Probudíte se na mezinárodním letišti Air Harbor.

Při každém vzletu nebo přistání, když se letadlo víc naklonilo na křídlo, jsem se modlil, ať havarujeme. Ten okamžik, kdy bysme mohli umřít, bezmocní a nacpaní do trupu jako lidský tabák, léčí moji nespavost narkolepsií.

Takhle jsem poznal Tylera Durdena.

Probudíte se na O’Hareho letišti.

Probudíte se na LaGuardiově.

Probudíte se na Loganově.

Tyler pracoval na částečný úvazek jako promítač v kině. Tyler byl už takový, že mohl dělat jenom noční směny. Když nějaký promítač onemocněl, z odborů volali Tylerovi.

Někteří lidi jsou noční lidi. Někteří lidi jsou denní lidi. Já můžu pracovat jenom ve dne.

Probudíte se na Dullesově.

Když umřete na služební cestě, životní pojistka se vám vyplatí trojnásobně. Já se modlil za střih větru. Modlil jsem se za pelikány nasáté do turbín a za uvolněné matky a za led na křídlech. Při vzletu, když se stroj hnal po ranveji a klapky šly nahoru, když my měli sedadla ve vzpřímené poloze a stolečky složené a všechna osobní zavazadla uložená nahoře v přihrádkách, když se konec ranveje řítil k nám a my uhasili všechno hořlavé, modlil jsem se za havárii.

Probudíte se na Loveově letišti.

Když šlo o dost staré kino, Tyler v promítací kabině měnil kotouče. To máte v kabině dvě promítačky a jedna běží.

Vím to, protože to ví Tyler.

Na druhé promítačce je nachystaný další kotouč. Většinu filmů tvoří šest nebo sedm malých kotoučů, které se promítají v určitém pořadí. V novějších kinech se kotouče spojí do jednoho velikého půldruhametrového kotouče. Díky tomu nemusíte mít dvě promítačky a měnit kotouče, přepínat tam a zpátky, nasadit jeden, pustit, nasadit na další promítačce druhý, pustit, nasadit na první promítačce třetí.

Pustit.

Probudíte se na letišti Seattle-Tacoma.

Prohlížím si lidi na laminovaném štítku na sedadle. Nějaká žena plave v moři, hnědé vlasy se za ní rozprostírají, na prsa tiskne polštářek ze sedačky. Oči má doširoka otevřené, ale nesměje se a nemračí se. Na jiném zase lidé klidní jako hinduistické krávy sahají po kyslíkových maskách, co vyhřezly ze stropu.

Určitě nějaká mimořádná událost.

Áá.

Ztrácíme tlak v kajutě.

Áá.

Když se probudíte, jste na letišti Willow Run.

Staré kino, nové kino, když má Tyler dopravit film do dalšího sálu, musí film zase rozdělit na původních šest nebo sedm kotoučů. Ty malé kotouče se zabalí do dvou šestiúhelníkových kovových kufříků. Každý kufřík má nahoře rukojeť. Zaberte za ni a vyhodíte si rameno. Tak jsou těžké.

Tyler dělá banketového číšníka, obsluhuje v jednom hotelu v centru, a Tyler je i promítač pracující pro promítačské odbory. Nevím, jak dlouho Tyler makal po všechny ty noci, kdy já nemohl spát.

Ve starých kinech, kde se jede na dvě promítačky, musí promítač být po ruce, aby přepínal mezi přístroji v přesném okamžiku, takže diváci vůbec nezpozorují, kdy jeden kotouč začal a jiný skončil. To musíte sledovat takové bílé tečky v pravém horním rohu plátna. To je varování. Dívejte se na film, na konci kotouče uvidíte dvě tečky.

V branži se jim říká „cigaretové dírky“.

První bílá tečka upozorňuje, že zbývají dvě minuty. Musíte zapnout druhou promítačku, aby se pořádně rozjela.

