Isaac Bashevis Singer se narodil 14. 7. 1904 v Polsku. Pocházel z ortodoxní rodiny, která měla z obou stran rabíny. Jeho otec, Pinčos Mendel Singer, byl pomocným rabínem u chasidského rabína, když však byly Isaakovi čtyři roky, rozhodl se přestěhovat i s rodinou do Varšavy, kde usiloval o samostatnou rabínskou existenci v chudinské čtvrti. V roce 1917, na sklonku první světové války, odjela matka s tehdy třináctiletým Isaakem ke své rodině do haličského Bilgoraje, kde se židovské zvyky udržely beze změny po celá staletí. Jak sám spisovatel později poznamenal, měl možnost vidět minulost takovou, jakou opravdu byla, a v židovské historii prostě žil – měl pocit, že čas běží nazpátek. Nejvíce však na dospívajícího autora patrně zapůsobil jeho starší bratr Jošua – doporučil mu Dostojevského Zločin a trest, seznámil ho s evropskými filozofy včetně exkomunikovaného židovského kacíře Spinozy a přivedl ho také do malířského ateliéru, mezi emancipované Židy, kteří zcela splývali se svým křesťanským okolím. Prozaik a dramatik Jošua se navíc stal redaktorem časopisu Literarishe Bletter a mohl tak svého sourozence ve Varšavě zaměstnat jako korektora.

Počátkem 30. let se Jošua Singer proslavil románem Blázen Joše (Joše Kalb, 1932), který byl zakrátko přeložen z jidiš do angličtiny, a jako úspěšný spisovatel odjel do Spojených států. Zachránil tak patrně život i Isaakovi, neboť ten ho v roce 1935 následoval. Nový svět ho však vůbec neokouzlil – neuměl dobře anglicky a po příjezdu nerozuměl ani bratrově rodině, která často mluvila pouze „novým jazykem“. Navíc nadobro zmizel i svět, který tak dobře znal – na jedné straně uzavřené komunity štetlů a na straně druhé intelektuální vřava Varšavy s nesčetnými debatami o osvícenství, sionismu a socialismu. Úpadek jidiš ve Spojených státech spolu s dosavadními životními zkušenostmi ho zdrtil natolik, že několik dalších let vůbec nemohl psát – pouze přispíval do jednoho z newyorských jidiš deníků Der Forverts recenzemi a črtami (tady používal pseudonym Warshawski, zatímco v Polsku ještě publikoval většinou pod pseudonymem Bashevis, který byl odvozen ze jména matky Batšeby).

V roce 1943 vyšel mladšímu Singerovi v Americe jeho první román, Satan v Goraji (Satan in Goray), dílo, které již v roce 1935 uvedlo pod názvem Shoten an Goray jedno varšavské jidiš nakladatelství a k němuž teď autor přidal čtyři nové povídky. Skutečným impulsem k dalšímu tvůrčímu rozmachu se však stala až smrt bratra Jošuy, který zemřel po srdečním záchvatu v roce 1944. Isaac Bashevis jakoby pocítil potřebu převzít štafetu a v roce 1945 začal na pokračování vydávat obsáhlou rodinnou ságu nazvanou Rodina Moskatova, která se o pět let později objevila také v knižní podobě. Později téhož roku se Rodina Moskatova (The Family Moskat) stala prvním Singerovým románem přeloženým do angličtiny. Seriózní kritickou pozornost a slávu mezi širokými čtenářskými kruhy však autorovi zajistila až povídka Hlupák Gimpl (Gimpel the Fool), jež v kongeniálním překladu Saula Bellowa vyšla roku 1953 v časopise Partisan Review. Brzy následovala dlouhá řada především kratších i delších próz, ale také vzpomínky, hry a přes tucet knih pro děti. V roce 1978 bylo Singerovo dílo po zásluze oceněno Nobelovou cenou za literaturu a spisovatel musel často proti své vůli hrát roli celebrity pro ty své americké čtenáře a obdivovatele židovského původu, kteří v něm viděli vševědoucího učitele a pouto ke svému židovskému dědictví (viz kupříkladu povídka Večírek v Miami, angl. A Party in Miami Beach). Isaac Bashevis Singer zemřel 24. 7. 1991 v Miami na Floridě.