„Nic mě nedokáže povznést tak, jako představa, že mi děkuje jazyk kterým žiji,“ řekl ve svém děkovném projevu brazilský spisovatel João Ubaldo Ribeiro, když 26. června 2008 přebíral za účasti prezidenta republiky v riodejaneirské Národní knihovně Camõesovu cenu. Vítězství sedmašedesátiletého prozaika, novináře a bývalého vysokoškolského pedagoga bylo snad o to hodnotnější, že se tak zařadil vedle ostatních dříve oceněných velikánů po bok loňského vítěze, portugalského žijícího klasika, Antónia Loba Antunese.

Camõesova cena (Prémio Camões) pro nejvýznamnějšího portugalsky píšícího spisovatele byla letos udělena již po dvacáté a na jejím počátku stál společný projekt portugalské a brazilské vlády. Prvním držitelem tohoto ocenění se v roce 1989 stal portugalský romanopisec a povídkář Miguel Torga. Od té doby se řady laureátů rozrostly o devět Portugalců, osm Brazilců, dva Angolany (z nichž José Luandino Vieira v roce 2006 odmítl cenu převzít) a jednoho Mozambičana. Ostatní africké lusofonní země nemají mezi držiteli ceny zastoupení.

Rodák z bahijského ostrova Itaparicy João Ubaldo Ribeiro, který v Brazílii vystudoval práva a v USA politické vědy, se do povědomí čtenářů zapsal především romány Seržant Getúlio (1971, Sargento Getúlio), Ať žije brazilský lid (1984, Viva o povo brasileiro) nebo Ještěrčin úsměv (1989, O Sorriso do lagarto). Dílo Bída a velikost Beneditiny lásky (2000, Miséria e grandeza do amor de Benedita) bylo první knihou vydanou v Brazílii pouze v elektronické podobě. Zatím poslední autorův román Deník z majáku (Diáro do Farol) je z roku 2002. Ribeiro je rovněž autorem souboru povídek Vencecavalo a ti druzí (1974, Vencecavalo e o outro povo), mnoha sbírek esejů a fejetonů a dvou knih pro děti.

Úspěšnost spisovatelů se v Brazílii posuzuje nejen na základě akademických měřítek. O velké oblibě Joãa Ubalda Ribeiry nesvědčí pouze počet prodaných knih, ale rovněž fakt, že většina románů byla zfilmována, nebo se stala předlohou pro televizní seriál. Doposud nejznámější román Ať žije brazilský lid, který bývá považován za satirickou vizi historického vývoje brazilské společnosti od sedmnáctého století do současnosti a jejího formování z různých etnických skupin, byl na karnevalu v roce 1987 zvolen jako hlavní téma alegorického průvodu pro školu samby Império da Tijuca.