Druhá bílá tečka, to je pětivteřinové upozornění. Vzrůšo. Stojíte mezi dvěma promítačkami a v kabině je vedro od xenonových zářivek, do kterých kdybyste se podívali zpříma, tak oslepnete. Na plátně se mihne první tečka. Ve filmu vychází zvuk z velikého reproduktoru za plátnem. Promítací kabina je zvukotěsná, protože v ní dělají randál kolečka sunoucí film kolem čočky rychlostí jedna celá osm metru za sekundu, třiatřicet obrázků na metr, kolem sviští šedesát rámečků ve vteřině a celé to rachotí jako kulomet Gatling. Když běží obě promítačky, vy stojíte mezi nimi a držíte obě za páčky závěrek. Na fakt hodně starých promítačkách vydá na konci osa kotouče zvukové znamení.

Tečky tam zůstanou, i když už film běží v televizi. I když se promítá v letadle.

Jak se většina filmu převíjí ze zdrojového kotouče na cílový, cílový se točí pomaleji a zdrojový se musí točit rychleji. Na konci se už zdrojový kotouč točí tak rychle, že se ozve zvukové znamení, které vás upozorní, že se blíží výměna kotoučů.

Ve tmě je horko od žárovek, co jsou uvnitř promítaček, zazní zvukové znamení. Stojíte mezi oběma promítačkami, v každé ruce máte jednu páčku a sledujete roh plátna. Blikne druhá tečka. Odpočítáte do pěti. Zavřete jednu závěrku. Zároveň druhou otevřete.

Výměna kotoučů.

Film pokračuje.

Nikdo v hledišti o tom nemá páru.

Zvukové znamení je na zdrojovém kotouči proto, aby si promítač mohl dát šlofíka. Promítač vůbec dělá řadu věcí, které by dělat neměl. Každá promítačka zvukové znamení nemá. Když jste doma, někdy se ve tmě probudíte hrůzou z toho, že jste usnuli v kabině a prošvihli výměnu kotoučů. Že vám diváci vynadají. Diváci byli okradeni o svůj filmový sen – a ředitel kina zavolá na odbory.

Probudíte se na Crissyho letišti.

Kouzlo cestování, zdrobnělý život, je všude, kam se vrtnu. Jdu do hotelu, tam je titěrné mejdlíčko, titěrné šampónky, máslíčko po jedné porci, titěrná ústní voda a zubní kartáček na jedno použití. Naskládejte se do standardního sedadla v letadle. Je z vás obr. Malér je v tom, že máte příliš velká ramena. Nohy jako z Alenky v říši divů jsou najednou tak sedmimílové, až se dotýkají nohou toho, kdo sedí před vámi. Přivezou jídlo, miniaturní kutilskou soupravičku kuřecího Cordon Bleu, na způsob skládačky, aby vás to zaměstnalo.

Pilot rozsvítil ty světelné nápisy o sedadlech a pásech, takže vás zdvořile požádáme, abyste už nechodili po kabině.

Probudíte se na Meigsově.

Někdy se Tyler vzbudí ve tmě, hlava mu třeští hrůzou, že prošvihl výměnu kotoučů, anebo že se film přetrhl, anebo že se pás v promítačce posunul a ozubená kolečka vysekávají jednu dírku za druhou do zvukové stopy.

Když takhle film projde ozubenými kolečky, světlo ze žárovky pak svítí skrz zvukovou stopu a na vás místo dialogu pálí zvuk jako od vrtulníkových lopatek, čak čak čak, a dírkami od zubů prolétají návaly světla.

Co by ještě promítač neměl: Tyler dělá z nejlepších jednotlivých okének filmu diapozitivy. Ve vůbec prvním filmu, kde se objevila zcela odhalená lidská postava, byla nahá scéna s herečkou Angií Dickinsonovou.

Než kopie filmu dorazily ze západního pobřeží do kin na východním, nahatá scéna byla pryč. Jeden promítač si vzal okénko. Druhý promítač si vzal okénko. Každý si chtěl pořídit diák s nahatou Angií Dickinsonovu. Pak se do kin dostalo porno a tihle promítači, někteří tihle chlápci nashromáždili přímo bájné sbírky.

Probudíte se na Boeingově.

Probudíte se na LAX.

