Druhý román Patricka Devilla (1987: Cordon bleu, 1992: Le feu d´artifice), autora, jehož kritika řadí k tzv. novému novému románu (spolu se spisovateli jako například J. Echenoz, J.-Ph. Toussaint, M. Redonnetová).

Kniha La longue vue (Dalekohled) nabízí na první pohled jednoduchou historku o stárnoucím vědci, jenž se vydává hledat svou dávnou lásku, a o jiném vědci, mladíkovi, který si shodou okolností má během daného léta vydělávat jako vychovatel jisté slečny. Čtenář se po troškách, zprostředkovaně, jakoby zběžným pohledem do dalekohledu, dozvídá informace o dětství prvního z hrdinů, nachází letmé zmínky o jeho milostném příběhu, jenž nedopadl dobře, a zároveň se dočítá bezprostřední údaje popisující, jak se odvíjí vztah mladého vědce se slečnou. Zpočátku osudy obou vědců spojují jen zběžné události a titěrnosti, třeba oblázek. Nakonec se vyjeví nečekané souvislosti.

Text jemně koření citace vědeckých teorií, matematické a fyzikální oříšky, ornitologické popisy, pravidla hry go, pokus o nové pojetí historie…

Ta jednoduchá historka je však ve své podstatě román s promyšlenou stavbou, kde vše souvisí se vším, vše se "točí pořád dokola", jak už to ostatně v životě bývá.