Snad žádný přehled za rok 2020 se neobejde bez věty vytčené před závorku: dění v tomto roce ovlivnil covid-19. Pokud jde o literární dění, snadno vznikne dojem, že to nemohl být jiný než negativní vliv: vzpomeňme na všechny ty zrušené knižní veletrhy a festivaly, na zavřená knihkupectví, odložená či zcela zrušená knižní vydání. Zároveň se však objevily počiny, ke kterým by jinak nedošlo. V nizozemské jazykové oblasti vznikla z iniciativy literární agentury Pluh akce Českých center s názvem TsjBoekenvreters (ČKnihožrouti), série videí na FB Českého centra Rotterdam a Brusel, v nichž překladatelé, bohemisté, nakladatelé, ale i náruživí čtenáři doporučují některý z (čerstvě vydaných) nizozemských překladů české literatury. ČC Rotterdam svůj zájem o českou literaturu v nizozemštině po jistém útlumu znovu oživilo, v případě ČC Brusel, které videa přebírá, jde téměř o průlom: systematičtější pozornosti pro nizozemské překlady dosud stála v cestě orientace na frankofonní část Belgie.

Pod dojmem pandemie přeložil Kees Mercks nejprve pro své známé několik úryvků z Bílé nemoci Karla Čapka. Už v srpnu hra vyšla (poprvé v nizozemštině) v edici Slavische cahiers nakladatelství Pegasus. Vydání představili v přenosu z amsterodamské městské knihovny, pořádaném ČC Rotterdam, s názvem Karel Čapek – de visionair (Vizionář Karel Čapek) bohemisté Mercks a Eric Metz s nizozemským historikem a publicistou Ewoutem Kieftem, který se při té příležitosti s Čapkovým dílem seznámil. Kromě Bílé nemoci ho zaujala i vědecko-fantastická větev Čapkova díla. Nedávno totiž vydal svůj románový debut o nedaleké budoucnosti ovládané zcela umělou inteligencí. Besedu moderoval Michel Krielaars, šéfredaktor knižní přílohy celostátního deníku NRC Handelsblad. K počinům podníceným pandemií se řadí i osobní iniciativa vlámského spisovatele Jeroena Olyslaegerse (č. Vůle), který na jaře na své facebookové stránce denně předčítal z díla svého oblíbeného Bohumila Hrabala (v překladu Keese Merckse).

Také nizozemské vydání přepracované verze prvotiny Marka Šindelky Chyba (s nizozemským názvem Klimaatverdriet, odvozeným od autorova původně zamýšleného názvu Klimatický žal) vzniklo tak trochu mimo plán a nebývale rychle – od nakladatelova rozhodnutí po vydání uplynulo pouze půl roku. Z titulů chystaných v roce 2020 se jen Úkryt Egona Hostovského posunul na začátek roku 2021 – všechny ostatní vyšly podle plánu. Je možné, že v tom sehrál roli podpůrný program Nizozemského literárního fondu, který v roce 2020 výjimečně přispíval na vydání i nizozemským nakladatelům.

Kromě uvedených titulů obohatil Kees Mercks svou hrabalovskou bibliografii o Večerníčky pro Cassia v nakladatelství Pegasus a Bambini di Praga v edici Moldaviet nakladatelství Voetnoot. V překladu Edgara de Bruina vyšel román Jáchyma Topola Citlivý člověk a pro nakladatelství Boycott přeložil de Bruin další dvě obrázkové knížky z produkce Baobabu (od Stanislava Setínského a Chrudoše Valouška). Péčí Nadace Babička a v překladu Irmy Pieper vyšla k 200. výročí narození Boženy Němcové novela Pan učitel. Jedním novým titulem ročně pokračuje utrechtské křesťanské nakladatelství KokBoekencentrum ve vydávání knih Tomáše Halíka v překladu z němčiny. Za rok 2020 tedy vyšlo celkem devět nových překladů (oproti jedenácti v roce 2019), nicméně žánrová pestrost se nadále udržuje.