Dneska večer je letadlo skoro prázdné, takže se nežinýrujte, složte područky do opěradel a protáhněte se. Protáhněte se našikmo, s ohnutými koleny, zlomení v pase, se složenými lokty, přes tři nebo čtyři sedadla. Já si nastavím hodinky dvě hodiny zpátky nebo tři hodiny dopředu, na tichomořský, horský letní, centrální nebo východní čas; hodinku ztratíš, hodinku získáš.

Tohle je tvůj život – a končí, minutu po minutě končí.

Probudíte se na Hopkinsově v Clevelandu.

Probudíte se na Seattle-Tacoma, už zase.

Jste promítač a jste utahaný a vzteklý, ale hlavně se děsně nudíte, takže začnete tím, že seberete jediné okénko z pornografické sbírky nějakého jiného promítače, kterou jste našel schovanou v kabině, a pak vlepíte tohle okénko s trčícím rudým penisem nebo se zívající vlhkou pochvou v detailním záběru do jiného celovečerního filmu.

Je to jeden z těch rodinných filmů o domácích zvířátkách, rodina na cestách někde opustila psa a kočku a ti dva musí najít cestu zpátky domů. Na kotouči číslo tři, hned po scéně, v níž pes a kočka, kteří mají lidské hlasy a povídají si spolu, snědli něco z popelnice, se bleskem mihne ztopořený pyj.

Tyler tohle dělá.

Jednotlivé okénko filmu zůstane na plátně jen šedesátinu vteřiny. Rozdělte vteřinu na šedesát stejných dílů. Tak dlouho ta erekce trvá. Tyčí se do výšky čtyř podlaží nad popkornovým obecenstvem, je kluzká a rudá a strašlivá a nikdo ji nevidí.

Probudíte se na Loganově, už zase.

Dost děsný způsob cestování. Objíždím pracovní schůzky, na které se šéfovi nechce. Dělám si poznámky. Pak se vracím.

Kamkoli se vrtnu, tam budu proto, abych aplikoval vzoreček. Abych udržel tajemství v bezpečí.

Jednoduchá aritmetika.

Učebnicový početní příklad.

Pokud se novému vozu vyrobenému naší firmou cestou na západ z Chicaga rychlostí sto kilometrů v hodině zablokuje zadní diferenciál, auto nabourá a všichni uvíznou vevnitř a uhoří, začne naše firma stahovat model z oběhu?

Vezměte počet vozů v provozu (A) a vynásobte jej pravděpodobností poruchy (B), pak výsledek vynásobte průměrnými náklady na mimosoudní vyrovnání (C).

A krát B to celé krát C rovná se X. Tolik vás to bude stát, když model nezačnete stahovat.

Pokud je X vyšší než náklady na stažení modelu, začneme modely stahovat a nikdo nepřijde k úrazu.

Pokud je X nižší než náklady na stažení modelu, modely stahovat nezačneme.

Kamkoli se vrtnu, tam na mě čeká vyhořelý, sežmolený vrak auta. Vím, kde jsou všechny kostry. Berte to jako moji jistotu zaměstnanosti.

Pobyt v hotelu, jídlo v restauraci. Kamkoli se vrtnu, navazuji titěrná přátelstvíčka s lidmi, kteří sedí vedle mě, od Loganova přes Crissyho po Willow Run.

Co jsem? Jsem koordinátor plošného stahování zboží z oběhu, říkám příteli na jedno použití, který sedí vedle mě, ale hodlám se vypracovat na umývače nádobí.

Probudíte se na O’Hareho, už zase.

Pak vlepil Tyler penis prakticky do všeho. Obyčejně to byly detailní záběry, anebo pochvy obrovské jako Velký kaňon i s ozvěnou, čtyři patra vysoké a cukající se krevním tlakem, zrovna když Popelka tančila se svým princem a lidi se dívali. Nikdo si nestěžoval. Lidi se cpali a pili, ale večerní představení nebylo úplně stejné. Lidem se dělalo špatně, anebo se dávali do pláče, nikdo nevěděl proč. Při činu by Tylera mohl přistihnout leda tak kolibřík.

Probudíte se na letišti JFK.

Při přistání, když jedno kolo dusavě dopadne na ranvej a letadlo se naklání ke straně a rozmýšlí se, jestli se vyrovná, anebo převrátí, tak já taju a nadouvám se. V tom okamžiku na ničem nesejde. Zvedněte hlavu ke hvězdám a jste pryč. Nesejde ani na zavazadlech. Na ničem. Ani na tom, že vám smrdí z pusy. Venku za okny je tma a motory turbín se s řevem točí pozpátku. Za řevu turbín visí trup letadla v divném úhlu a vy už nikdy nebudete muset založit ani jednu žádost o uhrazení cestovních nákladů. Přičemž u každé položky nad dvacet dolarů je třeba přiložit účtenku. Už nikdy nebudete muset k holiči.

Dus, na makadam dopadne i druhé kolo. Pak staccato stovky odcvakávaných bezpečnostních pásů a přítel na jedno použití, vedle kterého jste málem umřel, povídá:

Tak ať stihnete ten přípoj.

Jo, to doufám.

A přesně takhle dlouho vám ten okamžik vydržel. A život běží dál.

A kdovíjak, náhodou, jsme se potkali s Tylerem.

Ta pravá chvíle na oddechový čas.

Probudíte se na LAX.

Už zase.

Tylera jsem potkal, když jsem si zašel na nudapláž. Bylo to na samém konci léta a já spal. Tyler byl nahý a zpocený, na sobě měl písek, vlasy měl mokré, visely mu jako provázky do tváře.

Tyler byl na dosah ruky už dlouho před tím, než jsme se potkali.

Tyler tahal z příboje naplavené kusy dřeva, vláčel je na pláž. Už zabodl do mokrého písku půlkruh špalků tak, že byly decimetr od sebe a sahaly mu do výšky očí. Byly čtyři, když jsem se probudil, sledoval jsem, jak Tyler vytahuje na pláž pátý. Tyler pod jedním koncem špalku vyhrabal díru, pak druhý konec zvedl, až špalek sklouzl do díry a zůstal lehce nakloněný tam.

Probudíte se na pláži.

Byli jsme tam sami dva.

Tyler klacíkem nakreslil o pár metrů dál v písku rovnou čáru. Pak se vrátil ke špalku a začal ho narovnávat tím, že dupal do písku u jeho paty.

Já jediný jsem ho pozoroval.

„Nevíš, kolik je?“ zavolal na mě Tyler.

Vždycky mám u sebe hodinky.

„Nevíš, kolik je?“

Kde, zeptal jsem se.

„Právě tady,“ na to Tyler. „Právě tady.“

Bylo čtyři nula šest odpoledne.

Po chvíli si Tyler sedl se zkříženýma nohama do stínu vztyčených špalků. Pár minut seděl, nato vstal a šel si zaplavat, natáhl si tričko a kalhoty a chystal se odejít. Musel jsem se zeptat.

Musel jsem vědět, co Tyler dělal, když já spal.

Kdybych se dokázal probudit jinde, jindy, probudil bych se jako někdo jiný?

Zeptal jsem se Tylera, jestli je umělec.

Tyler pokrčil rameny a ukázal mi, že těch pět vztyčených špalků je tlustších dole. Tyler mi ukázal čáru v písku a jak ji prý použil ke změření stínu vrhaného všemi poleny.

Někdy se probudíte a musíte se zeptat, kde jste.

To, co Tyler vytvořil, byl stín obří ruky. Až na to, že teď byl palec moc krátký a ostatní prsty dlouhé, jako měl Nosferatu, ale podle něj přesně v půl páté neměla ruka chybu. Obrovský stín ruky neměl chybu po dobu jedné minuty a po tu jednu bezchybnou minutu seděl Tyler v bezchybné dlani, kterou sám stvořil.

Probudíte se a nejste nikde.

Jedna minuta je dost, povídá Tyler, člověk se na ni nadře, ale bezchybná minuta za to stojí. V oboru bezchybnosti je chvilka maximum, co se vůbec dá čekat.

Probudíte se – a to stačí.

Jmenuje se Tyler Durden a je odborově organizovaný promítač, a taky banketový číšník v jednom hotelu v centru, a dal mi svoje telefonní číslo.

A tak jsme se seznámili.