Laureátem Camoesovy ceny, prestižního ocenění pro autory píšící portugalsky, se letos stal angolský spisovatel Luandino Vieira. Luandino Vieira patří ke skupině literátů a intelektuálům lusofonní Afriky, kteří byť běloši, případně narození v Portugalsku, přijali Afriku za svou vlast a jsou spojováni výlučně s ní.

José Luandino Vieira se narodil v roce 1935 ve středním Portugalsku, ale už jako tříletý se s rodiči přestěhoval do Angoly. Dětství a mládí prožil na předměstí Luandy. Velmi záhy se aktivně přidal na stranu hnutí za nezávislost Angoly a nesouhlas s portugalskou koloniální politikou vyjadřoval natolik razantně, že byl několikrát uvězněn a v roce 1961 odsouzen ke čtrnácti letům žaláře. Po vyhlášení angolské nezávislosti byl pověřen řízením Angolské lidové televize, několik let stál v čele Angolského filmového institutu a řídil také Odbor revoluční výchovy své politické strany - Lidového hnutí za nezávislost Angoly. Je zakládající členem Svazu angolských spisovatelů. Po zhroucení parlamentních voleb a začátku další fáze angolské občanské války v roce 1992 se Luandino Vieira stáhl z veřejného života. V současnosti žije v Portugalsku.

S Vieirovým dílem je často spojován přívlastek „revoluční“. Použila jej i Lídia Jorge, když s potěšením komentovala výsledek letošního hlasování poroty v případě Camoesovy ceny. Nehodnotila tím zásluhy Luandina Vieiry jako politického revolucionáře, ale jeho specifickou roli v obohacení formální stránky angolské literatury. Luandino Vieira se jako jeden z prvních spisovatelů snažil zachytit osobitý jazyk luandských předměstí. S tím cílem vědomě narušoval syntaktická i fonetická pravidla psaného jazyka, aby co nejvíc přiblížil realitu prostředí, které se do té doby v literatuře v podstatě neobjevilo.

První knihou, v níž autor uplatnil experimentátorský a originální přístup k jazyku a kultuře portugalské Afriky byla útlá sbírka povídek Luuanda (1964), jíž předcházely sbírky A Cidade e a Infância a román A Vida Verdadeira de Domingos Xavier. Po roce 1975 vyšel román Nós, os do Makulusu a sbírka povídek No Antigamente, na Vida. Všechny jmenované povídky autor napsal ve vězení. Po roce 1980, kdy vyšla kromě jiného novela Joăo Vencio: os Seus Amores, se Luandino Vieira na dlouho odmlčel. Ovšem nyní připravuje nakladatelství Caminho vydání prvního dílu trilogie nazvané De Rios Velhos e Guerrilheiros.

Nakladatelství Odeon vydalo v roce 1980 stručný výbor z díla Luandina Vieiry pod názvem Kdysi v Angole. Šest příběhů bylo vybráno ze tří různých povídkových sbírek. V roce 1976 vyšel ve Světové literatuře překlad povídky Vavó Xixi e Seu Neto Zeca Santos, v originále zařazené do knihy Luuanda, a v Literárním měsíčníku z roku 1981 dále vyšel překlad povídky Dina. Překladatelka Pavla Lidmilová uvádí v doslovu k odeonskému vydání Luandinových povídek, že když v roce 1965 udělila Portugalská společnost spisovatelů Luandinu Vieirovi Velkou cenu za prózu, byl autor prvním spisovatelem, který toto ocenění dostal, zatímco si odpykával trest ve vězení. O další prvenství související s oceněním svého díla se Luandino Vieira postaral i letos při udělení Camoesovy ceny. Několik dní poté, kdy bylo zveřejněno rozhodnutí poroty, Luandino Vieira za cenu poděkoval, nicméně ji „z osobních důvodů“ odmítl.