2× Hrabal

Bibliofilní vydání Hrabalových Večerníčků pro Cassia (Avondverhaaltjes voor Cassius de kat) v překladu a s doslovem Keese Merckse má vročení 2019, avšak na knihkupecké pulty se dostalo začátkem roku 2020. Vzhledem k malému nákladu byl útlý sešit, tištěný stříbrným písmem na temně modrém papíře (jde o výběr čtyř textů: Večerníček pro Cassia, Vánoční večerníček, Svátek mláďátek a Večerníček na zlatou neděli), během krátké doby vyprodaný. Přesto stačil vzbudit recenzentskou pozornost. Pod titulem Slap ouwehoeren als beste medicijn (Bohapusté žvanění jako nejlepší lék) se jí věnuje šéfredaktor knižní rubriky předního deníku NRC Handelsblad Michel Krielaars ve svém pravidelném sloupku. Krielaars Hrabala miluje, a tak nejenže nevynechá alespoň ve sloupcích jediný nový překlad Hrabalova díla (listopadové vydání novely Bambini di Praga zpracoval v lednu 2021 ve sloupku Laat de varkens maar komen en het bier vloeien, Sem s vepři, ať pivo teče proudem), ale osobní ódou na Hrabala přispěl i do zmíněné série videí Českých center ČKnihožrouti. Vedle toho vyšly tři regulérní recenze, a to v časopise De Tijd (Erik Ziarczyk: Let nu even op, Cassius, Teď dávej pozor, Cassie,), na vlámském recenzním webu Mappa Libri (Kris Velter) a na webu humanistického ústavu Nexus Instituut (Thomas Heij: Kattenverhaaltjes van de koning der Praagse letteren, Kočičí vyprávění krále pražského písemnictví). Všichni recenzenti vyzdvihují Hrabalův význam v rámci české i (východo)evropské literatury – označení „král pražského písemnictví“, jak měl Hrabala údajně charakterizovat Milan Kundera, se vyskytuje častěji. V některých recenzích jsou zmínky o dalších Hrabalových textech, které autoři znají (někdy i z jiného než nizozemského překladu): Velter připomíná tituly Praagse ironie (Pražská ironie, výbor z povídkové tvorby) a Verschoven zelfportret (Posunutý autoportrét, souborné vydání Hrabalovy trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky) – obě knihy vyšly v překladu Keese Merckse už na začátku tisíciletí. Heij stručně vypráví „kočičí“ povídku Autíčko, kterou četl v angličtině (ve sbírce All My Cats, přel. Paul Wilson), ale součástí nizozemského vydání není. Z jeho recenze vyplývá, že Kersko navštívil osobně. Poukazuje na to, že z Hrabalova díla v posledních dvaceti letech vycházejí jen drobné bibliofilie v nakladatelství Pegasus, kdežto z jeho významnější tvorby je dostupný (5. vydání 2013) pouze svazek Verpletterde schoonheid (Rozdrcená krása, přel. Kees Mercks, obsahuje texty Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samota a Obsluhoval jsem anglického krále). Heij se připojuje k hlasům, které už léta volají po rozsáhlejším vydávání Hrabalova díla v nizozemském překladu.

Tuto potřebu jen částečně uspokojují Bambini di Praga, číslo 29 z edice krátkých českých próz Moldaviet nakladatelství Voetnoot – opět v překladu Keese Merckse. Útlá knížka s již ikonickou červeno-modro-bílou obálkou a výrazným číslem svazku (o výtvarné stránce edice napsal v rubrice věnované knižním obálkám v deníku De Volkskrant Erik van den Berg pod titulem Moldaviet. Monumentaal ontwerp maakt kleine boekjes groot, Moldaviet. Monumentální design dělá z malých knížek velké) vyšla v listopadu a brzy zaznamenala první reakce. Kromě zmíněného sloupku Michela Krielaarse knížku recenzoval hned v prosinci Hans van der Heijde na literárním webu Tzum pod názvem Hrabal lezen is naar Hrabal luisteren (Číst Hrabala znamená naslouchat Hrabalovi). Peter Swanborn napsal pro deník De Volkskrant kratičkou recenzi či anotaci s názvem Bij Hrabal weet je vaak niet wie nu wie een oor aannaait (U Hrabala člověk často neví, kdo koho vlastně vodí za nos). Pod titulem Varkenskoppen (Vepřové hlavy) na knížku také upozornila Katja de Bruin v rubrice knižních tipů televizního magazínu vysílací společnosti VPRO. Více recenzentů zmiňuje, že jde o rané Hrabalovo dílo, obsahuje však již pro něj typické prvky (Swanborn mluví o „vintage“ textu). Jen Kris Velter na vlámském recenzním webu Mappa Libri vyjadřuje extrémnější názor, že jakkoliv je důležité pokračovat ve vydávání Hrabalova díla, jeho nejzásadnější knihy už v nizozemštině vyšly – Bambini di Praga jsou v jeho očích jen doplněk. „Kdo chce číst perlivou literaturu, měl by asi tento překlad nechat být a vrátit se k titulům, které vyšly už dřív v nakladatelství Bert Bakker a Prometheus,“ uzavírá Velter.

