Ve dne v noci chodil a hledal pohled vraha. Hrdina románu Za úplňku španělského spisovatele Antonia Muñoze Moliny hledal umanutě oči, v jejichž pohledu musela zůstat stopa po hrůzném zločinu. Policista, který pracoval dlouhá léta jako odborník na terorismus v Baskicku si na smrt zvykl. Z jeho otupělosti ho vytrhl až nový zločin. Odehrál se po jeho přeložení do blíže neurčeného jihošpanělského městečka. Pedofil, jenž se pokusil znásilnit a potom zabil malou holčičku je pro inspektora nový druh zločince a pohled na mrtvolku malé Fátimy zatřese s celým jeho životem.

Silné zbraně
Antonio Muñoz Molina (1956) se v mnoha rozhovorech zmiňuje o tom, že jeho největší spisovatelskou ambicí je „vcítit se do jiného člověka“. Co bychom u někoho jiného mohli považovat za banalitu, je Molinovou nejsilnější zbraní. Postava vraha i policejního inspektora jsou navíc symboly dvou období španělských dějin. A historie je Molinova další silná stránka. Historik umění a novinář od roku 1984 napsal více než dvacet knih, za něž sbírá jedno literární ocenění za druhým. Zázračné dítě španělské literatury totiž píše velmi nešpanělsky o velmi španělských věcech.

Vyhýbá se košatým jazykovým experimentům a jeho styl vychází mnohem více z anglosaské tradice a kombinuje prvky detektivního románu s žurnalistickou břitkostí. Detektivní zápletka, postava policejního inspektora, detaily soudních pitev, to všechno u Moliny tvoří pouhý rámec k obrazu, kterým je přesné vykreslení devadesátých let ve Španělsku. Přechod k demokracii byl tehdy považován za dovršený, ale přesto v celé společnosti přežívaly bez historické reflexe staré rány z občanské války, které prosakují do života hlavních postav knihy. Policejní inspektor, syn vězněného republikána násilím odtržený od matky a poslaný na převýchovu do jezuitského internátu je v jednom životním období práskačem frankistické tajné policie, v jiném bojuje proti teroristům. Na konci knihy však v sobě nachází při pohledu na zmrzačené tělo oběti pedofila poslední zbytky lidské důstojnosti a schopnosti někoho milovat.

Vrah naopak symbolizuje rozpory moderní španělské společnosti. Naprosto nevýrazný mladík prodává na tržnici ryby, protože jeho otec onemocněl a on musí táhnout dál káru rodinného podniku, který nenávidí. Inspektor nakonec vraha vypátrá a zatkne. Jedná se však o „slušného“ mladého muže, který se navíc ve vězení obrátil na víru a vítá inspektora ve vězení s biblí v ruce. A policista ví, že si odsedí nanejvýš deset let. „Ve třiceti a něco budeš zase venku a uděláš totéž, co jsi udělal teď, a jestli tě znovu chytnou, odsedíš si dalších pár let, a budeš ještě pořád silný a nebezpečný, až tě pustí, pokud se tomu tvému Bohu nezlíbí, abys do té doby umřel,“ hořce konstatuje inspektor. Jako by Molina v těchto větách románu napsaného před jedenácti lety předvídal osud jiné zavražděné holčičky, kterou letos v lednu znásilnil a zabil v jihošpanělské Huelvě pedofil, kterého předčasně za dobré chování pustili z výkonu trestu.

Molinův román je přesnou mapou psychiky zločince a jeho inspektor svědomím španělských dějin. Oba jsou přitom dvě strany téže mince – nemohou změnit své činy a každý z nich je obětí vlastní slabosti.