Současná česká poezie pro děti je poněkud chudá na zajímavé debuty, o to větší pozornost vyvolal Radek Malý (1977) básnickou knížkou Kam až smí smích. Malý není v oblasti tvorby pro děti žádným nezkušeným nováčkem. Zaujal již prozaickou knížkou František z kaštanu, Anežka ze slunečnic (2006). Jako básníka, obracejícího se k dětem, ho však formovala především redaktorská práce a autorský podíl na učebnicích pro základní školy v olomouckém nakladatelství Prodos. Jádro básnické knížky Kam až smí smích tak tvoří právě texty, které vznikaly jako součást učebnic. Sbírka se člení do tří oddílů (Lyrika přírodní, Lyrika školní, Lyrika záškolácká), přičemž Malý úvodem podává charakteristiku lyriky coby básní, vyjadřujících pocity, nálady i nápady svého autora. Předeslané definici jeho texty plně odpovídají, ovšem liší se od sebe právě mírou nápaditosti.

Lyrika přírodní se zakládá na odvěkém kalendářovém členění a v humorných i meditativněji laděných verších evokuje atmosféru ročních období. Nejzdařilejší verše jsou ty, v nichž Malý vstupuje do stylizovaného dialogu, klade řečnické otázky či vytváří hádankové situace. Odpovědi v podobě působivých metafor a obrazů či řetězce ztřeštěných i poeticky křehkých asociací potvrzují, že autor je opravdovým básníkem dětského světa, v němž se pohybuje se smyslem pro univerzalitu a nadčasovost.

Větší tematickou kompaktností se vyznačuje oddíl Lyrika školní. Je poznat, že tyto verše původně plnily i vzdělávací cíl. Mimo učebnicový kontext však ve spojení s půvabnými ilustracemi Anny Neborové působí odlehčeně, neškolometsky a jejich instruktážní funkce se odsouvá do pozadí. Malý dokáže s vtipem i absurdní pointou uplatnit abecední princip, jehož použití v poezii pro děti často hrozí nebezpečím logopedické otravnosti. Humorně traktuje pohádkové motivy (trpaslíci se Sněhurkou krmí senem sedm slonů) a ani jím zveršovaná vyjmenovaná slova nejsou spoutána násilnou didaxí. Malý nechává vzlykat hlemýždě Přemysla z Litomyšle tak věrohodně, až mu dětští čtenáři rozhodně odpustí fakt, že tak činí kvůli výrazům s tvrdým „y“ po „m“.

Básně z části Lyrika záškolácká se vyznačují nejširším ideovětematickým rozpětím. Mohli bychom zde – v opozici k názvu předchozího oddílu – očekávat spíše básně podvracející oficiálně nastolené autority, záškolácky nezbedné. Malý je však mnohdy příliš doslovný a didaktičnost tu z některých veršů trčí bez poetického kouzla, které je mohlo spasit před agitační tezovitostí (například Správná výživa, Děti). Autor tu zrazuje pojetí založené na partnerském dialogu s dítětem a mění se v nudného mentora bez invence. Někde jsou to ilustrace, které vtipným nápadem báseň dotvoří. Myši, provázející špindíru z básně Čistota, svou humornou nadsázkou zachraňují z osidel banality text, jenž by klidně mohl být přetištěn na propagační materiál Státního zdravotního ústavu.

Malý je bezesporu talentovaným básníkem, který dokáže proniknout i do temnějších zákoutí dětské duše – k dětským strachům, tajným přáním, nepřiznaným pocitům. Právě v těchto sondách, kde za pomoci jednoduchých personifikačních postupů zpřítomňuje přírodu, postihuje prchavost okamžiku či nálady, lze spatřit nejsilnější místa jeho poezie pro děti. Zároveň se představuje i jako autor, který umí těžit z bohatství mateřského jazyka a invenčně si s ním pohrávat. Některé verše prozrazují spřízněnost s poezií Emanuela Frynty (například Syslí řeč, Jak se píše had?, Sýr a síra), na něhož Malý navazuje svou schopností objevovat v jazyce nečekaná dobrodružství. Sbírce Kam až smí smích by ovšem slušelo nekompromisní zeštíhlení ve prospěch výraznějších textů, založených na nosném nápadu, ať už v plánu jazykovém či sémantickém. Některé texty jsou řemeslně zdatnou, leč zaměnitelnou variací na stokrát ohrané téma, které nikam neposouvají, a vytvářejí tak jakousi verbální hlušinu. Nemilosrdné redakční škrty mohly dát autorovi šanci prezentovat poezii pro děti v jasnějších tvarových, tematických i hodnotových konturách.

Půvab sbírky podtrhuje pečlivá a výtvarná úprava, která je u edice Modrý slon pravidlem. Využití písma Merkur, které vytvořil Marek Pistora, koresponduje s hravostí veršů a vhodně doplňuje barevně střídmé ilustrace Anny Neborové.