Nebezpečně ostré medové jazýčky
Uri, Helene: Honningtunger

Nebezpečně ostré medové jazýčky

Norská lingvistka a spisovatelka Helene Uri píše ráda a téměř výhradně o ženách. Sebevědomé emancipované ženy jsou však v jejích románech ukazovány v silně pokřiveném zrcadle.

Lingvistka a spisovatelka Helene Uriová píše ráda a téměř výhradně o ženách. Sebevědomé emancipované ženy jsou však v jejích románech ukazovány v silně pokřiveném zrcadle.

Děj románu Honningtunger (Medové jazýčky) se točí okolo čtyř přítelkyň, které se pravidelně schází vždy u jedné z nich na večeři, aby si popovídaly, postěžovaly a probraly věci, které nemohu řešit se svými kolegy, dětmi, ani drahými polovičkami. Otevřenost, přátelskost, pochopení a upřímnost setkání dámského klubu jsou na každé večeři oceňovány všemi zúčastněnými.

Od prvních vět je jasné, že upřímnost je jen hraná přetvářka a přátelství potlačovaná rivalita a sobectví. Boj o nejlepší večeři (na začátku každé kapitoly, a současně každé večeře, je nejdříve popsáno menu) připomíná boj o přežití. Všechny ingredience musí být čerstvé a nakoupené pouze ve značkových obchodech, polotovary jsou zcela vyloučeny, čtyři chody nestačí a čokoládová poleva musí být samozřejmě domácí. Nevhodný střih sukně, levný parfém, drobky na koberci, pár deka navíc nikdy neuniknou komentáři přítelkyň ( Dnes ti to ale sluší, tys ale zhubla!).

Vztah čtyř žen, které si vzájemně stále zdůrazňují význam svého přátelství, je ve znamení pomluv, manipulace a skryté nenávisti, jejíž kořeny vedou až do dětství. Naschvály, nedorozumění, ublížení, která se stala ještě na základní škole, nezmizela, ale byla naopak hlavním impulsem jejich dlouholetého boje – přátelství.

Pravá tvář tohoto čtyřúhelníku se ukáže při společném víkendu v Kodani, kde přítelkyně slaví 25leté výročí svého dámského klubu. Večeře o osmi chodech v luxusní restauraci na hlavní kodaňské třídě skončí odhalením letitých intrik, rozpadem dámského klubu a společenským fiaskem – pozvraceným stolem.

Román Helene Uriové se na mnohdy ocitá na hranici, kterou je čtenář ochoten akceptovat. Až úchylná závislost žen jedné na druhé kombinovaná s nenávistí skrytou v každém medově proneseném slově je cynická, extrémní a iritující. Romány Helene Uriové však chtějí šokovat, vzbuzovat nechuť a nesouhlas. Čtenáři, kteří touží po knize ženské něhy a citlivosti, by si rozhodně měli vybrat jiný titul.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Gyldendal, 2002.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%