Klíčová postava české avantgardy a zakladatel moderní české typografie, kulturní osobnost evropského významu. Hlavní teoretik poetismu a surrealismu v umění a v literatuře, konstruktivismu a funkcionalismu v architektuře a v typografii. Zastánce vědy, techniky, pokroku ve své práci, ale také obdivovatel Marinettiho osvobozených slov a Apollinairových kaligramů. Odpůrce elitářství i triviální kýčovitosti v umění. Uznávaný, obdivovaný, kritizovaný, po roce 1948 uštvaný komunisty, kteří též zničili část jeho pozůstalosti. V uvolněných šedesátých letech první náznaky kulturní rehabilitace, k níž došlo plně až po sametové revoluci. I tak, 24 let po této události, je obdivovatel Teigeho díla zvyklý hledat autorovy stopy v různých knihách, které do této doby vyšly, a z toho důvodu mít i oči otevřené ve všech antikvariátech, jimiž prochází. Vzhledem k velkému záběru a rozmanitosti díla tohoto plodného autora bychom si neměli dělat příliš velké naděje, že někdy vyjde souhrnná a reprezentativní monografie o díle Karla Teiga. Jak rád bych se mýlil!

Nedokážeme si představit, v jaké podobě by například byly publikovány Nezvalova sbírka Pantomima a Abeceda nebo ta Seifertova Na vlnách T. S. F., kdyby se na jejich úpravě nepodílel Karel Teige. I mnoho dalších klenotů české knižní avantgardy by bez Teiga zapadlo do šedi knihtiskařské rutiny, která měla své kořeny ještě v 19. století. Právě autorovým přínosem v oblasti knižní tvorby a typografie se zabývá zkoumaná kniha. Výjimečný nakladatelský počin, který byl oceněn 2. místem v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2009 v kategorii Knihy o umění, obrazové a fotografické publikace, je další dílčí splátkou letitého dluhu, který naši nakladatelé mají vůči dílu Karla Teiga. Zkoumaná publikace se snaží co možná nejúplněji, v komparativním a konfrontačním pohledu pojednat o daném tématu. Na 300 stranách je k vidění více než 500 obrazových reprodukcí Teigových děl a některých evropských uměleckých paralel. Autoři se snažili o co nejméně zaujatý pohled na celou Teigeho typografickou tvorbu. Nechtěli sklouznout do zveličování jeho díla z meziválečných let nebo naopak snižovat význam jeho počinů z let poválečných.

Úkol zevrubně pojednat o tématu Teigeho typografie je velmi složitý, když uvážíme rozsáhlost jeho díla z této oblasti a též fakt, že mnohé své práce ani nepodepsal – v současné době je již téměř nemožné je dohledat. Typografie byla jedinou oblastí Teigeho činnosti, které se věnoval jak teoreticky, tak prakticky a tato práce ho významnou měrou i živila. Autorův záběr je impozantní: od drobných typografických návrhů pro administrativu obchodních společností a příležitostných tisků přes knižní návrhy vědeckých knih až po bibliofilie, které mají výsadní postavení v české knižní avantgardě.

Kniha Karel Teige a typografie obsahuje nejdůležitější autorovy teoretické texty k typografii, jeho základní biografické údaje a souhrnnou stať o jeho typografické práci. Kromě již zmíněného bohatého obrazového materiálu monografie uvádí cenný a objevný soupis celého dohledaného Teigova typografického díla z pera Polany Bregantové.

Monografie zmiňuje o typografickém díle Karla Teiga mnoho zajímavých skutečností, za všechny jmenujme jen některé. Předně: Teige byl v typografii samouk. Sice studoval dějiny umění na FF UK, ale nikoli například knižní grafiku. Možná i proto samoukům a nespecialistům přisuzoval při hledání a nalézání nových cest v oboru výsadní postavení. Tím se ostře vymezoval vůči institucionalizaci vědění. Vystupoval i proti akademismu, školám a titulům. Energicky se stavěl proti elitářství, a na druhé straně též proti triviální „populární“ kultuře a kýčovitosti. Teige nepovažoval typografii za umění, ale za obor úzce související s architekturou, s výdobytky vědy a techniky, s pokrokem realizovaným v praxi, což ji činí srozumitelnou širokému spektru příjemců. V typografii prosazoval konstruktivismus a funkcionalismus a tyto směry na rozdíl od většiny typografů neopustil ani po válce. Teigova typografická práce je zásadně odlišná například od stylu Štyrského nebo Toyen, vůči nimž se ve své tvorbě vymezoval důrazem na geometričnost, asymetrii, absenci dekorativismu a jednoduchost.

Kniha Karel Teige a typografie též uvádí autorovo dílo do evropského kontextu a do vztahů s dalšími veličinami mezinárodní typografie, jako byli například László Moholy-Nagy, Jan Tschichold nebo Ladislav Sutnar. Teige se zasloužil o to, že se v typografii začala využívat fotografie a fotomontáž – sám se tomuto druhu umění věnoval zejména od 30. let. Připravoval také souhrnnou práci na téma typografie, která ovšem nikdy nevyšla. Mohla přitom být první vědeckou prací z tohoto oboru na světě.

Ve třicátých letech se rovněž otevřeně postavil proti stalinismu v SSSR, kritizoval ho ve své práci Surrealismus proti proudu (1938), což mu čeští komunisté nemohli zapomenout. Po válce byla z politických důvodů zamítnuta jeho disertační práce a profesura na FF UK. Po roce 1948 byl perzekvován a roku 1951 zemřel na infarkt, poté co proti němu komunisté uspořádali štvavou kampaň. Po Teigově smrti StB zlikvidovala část jeho pozůstalosti, mimo jiné i rukopis jeho práce o fenomenologii umění.

Monografie Karel Teige a typografie je populárně vědecká práce popisující období více než třiceti let ve vývoji české typografie. Její význam tkví především v tom, že nabízí souborný pohled: podává ucelený a zasvěcený obraz typografického díla jedné z nejvýraznějších českých osobností tohoto oboru. V jednom ohledu se Karel Teige možná mýlil: podle mého názoru typografie uměním je, a to do značné míry zásluhou právě tohoto autora. Po jeho smrti šla svou cestou, nicméně jeho příklad významně ční nad typografickou tvorbou jak historickou, tak dnešní.

Ukázka grafického zpracování knihy