Kniha O senhor Valéry e a lógica (česky Pan Valéry a logika) vyšla poprvé v roce 2002. Autor pojmenoval podivínského protagonistu na počest francouzského básníka Paula Valéryho. Později začala být kniha uváděná jako první titul z dosud neuzavřené série Bairro (Čtvrť). Tavares osídlil utopickou čtvrť jmenovci slavných literátů (např. Bretona, Calvina nebo Brechta), ale pak už postavy nechal žít vlastními životy v tenkých a na portugalské poměry nezvykle humorných „sešitech“. Jak v doslovu k českému vydání knihy píše překladatel Vlastimil Váně, „čtenáři pak mohou bádat a dohadovat se, kolik toho ze soukromého života i z psaní děl vybraných autorů Gonçalo M. Tavares vlastně skutečně využil a pokaždé v jiném stylu, avšak vždycky v hravém duchu a s dávkou humoru, ironie, absurdity, nonsensu a paradoxu zpracoval“.

Pan Valéry „není krásný, ale ani není ošklivý“, je maličký (ale rozhodl se „být velký v hlavě“) a rychle se pohybuje cupitavými krůčky. Nosí klobouk vší silou naražený na hlavě (aby měl jistotu, že nevyšel ven prostovlasý), obléká se jen do smuteční černé (aby přilákal radost), za správné považuje mít jeden střevíc černý a druhý bílý a knihu používá jako peněženku (nerad odděluje literaturu od peněz). Bývalý prodavač „vnitřku věcí“ pan Valéry, hlavní a jediná postava knihy, je dětinský a lehce naivní rozumbrada, je roztomile nepraktický a roztržitý. Trpí všemožnými fobiemi (je posedlý strachem, že ho okradou, spí pouze vestoje, věří na přízračné předměty) a úzkostmi (bojí se vlastního stínu, má strach z deště) a „všeobecně nesnáší ošklivé věci“. Žije ve světě, kde je možné mít placatý prázdninový domek, nakreslit horizontální věž a je téměř nutné mít jiný pár bot pro každou ulici, kterou se chystáme projít.

Pan Valéry má rád ve všem jasno, a proto by chtěl vtěsnat do nějakých pravidel i okolní chaotický svět. Proto celé dny s rozkoší mudruje, filozofuje a hloubá. Nedbá přitom na city, intuici, zkušenosti nebo společenská pravidla. Podle vyvozených závěrů, zcela podřízených racionalitě a logice, se sám snaží žít, a své bytí tak sešněrovává absurdními zásadami. Ty u okolí vyvolávají údiv, veselí a někdy i pohoršení: „Napadali ho, že je šejdíř, ale pan Valéry byl pouze někdo, kdo příliš myslí.“ Pan Valéry se proto snaží své počínání vysvětlovat, což vypravěč často doplní vlastním komentářem, takže vzniká jakýsi vtip „na druhou“. Pro lepší pochopení a větší názornost si pan Valéry, který velmi rád kreslí, při výkladu nové myšlenky často pomůže obrázkem.

Počet drobných černobílých kreseb v knize Pan Valéry a logika téměř dvojnásobně převyšuje dvacet pět krátkých příběhů, začínajících pokaždé slovy „Pan Valéry...“. Ilustrace navrhl sám Gonçalo M. Tavares a konečnou podobu jim dala (stejně jako u ostatních knih ze série Čtvrť) brazilská výtvarnice Rachel Caianová. Kresby připomínající „otevřené a zavřené hroznýše“, vyprávění o domácím zvířátku zavřeném v krabici a vlastně celá struktura knihy založená na malých podobenstvích dávají tušit inspiraci Malým princem od Antoina de Saint-Exupéryho. Lehce poťouchlé, ironické a jako dlouhé anekdoty vypointované příběhy jsou psány úspornými a často mnohoznačnými větami. Jen s morálním poselstvím to je v rámci logiky občas složitější, neboť „... je to pokaždé dobrý pocit, když oklamete silnějšího...“