Na olomouckém festivalu Poezie bez hranic se sešli i čtyři básníci z USA: tři muži a jedna žena. Jerome Rothenberg (*1931), Galway Kinnell (*1927), Sylvester Pollet (*1939) a Georgia Scottová (*1958).

Díky výboru Věci, o kterých nemluvím z roku 1986 je pro českého čtenáře nejznámější osobnosí Galway Kinnell. Na festival přijel v bílých teniskách a v průběhu svého představení v Divadle hudby i na tiskové konferenci pronesl několik peprných komentářů na adresu George W. Bushe a současné americké politiky. Kinnell za sbírku svých vybraných básní obdržel v roce 1980 jak Pulitzerovu cenu, tak National Book Award. Co se ocenění týká, je pravděpodobně nejúspěšnějším z americké čtveřice, která se na festivalu Poezie bez hranic prezentovala. Je znám nejen vlastní básnickou tvorbou, ale také překlady významných francouzských a německých básníků. V Olomouci mimo jiné představil i novou báseň věnovanou 11.září, a to v originále i v českém překladu Antonína Přidala. Kinnellův volný verš se zabývá tématy všedního života – věcmi, zvířaty a lidmi, jejich barvami, tvary, pocity, vztahy…

Jerome Rothenberg recitoval básně civilní i několik překladů a variací na původní poezii indiánských kmenů Severní Ameriky. Jeho vystoupení, které svým obsahem patřilo ke špičce festivalu, bylo nejzajímavější i po stránce vizuální. Autor více než šedesáti básnických sbírek, editor mnoha antologií poezie různých národů, a nově také držitel ceny amerického PENu za překlady Vítězslava Nezvala do angličtiny (společně s Milošem Sovákem), si svým představením získal až po střechu plné Divadlo hudby.

Sylvester Pollet se postupně pasoval do role festivalového maskota - tento vysoký bělovlasý a bělovousý poeta, jakoby vystřižený z obrazu Henri Rousseaua, se s nezlomnou pravidelností účastnil coby divák všech festivalových akcí. Své vlastní vystoupení zvládl se stejným odhodláním a přesností. Polletova poezie je jemná a meditativní, inspirovaná přírodou, složená z pocitových i vizuálních obrazů, které jsou natolik jedinečné, že publikum Pavilonu E jich se zatajeným dechem zvládlo i šedesát v řadě.

Georgia Scottová, vlastním jménem Cheryl Alexander Malcolmová, pochází z Bostonu a žije v Polsku. Vystoupení v hambinci si u pořadatelů festivalu sama vyžádala a zahájila ho krátkou etudou se dvěma pedagogy olomoucké katedry anglistiky. Trhaly se polštáře, rozlévalo se šampaňské (obligátně do lodičky, ale i do publika a na zeď) a recitovala se poezie. Pásmo senzuálně erotických veršů nemohlo být tematicky zasazeno do lepšího prostředí a všichni přítomní byli spokojení – přinejmenším s tím, že se autorčino vystoupení tentokrát obešlo bez visutých žebříků, požáru a zranění.