Povídková sbírka Malá bezvýznamná nedorozumění netvoří tématicky sevřený celek jako většina ostatních Tabucchiho děl, přesto se zde nejedná ani o volný sled zcela nezávislých povídek. Společné téma nedorozumění či dvojznačnosti (italské slovo “equivoco” lze přeložit více způsoby), které volně prochází všemi povídkami, totiž otevírá prostor pro příběhy nejrůznějšího charakteru. V průběhu jedenácti povídek, které se odehrávají v různých dobách na různých místech (v Lisabonu, na Riviéře, na trase z Bombaje do Madrásu aj.), tak může čtenář formou krátké ale pronikavé psychologické sondy nahlédnout do zajímavých osudů, které jsou někdy velmi překvapivé, jindy zdánlivě civilní. Až lze nabýt dojmu, že tato heterogenita je cílená a svázaná s ústředním tématem – jako by teprve celek ve své pestrosti a různorodosti mohl podat svědectví o nejednoznačnosti světa...

Smysl společného tématu vysvětluje sám autor v Úvodní poznámce, z níž zde překládám úryvek:

“V baroku milovali dvojsmysly. Calderón a další pozvedli dvojznačnost na metaforu světa. Dle mého názoru je k tomu podněcovala víra, že v onen den, kdy procitneme ze snu, že jsme živi, bude naše pozemské nedorozumění konečně vyjasněno. Přeji jim, aby tam nenalezli Nedorozumění bez odvolání. To se ostatně uvidí.
I já mluvím o nedorozuměních, ale nemyslím si, že je miluji, spíš jsem zde k tomu, abych je odhaloval. Nedopatření, nejistota, opožděné pochopení věcí, marné nářky, matoucí vzpomínky, hloupé a nenapravitelné chyby – věci nepatřičné a nehodící se na mě působí neodolatelnou přitažlivostí, jako by to bylo mé poslání, jistý druh chudého stigmatu bez vznešenosti. Vědomí toho, že se zde jedná o oboustrannou přitažlivost, mi neskýtá přímou útěchu. Mohlo by mě uklidnit přesvědčení, že bytí je nejednoznačné samo o sobě a že uštědřuje různá nedorozumění nám všem, ale to by byl asi princip nepříliš odlišný od barokní metafory.”

Co se týče formální stránky této povídkové sbírky, nemůžeme zde hovořit o jednotném kompozičním principu ani o formální různorodosti - ve všech povídkách se totiž odráží autorův výrazný rukopis. Dalo by se říci, že povídky (které byly sepsány v různé době) představují určité variace na kompoziční schémata typické pro Tabucchiho v 70. a 80. letech. Výsledkem je skutečně pestrý soubor (obsahově i formálně), vystihnout tento celek jednotnou charakteristikou je ovšem prakticky nemožné.

Příběhy jsou vyprávěny v ich nebo v er-formě. Příznačné je pro mnohé povídky prolínání časových plánů, které výrazně ovlivňuje stavbu vlastního příběhu. V prvním plánu, který se přibližně kryje s časem vypravování, prožívá hrdina určitý rámcový příběh, může to být jen krátká procházka, chvilkové zamyšlení či pozorování okolí - to ho ovšem dovede ke vzpomínkám a hlubšímu zamyšlení nad minulostí a sebou samým. Vyprávěný čas tak nakonec může obsáhnout velkou část hrdinova života. Různá fakta, předměty a místa v něm totiž spontánně evokují různé okamžiky z minulosti ve volném spádu vzpomínek, které nepostrádají poezii. Nejedná se zde ovšem o joyceovský volný proud vědomí - zdánlivě náhodné myšlenky a vzpomínky se postupně doplňují, zapadají do sebe a skládají obraz hrdinova života – jsou jakousi rekonstrukcí jeho minulosti, tak jak jsme tomu zvyklí například z detektivek, ke kterým Tabucchiho díla někdy bývají přirovnávána. Obraz je však v závěru nedokončen, uzavřena je jen rámcová příhoda v prvním plánu. Děj v minulosti rozběhnuvší se různými směry tak klade různé otázky týkající se hrdinova života, což otevírá prostor pro čtenářovu imaginaci a dodává příběhu zvláštní poezii – pro Tabucchiho díla typickou.