Čapkova Bílá nemoc

Letní vydání Čapkovy Bílé nemoci v nakladatelství Pegasus mělo delší náběh: jak už bylo zmíněno, přeložil Kees Mercks hru nejprve pro své známé. V červnu ji uplatnil jako jedno z videí v rámci akce Českých center ČKnihožrouti a souběžně publikoval úryvek v časopise TSL (Časopis pro slovanskou literaturu). Také účastník zmíněné besedy Karel Čapek – de visionair (Vizionář Karel Čapek) Ewout Kieft přispěl do Knihožroutů svým videem na téma této divadelní hry. Vyzdvihuje hlavně aktuálnost tématu. Moderátor Michel Krielaars vzápětí po besedě zahrnul Bílou nemoc do jednoho ze svých sloupků v deníku NRC Handelsblad – s názvem Dictators zijn bijna altijd voorspelbaar (Diktátoři jsou skoro vždycky předvídatelní), což byl zároveň jediný ohlas v tisku. Podobně byl ostatně jeho sloupek Een schrijver die je kan waarschuwen (Spisovatel, který nás umí varovat) jedinou reakcí na nizozemský překlad novely Boženy Němcové De schoolmeester (Pan učitel). „Naději jsem načerpal z novely Pan učitel, nedávno přeloženého ,věčného‘ bestselleru české spisovatelky Boženy Němcové. Je to dojemný chvalozpěv na venkovského učitele, který zasvěcuje žáky do důležitých životních záležitostí. Pana učitele si každý váží. Je to na vesnici moudrý muž, na něhož se každý může obrátit. Ví, jak to na světě chodí. Ale především ve vsi představuje civilizující faktor. Není těžké vidět obrovský rozdíl mezi panem učitelem z 19. století a jeho následovníky v 21. století.“ Krielaarsovy sloupky bohužel do značné míry suplují regulérnější reflexi nizozemských překladů české literatury v deníku NRC Handelsblad. Jediný český spisovatel, který se v uplynulém roce dočkal v tomto listě rozsáhlejšího prostoru (dvoustránkového interview s velkou fotografií), byl Marek Šindelka.

Staré známé „zázračné dítě české literatury“

K dalšímu, celkem již pátému nizozemskému knižnímu vydání z tvorby Marka Šindelky za posledních osm let, došlo nečekaně rychle. Nakladatel se v květnu během týdne rozhodl pro přepracovanou verzi Šindelkovy prozaické prvotiny Chyba a již v listopadu kniha s názvem Klimaatverdriet (doslova Klimatický žal) v překladu Edgara de Bruina vyšla. Vzhledem k pozici, kterou si Šindelka v nizozemské oblasti (a zejména ve Vlámsku) za poslední desetiletí vybudoval, ale i díky aktivnímu přístupu nakladatelství Das Mag vzbudil další Šindelkův titul okamžitě pozornost. Souběžně s listopadovým vydáním přidělila Karen Billiet v předním vlámském deníku De Standaard v recenzi s názvem Botanische thriller (Botanický thriller) knize čtyři hvězdičky z pěti. „Šindelka nerad spí na vavřínech. Každá nová kniha je pro něj i pro čtenáře výzva. To z něj činí jednoho z nejzajímavějších mladých spisovatelů v Evropě.“ Ve vlámských médiích knihu dále stejně vysoce ohodnotil Marnis Verplancke pod názvem Tsjechisch wonderkind Sindelka toont dat klimaatromans geen tearjerkers hoeven te zijn (České zázračné dítě Šindelka ukazuje, že romány o klimatu nemusí být žádné cajdáky) na webu knack.be. Do třetice napsala o knize Liese Hoebrechts pro vlámský kulturní portál Cutting Edge (Klimaatverdriet toont het einde van onze wereld volgens Marek Šindelka, Chyba ukazuje konec našeho světa podle Marka Šindelky), na němž Šindelka zabodoval už předchozím titulem Únava materiálu (Materiaalmoeheid, přel. Edgar de Bruin): byl tu vyhlášen nejlepší překladovou knihou roku 2018. Hoebrechtsová začíná připomínkou interview, které se Šindelkou vedla v říjnu 2019, při jeho tvůrčím pobytu v bruselské rezidenci Passa Porta – už tehdy jí totiž autor vyprávěl o práci na nové verzi prvotiny. O svých dojmech z četby Hoebrechtsová píše: „Jako nikdo umí Šindelka vyvolat výstižným obrazem zážitek, který také skutečně cítíme. Jazyk je pro něj nadále hřištěm a čtenář na to jen zírá s otevřenou pusou. A to navzdory tomu, že autor občas balancuje na samém krajíčku, kdy jeho popisy překračují míru. Místy to brzdí spád vyprávění, ale dochází k tomu natolik sporadicky, že nad tím rádi přimhouříme oko. Chyba je v každém případě opět román, v němž se jasně projevuje autorův talent. Marek Šindelka nepíše knihy, které by jeho čtenářům usnadňovaly práci. Kdo se tím nenechá odradit, čeká ho čtenářský trip, jaký můžeme jedině vřele doporučit.“

