompaktního vyprávění, sestavuje barvitou mozaiku rakouského venkova. Do kontrastu klade obraz prosluněné idyly na břehu divoké řeky s úzkoprsostí místních obyvatel, učitelův agresivní ateismus se zaslepeným mesiášstvím amerického kazatele a zjednodušený, černobílý svět literatury s šedivou realitou skutečného života.

Eine Ahnung vom Anfang (Tušení začátku) totiž není pouze román o křehkosti mysli během dospívání a zodpovědnosti autorit, které ji během let formují. Stejnou měrou zkoumá i vliv literatury na jednotlivce včetně otázky, zda je možné se knihami doslova předávkovat. Anton věří, že ano. Právě knihy podle něj byly důvodem, proč se jeho mladší bratr před lety zastřelil. I proto vášnivého a v lecčems naivního čtenáře Daniela v jednu chvíli ostře žádá, aby literatuře nepřikládal takový význam: „Vergiss doch die Bücher. […] Lesen kannst du, wenn du tot bist“ (str. 115), tedy „Zapomeň na knížky. Číst můžeš, až umřeš.“

Antonovo retrospektivní vyprávění sice rekonstruuje zejména Danielův život včetně onoho nezapomenutelného měsíce u řeky, s přibývajícími stránkami se však stále zřetelněji stává především výpovědí o něm samém a o tom, jak se (ne)dokáže vyrovnat s bolestnou ztrátou bratra, uzavírá se do sebe a čistě ze sentimentu si pořizuje zchátralý mlýn, který jeho rodině patřil odnepaměti, aby v něm nerušeně mohl trávit čas daleko od lidí.

Román jako detektivka
Norbertu Gstreinovi se vskutku mistrně podařilo vměstnat celou řadu společenských témat do prostoru jediného románu, který se navzdory své vážnosti čte jako napínavá detektivka. Její čtenář však musí být připraven, že se od autora v závěru nedočká žádného (rozh)řešení, žádných definitivních odpovědí. O ty Gstreinovi v jeho nejnovější próze totiž vůbec nejde. On nabízí především tušení jednoho člověka, jak to vše možná začalo, tedy „Eine Ahnung vom Anfang“.