Asi nejvýrazněji je tento princip rekonstrukce minulosti obsažen v povídce Stanze (Místnosti). Hrdinka Amalia tu prochází místnostmi svého domu, v němž prožila celý život, pozorujíc staré známé předměty, které v sobě nesou své příběhy a asociují v ní další příběhy z jejího a hlavně Guidova života. Postupně pak Amalia dojde až ke Guidovu pokoji a my pochopíme, že je to její bratr, který je již delší dobu těžce nemocný a že Amalia vlastně celý svůj život obětovala pro něho. V této povídce je navíc výrazná kategorie prostoru, neboť pohyb v prostoru zde určuje pohyb ve vzpomínkách a tudíž v čase. Obdobnou dichotomii ostatně vyjadřuje polysémie slova “stanza”, které má v italštině jak význam “místnost” tak i “stance” (tedy poetický útvar - typ strofy).

V mnohých povídkách je paměť hrdiny výrazným dějovým činitelem a reprodukce paměťových mechanismů má navíc za následek určité setření časových rovin: uplynulé události jsou prostřednictvím vzpomínek zpřítomněny a postaveny na jednu rovinu doprostřed hrdinova aktuálního světa. Objevuje se tak paradox koexistence blízkosti a vzdálenosti, bizarní obrazy vytvořené spojením konkrétních, detailně popsaných věcí či míst s nejasnými vzpomínkami, které dodávají příběhům zvláštní nostalgii. Předměty jsou tu navíc hmatatelnými svědky minulosti, jejíž základy jsou rozkrývány, což spolu se záhadností některých příběhů opět odkazuje na detektivní žánr.

S podobným principem se lze ostatně setkat v Tabucchiho Indickém nokturnu, kde je “hledání” základní náplní příběhu a kde nejasnost vlastního cíle kontrastuje s detailními popisy míst, osob a zvyklostí, na které hrdina během své indické pouti narazí (často aniž by je vlastně hledal). Pro Malá bezvýznamná nedorozumění je pak spíše než hledání příznačné nacházení - a to nacházení zvláštních (někdy až dvojznačných) souvislostí mezi věcmi či událostmi, které lidská paměť náhodou vynese do popředí; Tabucchi ostatně bývá označován za literární protějšek italských mistrů metafyzické malby jako je třeba Giorgio de Chirico, jehož metafyzický svět tvořený neobyčejně seskupenými předměty je blízký snovému světu.

Odkazy na internetu:

http://www3.unibo.it/parol/articles/bregman.htm#_ednref3

Jazyk: angličtina; článek s názvem "Winding Roads without Signposts or Destination: Thwarted Desire in Two Stories from Tabucchi’s Piccoli equivoci senza importanza" od C. M. Bregmanové. Obsah: literárněvědná analýza povídek Malá bezvýznamná nedorozumění a Rebus.

http://baruffi.ceva.infosys.it/5b/tabucchi/equivoci.htm

Jazyk: italština; obsah: krátká recenze knihy, v níž je povídkám přiřazen charakter detektivního žánru.

http://www.feltrinelli.it/SchedaLibro?id_volume=673566

Jazyk: italština; stránky nakladatelství Feltrinelli, v němž kniha vyšla. Obsah: krátká recenze z přebalu knihy.

http://www.europecinefestival.org/tabucchi/rebus.htm

Jazyk: italština; obsah: recenze filmu Rebus, který v roce 1988 natočil režisér Massimo Guglielmi podle stejnojmenné povídky z Tabucchiho sbírky.

Sekundární literatura:

Lepschy, L.: ”The Role of Memory in Antonio Tabucchi’s Piccoli equivoci senza importanza.” In: Ferraro, B., Prunster, N. (vyd.): "Antonio Tabucchi: A Collection of Essays". Spunti e Ricerche 12, 1996-97, str. 61-70.

Meschini, M.: ”Tra storia e finzione: il gioco del tempo nella narrativa di Antonio Tabucchi.” Quaderni d’Italianistica 19, 1-2/1998, str. 101-113.