Kromě vlámských recenzentů se však knize věnovala i nizozemská média. Na literárním webu Tzum ji hodnotí recenzentka Kinha de Almeida Guimarães: „Přestože text na záložce tvrdí, že jde o napínavou klimatickou detektivku, není v této knize zápletka to nejpřekvapivější. Překvapivý je Šindelkův styl psaní. Vlivem krátkých fragmentů a neustále se měnící vypravěčské perspektivy se budovaný oblouk napětí v polovině knihy začíná rozpadat, ale přesto čteme dál. Ne proto, že chceme vědět, jak to dopadne, nýbrž proto, že nás některé pasáže vtahují přímo do Šindelkova světa: ,Šel v rachotu strojů a řevu lidí, v hrkání stahovaných rolet obchodů, v dětském pláči, v jektání pneumatických kladiv rozbíjejících chodník, ve svistu všech cigaret, ze kterých stovky lidí sály dehet.‘ (Hij liep in de herrie van machines en gebrul van mensen, in het geratel van neergelaten rolluiken van winkels, in kindergehuil, in het klapperen van pneumatische hamers die het trottoir kapotmaakten, in het sissen van alle sigaretten waar honderden mensen teer uit zogen.) Šindelkovo psaní je plné smyslových vjemů, nevšedních postřehů a poetických metafor. Tím se mnohé napravuje. Třeba Ninin jednorozměrný charakter jako klín vražený mezi oba kamarády nebo příliš rozvláčné scény čekání na odjezd vlaku. (…) V Šindelkově vesmíru je i temná, zlověstná budoucnost, jak ji líčí v Chybě, navzdory všemu rozkladu krásná. Jako pole bolševníků.“

V deníku Trouw knihu recenzovala Sofie Messeman:

„Lavírování mezi žánry – detektivkou, hororem, hypotetickým vyprávěním a milostným příběhem – vytváří až příliš nesourodý celek. Jenže Šindelka prostě není spisovatel, který by na složité téma, jako jsou klimatické změny, napsal přístupnou knihu. Chyba je obtížný román o obtížné pravdě. Nikdo si nepředstavuje rád obrovské následky klimatických změn, avšak Šindelka se do toho právě výslovně pouští. Strach ze stránek přímo kape. Je to strach z všemocné přírody, která vlivem klimatických změn nabyla nových podob. Skutečnost, že Šindelka dokáže tak přesvědčivě popsat moc rostlin, je nevídaný výkon.“

Jak už bylo zmíněno, v dalším velkém deníku NRC Handelsblad vyšel s Markem Šindelkou rozsáhlý rozhovor s názvem Ztratili jsme kontakt s přírodou, který vedla Persis Bekkering. Podobně jako většina vlámských recenzentů patří i ona k těm, kteří tvorbu Marka Šindelky v nizozemském překladu sledují už delší dobu. O jeho popularitě svědčí i to, že Katja de Bruin jeho román uvedla v novoročním čísle televizního magazínu vysílací společnosti VPRO mezi dvanácti doporučovanými tituly na rok 2021, nebo úspěch u knihkupců – např. v prosinci 2020 se Chyba umístila v Top 10 nejprodávanějších knih v knihkupecké rubrice Boekenraad (Knižní rada) deníku De Volkskrant, v lednu 2021 ji knihkupectví Broese Utrecht vyhlásilo překladovou knihou měsíce.

