Nový překlad Dostojevského Bratrů Karamazových z pera Libora Dvořáka (květen 2013), který vydalo nakladatelství Euromedia – Odeon (odpovědný redaktor Jindřich Jůzl, redigovala Marcela Turečková), se v kolaci s originálem a v porovnání s vysoce kvalifikovaným, promyšleným a invenčním starším překladem Prokopa Voskovce (první vydání 1965, nyní ještě k dostání vydání páté) jeví jako tržní nabídka ukvaltovaného produktu, který nesleduje hodnoty uměleckého literárního textu ani přirozeného řádu češtiny. Ostatně v tiráži se uvádí, že je to překlad ruského originálu z roku 2012 – že by 980 stran českého převodu vzniklo za tak krátkou dobu?

Analýza ukazuje, že Dvořákův překlad není dost autentický, spíš hodně vázaný na překlad Voskovcův. Zjevná je urputná snaha tento vztah zastřít záměnou (velmi často nepodařenou) nějakého prvku, např. místo „povaha“ je zde „nátura“, místo „osudný dopis“ „ortelný dopis“, místo „Naši mladí lidé páchají sebevraždy“ „Naši mladí lidé se sebevraždí“, místo „kácení dříví“ zase „dřevařské práce v lese“. Tam, kde Voskovec prezentuje tvůrčí překladatelské řešení nepřeložitelných nebo zašifrovaných míst, Dvořák zůstává bezradně stát – originální nápad převzít nemůže. Tak mizí z jazyka Dostojevského mnohé slovní hříčky a intelektuální vtipy. Zato se v překladu objevují extravagantní výrazy, např. „Pic kozu do vazu“ (říká Míťa v dialogu s prokurátorem, který vede výslech) nebo „Kdybys mě tak vzal u huby, panebože“ (Míťa prosí Boha o uklidnění). Některá vyjádření jsou neobratná, toporná až nesrozumitelná, např. „protože mu připadalo lepší připadnout k nim bez následků“ (ve smyslu ukrást ty peníze otci v naději, že nebude potrestán). Čeština doznává podivných tvarů, např. „Sotva jsem si to zapřála“, a kombinací, např. „my máme své speciality, jistě téměř o nic lepší“ (správně: nejsou snad o nic horší). Cizojazyčné výrazivo, zvláště francouzština a latina, je prezentováno s celou řadou chyb, např. Napoleonův výrok „Les femmes tricotent“ (Ženy pletou, údělem žen je pletení) je přeložen „Ženy nás matou“.

Rovněž církevní slovanština zůstává leckdy nepochopena, např. citát z náboženského textu „Nyně otpuščaješi“ Dvořák předělal na „Budiž ti odpuštěno“ (Voskovec: „Nyní propouštíš služebníka svého“.) Místo „buřič“ (za ruské slovo „buntovščik“, které představuje jednu z dominant textu) dosazuje Dvořák podivuhodné slovo „vzdorník“, které mu neumožňuje nastavit řadu stejnokořenných slov, jak je to charakteristické pro jazykovou výstavbu textu Dostojevského. Snaha odlišit se od Voskovce za každou cenu vede Dvořáka k nevhodným ekvivalentům, např. „Putování duše po útrapách. Útrapa první“ (podle ruského „po mytarstvam“) tam, kde Voskovec překládá patřičně: „Křížová cesta duše. Zastavení první.“

Známá formule jazyka i myšlení Dostojevského – „Rusko je velké svou pokorou“ („Velika Rossija smirenijem svojim“) je v překladu zkreslena do podoby „Rusko je ve své mírnosti velké“. Vadí chybné nelogické formulace, např. „Váš trest nepřijímám proto, že jsem ho zabil, ale proto, že jsem ho zabít chtěl“ místo správného „Přijímám trest ne za to, že jsem ho zabil, ale že jsem ho chtěl zabít“. Dvořák si neuvědomil, že slovo „anekdot“ v textu Dostojevského v naprosté většině případů má význam nikoliv „anekdota“, ale podobně jako u Puškina (Oněgin) význam „příběh, historka, příhoda“, podobně jako ve francouzštině. Potíž má Dvořák s překladem slova „starik“, které Voskovec většinou překládá „starý“ (starý Karamazov a další). Dvořák, aby to znělo jinak, dosazuje děda, dědek, dědeček, starý pán, což se ne vždy hodí. Objevují se chyby v překladu výrazů frazeologických, např. obrat „ty vsegda meždu dvuch stuljev sadišsja“, je přeložen „sedáš si rovnou mezi dvě židle“ místo „vždycky šlápneš vedle“.

Velmi mnoho je v románu biblických citátů, parafrází a odkazů, které bylo třeba kontrolovat pomocí biblických slovníků ruských a českých a důsledně dodržovat znění zvoleného českého překladu Bible. (V citacích z evangelia jsou chyby, např. „Nebo Ty jsi Bůh náš!“ místo správného „Neboť“.) Podivný výraz v uvozovkách „Vverch pjatami“ v názvu jedné kapitoly je zřejmě aluze na scénu z Evangelia podle Jana (kap. 13, verš 18), kdy Jidáš pozdvihl proti Ježíši Kristu paty, tj. nepřátelsky vystupoval. V této kapitole totiž Míťa prohlašuje, že otce zabije, tedy pozdvihl paty proti svému otci. Správný je tedy Voskovcův překlad „Patami vzhůru“, nikoliv Dvořákova varianta „Vzhůru nohama“. Některá Dvořákova řešení působí vyumělkovaně, např. „Ký život sladký ten“ (chvalozpěv „Kaja žitějskaja sladosť“, Voskovec: „Jaká sladkost života“), nebo ekvivalent „panšťátko“ za „barčonok“. Některé významové posuny jsou v rozporu se situací. Např. ubožák Sněgirjov se opakovaně omlouvá v momentě kontroverze mezi původem šlechtickým a nešlechtickým slovy „My iz prostych“ (význam: „jsme prostého původu, nejsme šlechtici“), Dvořák chybně překládá: „Jsme trochu prosťáčkové. Jsme prosím duše prosté, opravdu prostinké.“ V překladu lze zjistit celou řadu závažných věcných chyb zkreslujících vyznění a také mnoho prohřešků proti češtině.

Do Dvořákova překladu pronikají žurnalismy, např. opakované „faktem je“, „faktem bylo“, nebo „je pravdou“, „pravdou je“, jakož i soustavné nadužívání zájmenného tvaru „takovýto“. Nepřirozeně působí slangové výrazy v Míťových promluvách k soudcům („Hoďte sebou a zabalte to“, „Co vy na to?“ či opakované silně příznakové „kuš“). Žurnalistická bravura ubírá leccos ze složité sémantiky a poezie Dostojevského jazyka. Nadbytek obecné češtiny v překladu (je i tam, kde v originále je plně spisovná ruština) znamená stylistický posun s možným dopadem významovým.

Z důvodů těžko pochopitelných (opomenutí, úmysl?) na samém začátku překladového textu bylo vynecháno Dostojevského věnování ženě a na konci obsah objemného svazku (to značně ztěžuje orientaci v rozsáhlém románu rozčleněném na množství kapitol často s nepochopitelnými názvy).

Zjištěné nedostatky v novém překladu Karamazových považuji za neodpustitelné – ve vztahu k Dostojevskému, ve vztahu k ruštině i češtině, samozřejmě i ve vztahu k předcházejícímu velmi kvalitnímu překladu Prokopa Voskovce. Dostojevskému měla být věnována mnohem větší pozornost překladatelská i redaktorská.