Většina lidí u nás nebere komiks moc vážně a kresleným příběhům, často se superhrdiny s nadpřirozenými vlastnostmi v hlavních rolích, nepřisuzuje valnou uměleckou hodnotu. Jak moc se mýlí, dokazuje už dlouhá léta Art Spiegelman, jehož grafický román-memoár o dvou dílech Maus se roku 1992 nevešel do běžných kategorií Pulitzerovy ceny a porota mu musela dát zvláštní ocenění.

V Mausovi Spiegelman vykreslil pohnutou historii své rodiny za druhé světové války. Jeho otec Vladek žil s manželkou Anjou v polské Haliči, a když přišla nacistická okupace, byli oba nejprve odsunuti do židovského ghetta a posléze do koncentračního tábora v Osvětimi. Hrůzy nacistického sociálního inženýrství sice oba přežili a po válce přesídlili do Švédska (kde se jim roku 1948 narodil syn Art) a pak se jim povedlo vystěhovat se do USA. ale životy Vladeka a především Anjy byly holocaustem tragicky poznamenány. Roku 1968 spáchala Artova matka sebevraždu.

Svůj komiks pojal Spiegelman netradičně: místo lidských tváří tu vidíme zvířecí. V Mausovi jsou tedy Židé myši, Němci samozřejmě kočky, Američané psi, Britové ryby, Francouzi žabáci a Poláci prasata. Naše severní sousedy to moc nepotěšilo, ovšem Spiegelman vysvětlil, že se při tvorbě inspiroval i u komiksových postaviček – a jednou z nich bylo i roztomilé prasátko.

Maus měl obrovský úspěch. Lidé viděli v zvířecím příběhu metafory minulých událostí a hříchů a plně se jim oddali. Spiegelman dostal za oba díly Mause bezpočet cen, z nichž tu nejdůležitější jsme zmínili hned na počátku.

Ve stínu neexistujících věží
Ze slávy Mause vytěžil Spiegelman místo v časopise The New Yorker, kde vydržel až do podzimu roku 2001. Po zářijových teroristických útocích v New Yorku (celá Spiegelmanova rodina viděla oba útoky na vlastní oči, protože bydlela jen pár stovek metrů od WTC) Spiegelman z časopisu odešel. Na poslední obálce, kterou kreslil, jsou obě věže Světového obchodního centra vyobrazeny jako černé obrysy na tmavě šedém podkladu. Zprvu není patrné, o jaký symbol se jedná; čtenáři vše dojde se zpožděním, o to větší efekt však kresba má.

Stejná přízračnost obou budov provází i deset komiksových příběhů shrnutých pod názvem Ve stínu neexistujících věží. Komiks je vytištěný na tvrdých kartonových deskách novinového formátu a popisuje se v něm útěk Spiegelmanových z bytu blízko místa atentátu, hledání a vyzvedávání dětí po školkách. Do toho všeho zní pořád otázka: kdo za tuhletu apokalypsu může? A přesvědčený antibushovec Spiegelman (který si v komiksu často nasazuje myší hlavu) nejde pro vysvětlení daleko: na vině je stejně Al-Káida jako nejvyšší představitelé americké administrativy. Jako útěchu Spiegelman nabízí osm komiksových příběhů z počátku 20. století. Místo přítomnosti raději minulost, která dává naději na budoucnost.

V současnosti kreslí Spiegelman do několika časopisů jiné komiksy, ovšem osten jeho ironie vůči americkém politickým zástupcům se neotupil. Ani jako občan nerezignoval: dál bydlí s celou rodinou jen pár set metrů od jámy, která zbyla po atentátech.