Aktualita (březen 2021): nizozemské vydání Chyby se dostalo do výběru 33 nejlépe vypravených nizozemských knih. Obálka je jinak zbarvenou variací české obálky Nikoly Janíčkové. Kolekce nominovaných knih bude vystavena např. v amsterodamském Městském muzeu (Stedelijk Museum), zaměřeném na moderní umění, bude součástí katalogu a účastní se soutěže o nejkrásnější knihu na světě.

Citlivý člověk

Po více než deseti letech se nizozemským a vlámským čtenářům připomněl Jáchym Topol románem Citlivý člověk (Een gevoelig iemand), opět v překladu Edgara de Bruina. Do nizozemské jazykové oblasti Topola v první dekádě tisíciletí uvedlo amsterodamské nakladatelství Ambo/Anthos třemi tituly (Noční práce, Kloktat dehet, Chladnou zemí), přičemž za ten poslední se v roce 2011 dostal spolu s překladatelem do finále Ceny pro evropskou literaturu (Europese Literatuurprijs). Jako představitel současné české literatury byl v té době vítaným hostem různých literárních festivalů, pobýval v Nizozemsku a Belgii na tvůrčích pobytech apod. – měl tedy podobnou pozici, jakou teď v nizozemské jazykové oblasti zaujímá Marek Šindelka.

Román Citlivý člověk vyšel v listopadu 2020 v nakladatelství Voetnoot. Stalo se téměř tradicí, že obálky českých autorů vydaných v tomto nakladatelství mimo edici Moldaviet navrhuje Miro Švolík (Urban, Hakl, Juráček). Nicméně se zdá, že po desetileté pomlce na Topola nizozemští recenzenti pozapomněli (nebo mladší generaci odrazuje tloušťka románu): z jeho největších příznivců, kteří s ním také opakovaně vedli rozhovory, Michaël Zeeman v roce 2009 předčasně zemřel a romanistka Margot Dijkgraaf se ze svého pařížského působiště zaměřuje výhradně na francouzskou literaturu. Román zatím recenzoval Hans van der Heijde na webu Tzum pod titulem Een Tsjechische odyssee (Česká odysea): „Drsný i poetický, tvrdý i citlivý, vtipný i krutý, hlubokomyslný i hovorový, realistický i surrealisticky groteskní, jednota i mnohost, ať už si vybereme kterékoliv spektrum, Citlivý člověk, nový, objemný a mimořádně dobrý román českého spisovatele Jáchyma Topola (1962) neustále ve zběsilém tempu kmitá z jedné krajnosti do druhé. (...) Po dočtení poslední stránky se čtenář nejprve bude muset vydýchat. Udiveně si říkáme, jak se Topolovi podařilo ukout tolik stylových rejstříků a takový příval příběhů v jeden celek. A pak už víme, co uděláme. Pustíme se do čtení Citlivého člověka znovu.“

Překladatel na nové vydání upozornil videem s autorovou účastí v rámci projektu Van maker tot lezer (Od tvůrce ke čtenáři), jímž se Nizozemský literární fond (NLF) snaží podpořit autory a překladatele během pandemie.

Bez překladatelského přičinění to nejde

Kromě videí pro ČKnihožrouti vystoupili nizozemští překladatelé z češtiny v uplynulém roce ze stínu častěji. Cena překladatelského časopisu Filter (Filter Vertaalprijs) i nizozemská Cena pro evropskou literaturu (Europese Literatuurprijs) se přesunuly v pandemii na internet, a tak i dvě překladatelky z češtiny, které byly v roce 2020 na tyto ceny nominované, přiblížily své překlady on-line: Irma Pieper, jedna z pěti kandidátů na Cenu Filteru, předčítala z Čapkova Hordubala, Tieske Slim, která se společně s Jiřím Kratochvilem dostala do širšího výběru Ceny pro evropskou literaturu, představila Kratochvilův román Truchlivý bůh. Tato překladatelka také navázala užší kontakty s literárním webem Tzum, a tak tam nejprve v dubnu zveřejnila svůj překlad Kratochvilova eseje Het actuele geweten van de natie (č. v Echo24 „Jiří Kratochvil vyzývá k obnově literatury jako svědomí národa“) a od září píše desetidílný blog s názvem Praag en de wereld van Ajvaz (Praha a Ajvazův svět), v němž se dělí o své zkušenosti z překládání románu Michala Ajvaze Druhé město (vyjde v květnu 2021).

