Dvě bezejmenné palestinské dívky, drásavý psí štěkot a život v nepřekročitelných hranicích. Román Podružný detail je tenká kniha s dlouhým dozvukem, která se snaží popsat něco nepopsatelného bez jediné emoce navíc. Nechce se zalíbit, ale zarýt se pod kůži a zůstat tam.
Sedíme u stolu a loupeme krevety. Radka z Pardubic, co žije ve Faru, její dcery Mariánka, Adélka a Lucie, kluk Mariánky z Jemenu Mahmud a stážistky v české škole ve Faru Káča a Ivča. Konverzace se plynule odehrává v angličtině, portugalštině a češtině.
Jakými proměnami prošla česká literární tvorba pro děti a mládež v posledním desetiletí? Odpověď hledají Jitka Nešporová a Kamila Drahoňovská v textu…
Recenze Martina Lišky na knihu Ženy u oltáře, jejímž jsem autorem, obsahuje několik nepřesností a mírných invektiv, rád bych na něj proto reagoval.…
Dvě bezejmenné palestinské dívky, drásavý psí štěkot a život v nepřekročitelných hranicích. Román Podružný detail je tenká kniha s dlouhým dozvukem, která se snaží popsat něco nepopsatelného bez jediné emoce navíc. Nechce se zalíbit, ale zarýt se pod kůži a zůstat tam.
Jak fungovala česká média v devadesátých letech a na počátku milénia, jaké to bylo pracovat jako zahraniční dopisovatel a je opravdu Blízký a Střední východ tak nepochopitelný, jak nám může připadat?
Recenze Martina Lišky na knihu Ženy u oltáře, jejímž jsem autorem, obsahuje několik nepřesností a mírných invektiv, rád bych na něj proto reagoval. Martin Liška volil ve své recenzi sympatický sarkasmus, dovolím si tedy reagovat v podobném tónu, zdvihaje tak hozenou rukavici.
Postavy antropomorfizovaných zvířat mají sice milé výrazy a jejich velké hlavy jako by patřily do komiksu pro děti, první pohled ale klame. Krátký komiksový román je krvavá noirová detektivka se sériovou vražedkyní v hlavní roli.
Norský klasik dokázal několika úsečnými větami postihnout prázdnotu mezilidských vztahů i křehké okamžiky blízkosti. Nový český výbor povídek Kjella Askildsena ukazuje, proč jeho dílo neztrácí na síle.
Jak fungovala česká média v devadesátých letech a na počátku milénia, jaké to bylo pracovat jako zahraniční dopisovatel a je opravdu Blízký a Střední východ tak nepochopitelný, jak nám může připadat?
Jak se proměnil přístup společnosti k jaderné energetice, kolik je na světě reaktorů, co vše patří do kompetence Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a může jeho ředitelka odjet na dovolenou? V prvním samostatném knižním rozhovoru se představuje Dana Drábová, špička v oboru, zapálená místostarostka a osobnost, na jejíž slovo veřejnost zkrátka slyší.
Poezie v próze, popisné útržky bez interpunkce, nespoutaný rytmický řetězec slov a pocitů mladého muže, který by mohl být kdokoliv a který nám ovlivněn životem na madridském sídlišti nastiňuje, co cítil, ale nevyslovil. Nostalgický pohled na obyčejné chvíle party kluků, nějaké léto, nějaké město, nějací kluci, blíže neurčené hlasy a názory.
Recenze Martina Lišky na knihu Ženy u oltáře, jejímž jsem autorem, obsahuje několik nepřesností a mírných invektiv, rád bych na něj proto reagoval. Martin Liška volil ve své recenzi sympatický sarkasmus, dovolím si tedy reagovat v podobném tónu, zdvihaje tak hozenou rukavici.
Před překladatelkou stál nelehký úkol vzhledem k tomu, jak mimořádně náročný, ba blízký hlavolamům je Varronův text, a to pokud se týká reálií z antického práva, vojenství, náboženství na straně jedné a lingvistických problémů na straně druhé.
