Konečně se na našem trhu objevil inovovaný slovník řeckých spisovatelů. Byl nakladatelstvím Leda avizován již před několika lety, ale autorský kolektiv práce završil až letos. Na knize se podílela původní skupina, která vytvářela slovník z nakladatelství Odeon vydaný roku 1975. Mnozí z autorů již nejsou mezi živými a jejich práci doplnili mladší kolegové. Slovník obsahuje úvodní studie (o starověké, byzantské a novořecké literatuře), samotný slovník, dále seznam byzantských a novořeckých hesel – zde bych poukázala na poměrně závažný nedostatek: v seznamu novořeckých hesel chybí hesla začínající na I. Následuje ediční poznámka, kterou by si měl přečíst každý uživatel knihy, neboť se týká převážně přepisu starověkých, byzantských i novořeckých jmen. U starořeckých a byzantských jmen je přepis relativně srozumitelný i pro naprostého laika, nehledě na to, že mnohá jména jsou u nás tradičně užívána.

Diskuzi vyvolává přepis novořeckých jmen, a to jak příjmení, tak křestních jmen či pseudonymů (křestními jmény a pseudonymy se v této recenzi zabývat nebudu). V ediční poznámce je sice podrobně vysvětleno, jak a proč autoři použili právě takovýto systém přepisu, ale pokud uživatel neumí novořecky a nepřečte si poznámku, bude nejspíše zmaten. Jako příklad vyberme např. jméno současné řecké spisovatelky Rey Galanaki. Ve slovníku je uvedena jako Rea Galanakisová. Autoři z jejího již přechýleného příjmení (fem. Galanaki) utvořili nejprve mask. (Galanakis) a to v češtině přechýlili. V této souvislosti se nabízí otázka, jak moc bude slovník nápomocen těm uživatelům, kteří si budou chtít nalézt další informace o autorce např. na internetu, kde forma Galanakisová samozřejmě neexistuje. Nehledě na to, že od této autorky u nás již dvě knihy vyšly, a to pod jejím původním, nepřechýleným jménem Galanaki (tuto skutečnost autoři vůbec nezohlednili). Zvláštní je, že u ženských jmen končících na -u jméno zůstalo ve většině případů v původní podobě (např. Fakinu, Jordanidu etc.). Uživatel se dle mého musí dostat do schizofrenní situace, kdy nebude schopen informace o dotyčné autorce dle tohoto slovníku vůbec nikde nalézt. Slovník se tak stává užitečným pouze vybrané skupině neogrecistů, kteří tento systém „prokouknou“. Jsem přesvědčena, že autoři mohli pro zjednodušení zvolit možná ne zcela vědecký postup, ale jistě srozumitelnější (např. Rea Galanaki(sová), Eva Vlami(sová)). Neobvyklejší případy mohou uživatele již totálně zmást: básnířka Dialechti Zevgoli-Glezu se ve slovníku vyskytuje jako Dialechti Zevgolisová-Glezosová (od mask. Glezos). Nebudu zde rozebírat další nejednotnosti v přepisu, které se ve slovníku vykytují (např. jednou Karagiozis, jindy Karagöz apod.).

Vzhledem k tomu, že nejrůznějších slovníků antické literatury je u nás celkem dost a kniha o byzantské kultuře již vyšla dvakrát, bude tato publikace zajímavá zvláště pro svoji novořeckou část. O současné novořecké literatuře se u nás informace prakticky nevyskytují a překladů bylo a je jako šafránu. Autoři si sice dali práci s dohledáním různých časopiseckých ukázek, ale jde vesměs o vědecká periodika nedostupná běžnému čtenáři, naopak chybí několik informací o publikovaných a běžně dostupných textech (např. Kostas Asimakopulos – komedie Blesk uprostřed lesa, čes. 1978, ukázky z díla Theotokase, Zografu aj. v čas. Babylon). Zrovna zakladatelka moderní novořecké „ženské“ literatury Lili Zografu ve slovníku chybí stejně jako mnoho dalších autorů, kteří by v takovémto výběru neměli chybět, ale to je již otázka na delší diskuzi o výběru autorů z literatury, která je u nás prakticky neznámá.

Na konci slovníku je ještě přehled literatury a periodik, jejichž výběr byl opět zaměřen vědecky, navíc u nás je tato literatura nedostupná. Tyto seznamy by měla spíše obsahovat vysokoškolská skripta než slovník určený běžnému čtenáři. Kniha je doplněna ještě stručným chronologickým přehledem (Historický vývoj, Poezie, Próza, Divadlo, Filozofie, Teologie, Právo, Filologie) od nejstarších dob po začátek 21. st. Po roce 2000 ovšem v přehledu úplně chybí informace z oblasti kultury.

Jistě je velmi chvályhodné, že podobné slovníky z oblastí „malých“ a pro nás neznámých literatur u nás vycházejí a čtenáři, nakladatelé i studenti je mohou využívat ke své práci, informovanosti, obohacení (není nad informaci v mateřštině). Zároveň zůstává mnoho věcí nedořešeno a v konkrétním případě novořečtiny stále neexistuje jednotný přepis jmen, anebo alespoň doporučení, jak by měla transkripce vypadat. Jak jsem uváděla již v mnoha recenzích na www.iliteratura.cz, vědečtí pracovníci pohybující se v této oblasti nejsou i nadále schopni se sejít a domluvit se na jednotném postupu, přestože neogrecistů je v ČR minimálně.