2× Baobab/Boycott

Spolupráce amsterodamského nakladatelství Boycott, zaměřeného na kvalitní obrázkové knihy, s nakladatelstvím Baobab zdárně pokračuje. Do kolekce nizozemských překladů Edgara de Bruina pro Boycott přibyla knížka Stanislava Setinského Dit is Jeruzalem (To je Jeruzalém), která navazuje na slavné obrázkové průvodce českého emigranta Miroslava Šaška ze 70. let 20. století po různých světových metropolích s názvem This is…. Na knížku upozornila v rubrice knižních tipů amsterodamského deníku Het Parool Joukje Akveld. V zářijovém čísle vlámského recenzního časopisu a webu Mappa Libri titul recenzovala Elke Brand. Knihu označuje za „nádhernou ódu na toto mnohostranné, složité město“ a konstatuje, že se v knize „dá objevovat stále něco nového, takže po prvním čtení se člověk rozhodně ještě nevynadíval – ani na knížku, ani na město“.

V předvánoční době vyšel Spreekwoorden mix (Chrudošův MIX přísloví) Chrudoše Valouška. Knihu zatím recenzovala Sofie Brants na vlámském literárním webu Mappa Libri. Uvědomuje si obtížný překladatelský úkol při převodu této směsi existujících českých i mezinárodních, Valouškem všelijak poopravených nebo zcela nově vytvořených přísloví do nizozemštiny, když je přitom ještě ke všemu nutné, aby text odpovídal ilustraci. Domnívá se, že některá přísloví z českého vydání musela být v nizozemštině nutně vynechána. Ve skutečnosti Valoušek v několika případech vytvořil pro nizozemskou verzi nové linoryty, a dodal dokonce bonusové přísloví: za holandskou lodí ani žralok neplave. Nizozemské vydání se tedy sice od českého v něčem liší, ale rozhodně nemá menší rozsah. Pozoruhodné je, že je knížka pro nizozemský a vlámský trh zařazena do věkové kategorie od šesti let, přestože na pásce českého vydání autor varuje: Nekupuj dětem! Chrudoš Valoušek se v Nizozemsku představil na podzim 2018 a zaznamenal okamžitě velký úspěch: získal cenu Stříbrného štětce (Zilveren penseel). Rozhovor se zakladateli nakladatelství Boycott, nizozemsko-českou dvojicí Rosa Bernhard a Jan Popelář, vyšel na vlámském webu pulpdeluxe.be.

K úspěchům českých knížek pro děti v nizozemské jazykové oblasti patří i zařazení Čapkovy Dášeňky mezi tituly, které ve školním roce 2020/2021 hodnotí vlámská Dětská porota.

Covidové přesuny on-line a odklady

Z literárních akcí, které jsme avizovali v loňské ročence, se udělení Ceny J. A. Komenského Tomáši Halíkovi přesunulo na letošní Den J. A. Komenského, který se koná 20. března on-line. Každoroční Nacht van de Europese literatuur (Noc evropské literatury) proběhla místo v červnu až 18. září, nicméně někteří účastníci, včetně Pavly Horákové, pro opět zpřísněná opatření nemohli vystoupit na večeru osobně. Její internetový vstup je k vidění zhruba od čtvrté minuty záznamu (celý večer proběhl v angličtině).

Časopisecká vydání

Reflexi české literatury v TSL (Tijdschrift voor Slavische literatuur, Časopis pro slovanskou literaturu) obstaral v roce 2020 výhradně Kees Mercks. V čísle 84 zveřejnil kromě už zmíněného úryvku ze svého překladu Čapkovy Bílé nemoci i medailonek Aleny Mornštajnové a ukázku z jejího románu Hana – rovněž ve vlastním překladu. Vzbudit zájem některého nizozemského nakladatele o tuto autorku se však dosud nepodařilo. V prosincovém čísle 85 vyšel Mercksův medailonek básníka Lukáše Marvana a ukázka jeho veršů ze sbírky Cestovní básně v Mercksově překladu. Dobrá zpráva je, že TSL od roku 2021 zvýší frekvenci vydání na tři čísla ročně.

