Španělský spisovatel Antonio Muñoz Molina (1956) je španělskou literární kritikou pokládán za jednu z nejvýraznějších postav současné prózy. Pochází z provincie Jaén. Studoval žurnalistiku v Madridu a dějiny umění v Granadě.

První román Beatus ille vydal v roce 1986 a získal za něj cenu Ícaro. O rok později slavil úspěch s románem El invierno de Lisboa (Zima v Lisabonu), který byl oceněn cenami Premio de la Crítica a Premio Nacional de Literatura. Neméně úspěšný byl román El jinete polaco (Polský jezdec, 1991) umístěný do andaluské vesnice Magina.

Propracovaný styl a vysoká jazyková úroveň mu zajistily čtenářský úspěch a prestižní cenu Premio Planeta a další Premio Nacional de Literatura. V roce 1995 byl zvolen členem Královské akademie. Od té doby úspěšně pokračuje v literární činnosti. Je nositelem francouzského Řádu rytíře umění a v roce 1998 obdržel za knihu Plenilunio cenu Fémina za nejlepší zahraniční román.

Romány Muñoze Moliny jsou zpravidla zasazeny do nedávné španělské historie a jsou v nich patrné prvky detektivního románu. Mezi jeho další díla patří romány: Beltenebros (1989), který líčí příběh lásky a intrik na politickém pozadí poválečného Madridu, Los misterios de Madrid (Tajnosti Madridu, 1992), El dueño del secreto (Pán tajemství, 1994), Ardor guerrero (Válečnické nadšení, 1995) z vojenského prostředí, Sefarad (2001), novely: Carlota Fainberg (1999), En ausencia de Blanca (2001).