Je tu podzim, nebude to dlouho trvat a napadne první sníh. Harry Hole se ovšem na první vločky netěší, protože začíná tušit, že spolu s nimi lze očekávat další brutálně zavražděnou matku od dětí. Už je to tak, osmý díl detektivkové série Joa Nesbøho je tady a odehrává se jako obvykle v Oslu, kde tentokrát řádí sériový vrah, na které má alkoholem zkoušený vyšetřovatel mimořádné štěstí.

Několik dějových linií románu rámují americké prezidentské volby v letech 1980, 1992 a 2004. Téměř to působí, jako by v marketingovém oddělení Knihy Zlín pracoval někdo, kdo neponechá náhodě opravdu nic. Podobně jako v Pentagramu tu máme také linii odkazující k severské epické tradici. V tomto případě jde o specialistou postupně likvidovanou plíseň v Harryho bytě, která slouží jako metafora pro vyšetřovatelův boj s neviditelným zákeřným nepřítelem. Nesbø těmito úkroky stranou dokazuje, že by si zřejmě dokázal dobře poradit s jakýmkoli jiným subžánrem románu.

Jestliže se v předchozím autorově románu Spasitel vraždilo čistě a málo, pak ve Sněhulákovi je tomu přesně naopak. Sériový vrah je neuvěřitelně vynalézavý, ať už jde o vražedný nástroj, aranžování částí mrtvol či ukrývání těl. Oběti nedostávají jedinou šanci, což je od autora přece jen trochu podlé. (Nenaštvalo by vás, kdyby se vám podařilo – dokonce se sekyrkou v ruce – prchnout před nechutným sadistou do lesa, kde jako na potvoru šlápnete do pasti na lišku?)

Nesbø je mistr „uzených sleďů“, tedy slepých uliček, které čtenáře donekonečna zavádějí na špatnou stopu. Sem tam se ovšem sám přepočítá a právě v tomto románu, který si tak pochvalovala britská kritika, mu to někdy prostě nevychází. Když brilantní kriminalista, který jinak po vzoru Sherlocka Holmese dokáže vyčíst obdivuhodné množství informací z pouhého způsobu zavazování tkaniček, začne podezírat osobu, o níž má průměrně zkušený čtenář detektivek už dávno jasno, je nabíledni, že tu něco nehraje.

Chyby, které Nesbø dělá, se lapidárně dají pojmenovat jako honění mnoha zajíců. Je to pochopitelné, dostát opakovaně pověsti autora omračujících thrillerů není vůbec jednoduché. Kdo má taky pořád stále rafinovaněji kombinovat, konstruovat a vyprávět. Současná příběhová beletrie pracující se schopností dnešních čtenářů paralelně sledovat mnoho motivů zase autora tlačí do zmnožování dějových linek, které je pak těžké uhlídat (i když s pomocí dobrého redaktora by to spisovatel dokázat měl, zvláště spisovatel Nesbøho kalibru). Z toho také plyne občasná nedotaženost vedlejších postav.

I přes jisté nedostatky má tento díl půvabné momenty, jež povyšují Nesbøho knihy nad romány jeho kolegů, kteří vnímají humor jako cosi svatokrádežného. Jedna z postav knihy je inteligentní a ambiciózní děvkař, jehož poznámky na jakékoli téma jsou trefné a kousavě vtipné. Autorovi tato postava umožnuje kritické komentáře k některým typicky norským vlastnostem, jako je například politická naivita. Také melodramatická linie sledující vztah Harryho a Ráchel je plně uspokojující. Ti dva jsou si souzeni osudem, ovšem Harry pochopitelně nikdy nepřestane chlastat.

Z ostatních Nesbøho knih jsme zvyklí na unikátní vyšetřovací metody. Ani v tomto díle nepřijdeme zkrátka. Ve snaze zjistit, kdy jeden z podezřelých lže, a kdy naopak mluví pravdu, podnikne Harry nevšední – organizačně, pravda, trochu náročný – experiment. Nechá se spolu s tímto člověkem pozvat do televizní debaty, aby mu mohl položit otázky, na něž odpověď zná.

Finále Sněhuláka je maximálně dramatické v duchu Smrtonosných pastí (esteticky zakrvácený Bruce Willis získal v Harrym, postrádajícím několik prstů, silného konkurenta). Inspirace filmovým jazykem je až křiklavá, ale oddaný čtenář to autorovi stejně spolkne včetně navijáku a turisté mají díky závěrečné scéně o důvod víc navštívit jednu z dominant Osla.

Konec je šťastný, otevřený a zaplaťpánbůh sentimentální pouze mírně. Harry odjíždí, ačkoli doufá, že nikoli nadobro. A my už víme, že se vrátí. Protože si však na český překlad osmého dílu série s názvem Levhart budeme muset počkat do příštích Vánoc, musíme se zatím spokojit s drobnějšími zvířátky. Do našich domácností zavítá nejprve Netopýr a hned po něm Švábi.