K zajímavým projektům on-line se zájmem o českou literaturu patří vlámská iniciativa karakters.nu. Původně recenzní web, založený Jochenem De Vosem a Robinem Hagemansem, rozšířil v roce 2019 činnost o stejnojmenné nakladatelství, zaměřené na pozapomenuté klasiky (vydání některého českého autora je v jednání). Aktivní dvojice od ledna 2021 převzala antverpský Buchbar – knihkupectví spojené s kavárnou (Scheldestraat 79), kde jsou k dostání i nizozemské překlady české literatury.

Doufejme společně s novopečenými antverpskými knihkupci a kavárníky, že v roce 2021 nastane doba, kdy budou moct svou činnost plně rozvinout.

Přehled titulů za rok 2020

Bohumil Hrabal: Avondverhaaltjes voor Cassius de kat (Večerníčky pro Cassia), obsahuje: Večerníček pro Cassia, Vánoční večerníček, Svátek mláďátek, Večerníček na zlatou neděli, překlad a doslov Kees Mercks, bibliofilní vydání, Pegasus, Amsterodam 2019 (v prodeji od ledna 2020)
Božena Němcová: De schoolmeester (Pan učitel), přel. Irma Pieper, Uitgeverij Douane, Rotterdam 2020
Karel Čapek: De witte ziekte (Bílá nemoc), Slavische cahiers č. 38, přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterodam 2020
Marek Šindelka: Klimaatverdriet (Chyba), přel. Edgar de Bruin, Das Mag, Amsterodam 2020
Jáchym Topol: Een gevoelig iemand (Citlivý člověk), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antwerpen 2020
Moldaviet nr. 29: Bohumil Hrabal: Bambini di Praga (Bambini di Praga 1947), překlad a doslov Kees Mercks, Voetnoot, Amsterodam – Antwerpen 2020
Tomáš Halík: In het geheim geloven (To že byl život?), přel. (z němčiny) Kees de Wildt, KokBoekencentrum, Utrecht 2020

Obrázkové knížky nejen pro děti:
Stanislav Setinský: Dit is Jeruzalem (To je Jeruzalém), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterodam 2020
Chrudoš Valoušek: Spreekwoorden mix (Chrudošův MIX přísloví), překlad a úprava Edgar de Bruin, Boycott, Amsterodam 2020

Česká literatura časopisecky
Tijdschrift voor Slavische literatuur – TSL (Časopis pro slovanskou literaturu, vydává Amsterodamská univerzita):
TSL č. 84
Karel Čapek: De witte ziekte (Bílá nemoc), překlad a úvod Kees Mercks
Kees Mercks: „Alena Mornštajnová“
Alena Mornštajnová: Hana (úryvek), přel. Kees Mercks

TSL č. 85
Kees Mercks: „Marvan is terug van weggeweest“ (Marvanův návrat)
Verše Lukáše Marvana (1962) ze sbírky Cestovní básně v překladu Keese Merckse.

Jiné časopisy:
Nizozemský literární web Tzum
Jiří Kratochvil: Het actuele geweten van de natie („Jiří Kratochvil vyzývá k obnově literatury jako svědomí národa“), esej, přel. Tieske Slim, Tzum , 4. dubna 2020
Tieske Slim: Praag en de wereld van Ajvaz (Praha a Ajvazův svět), desetidílná série blogů překladatelky o její práci na románu Michala Ajvaze Druhé město 

Výhled do roku 2021
Egon Hostovský: De schuilplek (Úkryt), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri Press, Amsterodam 2021
Michal Ajvaz: De andere stad (Druhé město), přel. Tieske Slim, De kleine uil, Groningen
Jiří Dvořák, Daniela Olejníková: (Bydlíme!), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterodam
Karel Čapek: (Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antverpy
Edice Moldaviet: Markéta Pilátová: (Hrdina od Madridu), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antverpy
Karel Čapek: (Život a dílo skladatele Foltýna), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterodam