V brněnském nakladatelství Druhé město se na sklonku minulého roku dočkala svého prvního oficiálního českého vydání novela Dámský gambit z pera básníka, prozaika, překladatele a diplomata Jiřího Gruši (* 1938). Takřka čtyřicet let starý text (samizdat 1972) se tak konečně dostává do rukou českých čtenářů a dokresluje umělecký profil významného představitele naší literatury a společnosti vůbec.

Zhruba devadesátistránkový Dámský gambit má formu jednolitého proudu textu, v němž převažuje ich-formou vyprávěný příběh bezejmenného hlavního hrdiny, doplněný o několik jím psaných dopisů. Ústřední zápletka je vcelku banální – stáváme se svědky snahy bezejmenného vypravěče udržet si za každou cenu manželku, která se zamilovala do jiného muže. Méně obvyklé jsou však jeho metody a dosti zvláštní je koneckonců i samotný hrdina.

Grušův text se vyznačuje celou řadou specifických vlastností – hojným užíváním kurzívy, závorek, iniciál k označení vlastních jmen (hrdinova manželka Z., její vyvolený H.) i místních (L.), cizích jazyků (němčiny, angličtiny i latiny) či některých prostředků administrativního stylu. Nechybí ani prvky intertextovosti, jakým je kupříkladu postava C. Augusta Dupina – fiktivního hrdiny několika povídek E. A. Poea – coby adresáta některých přítomných dopisů. Dalším výrazným rysem Dámského gambitu je různorodost forem oslovení většiny postav – tak například hrdinův sok v lásce se zde střídavě objevuje jako (dipl. tech.) Hromádka, H. či Ještěr.

Hrdinův důmyslný plán odstraňující nenadálou možnost rozpadu jeho manželství se pohybuje na hranici věrohodnosti a podobně neskutečně působí často i celý příběh, vyznačující se místy matoucí chronologií, vyvolávající otázku (ne)reálnosti některých scén, balancujících na hranici skutečnosti a snu, a nechávající vstoupit do děje mimo jiné fantaskní postavu psa se vznešeným jménem Alf von Högerhaus. Grušova novela je prózou experimentální, vzpírající se ledabylému čtení zejména svou roztříštěností a zpochybňováním reálnosti zjeveného. Fragmentární struktura příběhu se odráží i v ilustracích, jejichž autorkou je Maria Makeeva a které zobrazují řadu jednotlivých motivů, z nichž je Dámský gambit utkán.

Marie Langerová označuje v doslovu Dámský gambit (název pochází ze šachové terminologie) za „milostné lamento“ a jedná se podle ní o „erotický text, touha tu ukazuje trosky smyslu, hranice nás samých, naší identity“. Erotika jako jedna z podob lásky je zde skutečně základní hnací silou jak pro hlavního hrdinu, tak pro celý příběh. Zmíněnou otázku lidské identity a jejích hranic pak v novele obsahuje samotný hrdinův plán s cílem udržet si původní roli, byť pod novou totožností.

Není lehké kriticky hodnotit první oficiální vydání textu, od jehož vzniku uplynulo již čtyřicet let. Z pohledu současného čtenáře si však troufám tvrdit, že Dámský gambit, a zejména jeho forma již ztratily v kontextu dnešní produkce mnoho ze svého účinku, a ve výsledku se nám tak dostává do rukou kniha, která poněkud pokulhává za nesporným významem svého tvůrce v dějinách české literatury. Vydání Grušovy novely je tak činem sice záslužným, ale jeho hodnota spočívá spíše ve zpřístupnění tohoto materiálu literárním badatelům – zbavena své dobové neotřelosti stává se tato próza čtivem těžce stravitelným, a přitom vcelku banálním.