Švédové si své národní ikony náležitě hýčkají: Na téma Swedenborg, Linné či Strindberg dosud vznikly stovky až tisíce stran beletrie. I ženské plejádě, jíž vévodí královna Kristina (1626-1689), už se spisovatelé a historici nejfeminističtější země Evropy věnují úctyhodně dlouho. Nestor švédské historické non-fiction Peter Englund (1957) se proto při psaní Stříbrné masky, nejnovější Kristininy literární biografie, nemusel příliš soustředit na historiografickou stránku věci a mohl plně vsadit na své výjimečné stylizační umění. Stříbrná maska se od té části Englundovy produkce, která je známa českému čtenáři (Nepokojná léta, Nepřemožitelný), výrazně liší už na první pohled. Místo mnohasetstránkového špalku, zahlcujícího historickými detaily, sepsal Englund tenkou knížku, kde v několika anachronických kapitolách beletrizuje/interpretuje vybrané epizody z Kristinina života: madridský skandál kolem Calderónovy jednoaktovky věnované právě Kristině, Kristininy pohoršující, totiž „příliš katolické“, večírky v Hamburku, Kristinino intrikaření za účelem získání neapolského trůnu aj. Autor se vyhýbá lechtivým klišé, ale do opozice vůči většině svých kolegů se staví i jinak: Zatímco ostatní Kristinu násilím vracejí z katolického exilu do Švédska, ponechává ji Englund tam, kde se vyjímá daleko přirozeněji – v Evropě.